Vrchárka

Je možné, že můj dojem z filmu je asi zapříčiněn neznalostí literární předlohy, nicméně můj vztah ke knihám... no, opakování nemusí být vždy příbuzné s moudrostí, tudíž pomineme tuhle kapitolu. Osobně si myslím, že není o nic méně přínosné podívat se na zde zobrazené ve filmově-historickém kontextu, než z pohledu idejí či komparací (Tím nechci ale říci, že by se mi kolegův komentář nelíbil, částečně mě inspiroval i k mé trošce do mlýna). Oproti jiným neo-realistickým filmům jsem překvapen v prvé řadě civilním hereckým podáním, které současného diváka rozhodně více osloví než zbytečné vyzdvihování italského naturelu v negativním slova smyslu, jaké nacházím u De Sicových kolegů (včetně mého oblíbence FF). Toto ale vidím z pohledu cizince, který se s tímto setkává jen výjimečně, možná, že kdyby mě čáp přenesl o pár set kilometrů na jih, vnímal bych celou tuto generaci jinak. Účinkujícím zde kraluje po zásluze oscarová Sophia Loren, její rezervovanější nasazení mě nutilo s ní prožívat všechny životní vzestupy a především pády (ačkoli mi jako zapřísáhlému odpůrci spoilerování byla jedna často citovaná scéna vyzrazena předem, zasáhla mě stejně krutě, jako podobná sekvence v kontroverzním životopise "Caligula" - v komentáři k němu se o tom, proč mě tento jev zaujal, zmiňuji podrobněji - tudíž kolego, pokud toto čteš, nemusíš se vůbec omlouvat), přece jen, jsme ve válce, zajímavá je s odstupem času i intelektuálně zbarvená role Jean-Paul Belmonda, ovšem před půlstoletím tento part nebyl ničím překvapivým, jelikož se podobně jako pod patronátem Godarda teprve hledal. Do výše zmíněného pojetí díla zapadají i neherci, nejen proto tedy palec nahoru, v šuplíku signora De Sicy tvorbě kvalitativně srovnatelné s jeho vlastní sebeparodií. Jak totiž již přede mnou napsal Amarcord_1, dílo je jedním z těch, které nás nutí po projekci vyjít ven a přes případnou melancholii si říct "dneska je ale krásně". 90% (16.01.2011)

Horalku, knihu Alberta Moravii mám v povinné četbě. O letošních prázdninách jsem ji přečetl. Musím říct, že se mi líbila. O nějakou dobu později jsem se dozvěděl, že existuje stejnojmenný film. A abych získal další inspiraci a nezapomněl o čem kniha vlastně byla, rozhodl jsem se, že film zhlédnu. A neudělal jsem chybu. I přes své staří je tento film nesmírně zajímavý. Samozřejmě nepopisuje válečné těžkosti tak jako kniha, spíše se zaměřuje na putování (ne přežívání) Cesiry a Rossety. Tím pádem má celkem příjemný spád. To po dílech jako Brazil nebo Andrej Rublev přijde jako nesmírné osvěžení. Jediné co mě malinko zklamalo byl popis vztahu Michela a Cesiry. O motivaci Michela a jeho životním názoru jsem měl poněkud jinou představu. I když Belmondo v hlavní roli mě vůbec nerušil. Spíš naopak. 85% (14.12.2011)

Na čo som sa tešil,je umelecké herecké umenie a krása ženy s menom Sophia Loren,ktorá hrá citovo vypätú ženu,emociálne rozladenú,s materským inštinktom,ktorá má starosti,čo bude robiť ďalej,ale najmä sa bojí o svoju predčasne vyspelú dcéru... Sophia Loren nie je len nádherná krásna herečka,ktorej snímky nemám napozerané,čo sa chystám zmeniť,ale zvláda s prehľadom zahrať ženu,ktorej aktuálna doba neprospieva,lebo momentálne jej bydlisko je Rím,ktorý je bombardovaný z vrchu lietadiel,že„ Duce” má svojich obyvateľov na „saláme”,preto Cesira(Sophia) zbalí švestky,zoberie so sebou dcéru Rosettu a hor sa do bezpečia do hôr,kde to nebude mať tiež na ružiach ustlané... Išiel som si oči vyočiť zo Sophie v precíznej réžii Vittoria de Sicu a v maximálne kontrastnej kamere,ktorá mi umožnila si užívať jej pôvaby,herectvo,výpravu,Jean-Paul Belmondo ako obyvateľ malej dedinky sa snaží pomáhať,kde sa dá,ale veci sa začnú vyostrovať do spletitej situácie... Bol som napätý„chcel som im pômocť”,len som sa prizeral útrapám dvoch žien v neľahkých časoch,ktoré sa všemožne snažili sa mať lepšie,ale doba im to nedovoľovala,a tak som sa kochal príbehom,ktorý vďaka Sophie Loren a jej nadaniu,som mohol plnými dúškami sa vžiť do ich situácie,ktorá vyvoláva kopec otáznikov? (21.04.2014)

Horalku jsem viděl ve stejný den jako Nesnesitelnou lehkost bytí a tím se mi nabídlo úžasné srovnání, když je natočen slavný italský román Italy a slavný český román Američany. Suverénně vítězí Itálie. Četl jsem předlohu od Moravii a mohu s čistým svědomím prohlásit, že se jedná o věrohodné a přesné filmové zpracování, byť v poměrně zhuštěné formě, jenže jinak to u filmu ani nejde a navíc Moravia si ve své knize značně hraje s popisy. Sophia Loren sice hodně křičí, ale bodrou prodavačku, prostou ženu, která bojuje jako lvice a chrání svoji dceru zahrála přesvědčivě. U Belmonda je věčná škoda, že z umělecky ambiciozních a kvalitních snímků "utekl" k Muži z Ria apod. (13.07.2008)

Velmi pozoruhodné psychologické drama z konce druhé světové války v Itálii. Zajištěná vdova Cesira (temperamentní Sophia Loren) se rozhodne, za stupňujících se náletů, opustit i s dcerou Rosettou (Eleonora Brown) Řím a ukrýt se v rodné dědině v horách, kde už se těch lidí skrývá více. Je ukázáno krásné pokrytectví lidí, kteří mluví o činnech, ale sami nejsou schopni žádného činu, jen jsou schopni okukovat. Z určité letargie je vytrhává přítomnost idealisty Michela (krásně plachý Jean-Paul Belmondo), který je znechucen slabošstvím, chamtivostí a pokrytectvím lidí. Pak začnou prchat italští fašisté, po nich Němci a všichni už nemohou vydržet se nedat na cestu do svých domnovů. A v době naděje přichází totální destrukce. Nejdříve znásilnění matky s dcerou spojeneckými britskými vojáky. Za války, kdy je jedno, kdo je dobyvatel a kdo osvoboditel, protože stáletrvající strach probouzí v lidech neuvěřitelnou schopnost páchat ty nevětší krutosti. Po určitém vzpamatování přichází další rána v podobě smrti Michela, kterého zastřelili Němci. Strhující drama, kde je naděje zabita chaosem a destrukcí zvráceného snažení přežít a kdy podaná pomocná ruka je velkou vzácností v době kdy se projevuje slabošství lidí svou chamtivostí, lakotou a udavačstvím a svými zvrácenými choutkama po moci. (17.01.2010)