Vyrobené v Dagenhame

Jako filmového nadšence mě především zaujalo herecké obsazení - výkvět mladé anglické herecké ženské generace v jednom filmu (speciálně Sally Hawkins, Andrea Riseborough a Rosamund Pike) se jinde jen tak nevidí. Jako ženu mě zaujal jejich boj a to, že se nedaly odbýt a nakonec opravdu dosáhly svého. A v neposlední řadě mě jako Češku zaujaly (nebo spíše naštvaly) některé zdejší komentáře, jejichž autoři si myslí, že celý svět si z nás sedne na zadek jen proto, že u nás se v létě 1968 řešilo něco naprosto jiného než práva pracujících žen v Anglii. Poznámka na konec - v závěrečných titulcích byly ukázány dobové fotky a je zajímavé, že žádná z Fordových šiček nebyla tak sexy jako těch pár v tomhle povedeném filmu. (11.05.2013)

- PRÁVO NENÍ VÝSADA ! - Souhlas s Malarkeyem, u nás v době kdy šičky od Forda protestovaly za rovnoprávnost platů zadupávaly pásy tanků ,,bratrských'' armád mylnou představu našich taťků o ,,socialismu s lidskou tváří''. Jenže ona ta Anglie byla vždycky napřed a tak zatímco se u nás válčilo o kolonii Sojuzu, v Dagenhamu řešili rovnoprávnost žen. Jak komedie mi film vůbec nepřišel, naopak mi přišel velice smutný. Krásně předvedl jak i desítky let po válce trpělo mnoho mladých můžů poválečným syndromem, kteří většinou bez pomoci zvenčí své noční můry končili ve spásném a klidném náručí smrti sebevraždou. Film je to celkem zajímavý, začátek sedmdesátek se podařil zachytit v Anglii celkem solušně. Cortiny se mi líbily, pamatuji si je jako malej kluk. Nesly si ještě pozůstatek doznívajících ploutví (myslím ročník 1966) s originálními kulatými zadními světly. Za mne je to za tři dveřní ručně šité výplně dveří. * * * (10.08.2015)

Nemůžu nevzpomenout na drama "Norma Rae" (1979), třebaže mezi oběma snímky existují nepřehlédnutelné rozdíly. Už jen samotný přístup k tématu je jiný. "Norma Rae" je vážnější - postrádá onu vtipnou, lehkonohou satiru, která i v nejtěžších chvílích věrně doprovází šičky z Dagenhamu. Mimo to: "Norma Rae" bojuje za vznik odborů, zatímco v automobilce Ford v osmašedesátém roce minulého století odborová organizace dávno není v plenkách - stala se silou, se kterou se musí počítat. Ovšem na druhou stranu trpí neduhy, s nimiž se potýká každé hnutí i každá partaj, jejíž funkcionáři si začnou žít nad poměry. To se potom horko-těžko hledají čisté, neposkvrněné ideály, které kdysi stály u jejich zrodu. Takže nezbývá nic jiného nežli iniciativa zdola. Nečekejte žádné pikantnosti, neboť sexuální diskriminací se rozumí nerovnost platových podmínek - nic víc ... a nic míň. Leč dějová linie je sama o sobě dostatečně atraktivní, aby vás dokázala zaujmout. P.S.: 1) Pravda, my jsme toho roku měli trochu jiné starosti. U nás Sověti svou demonstrací síly chtěli dokázat, že mají všechny své satelity pod kontrolou ... že žádnému z nich nehodlají trpět jakékoli výstřelky - a svým zásahem ve všech přihlížejících jen vyrobili či posílili averzi vůči své zemi a vůči společenskému řádu, který reprezentovali. A zatím ve Velké Británii necelé dvě stovky šiček bez použití tanků a palných zbraní přinutily svět, aby začal přehodnocovat svůj přístup k ženské práci; 2) V současném digitálním věku je svět zahlcený informacemi a událostmi, které musí den co den vstřebávat ... a někdy se mi zdá, že už to dost dobře nezvládá - že začíná být mírně sklerotický. Možná by neškodilo mu občas připomenout akci těch napohled něžných a křehkých, leč ve své podstatě neústupných a tvrdohlavých emancipovaných stvoření. (15.11.2013)

Pohodový, vcelku vesele laděný, příjemný film o boji dělnic u Forda za rovnost platů. Pěkně natočeno, Sally Hawkins mě tady bavila, narozdíl od Tváře vody, kde jsem nad výběrem herečky kroutila nevěřícně hlavou, byla tady skvělá. Odlehčené, pěkně obsazené, odsejpalo to, ráda jsem film viděla. Možná časem hodnocení zvednu. Oceňuji, že ženské byly ryze ženské, že nebyly vyobrazeny jako androgenní feministky s obočím Brežněva, byly to baby všech věkových i váhových kategorií, které rády tancovaly, smály se, v práci šily v podprdě, protože bylo horko, některé byly parádnice a velké drdolové fešandy, jiné úplně běžné maminky nebo babinky, ale pokud šlo o červené šaty, měly jasno všechny. Včetně strhující Mirandy Richardson v roli ministryně. Sympatické pojetí, které se dnes už moc ve filmu nevidí. (04.12.2020)

Důležitý film, jehož téma je bohužel aktuální i v naší době. Člověk nemusí být feminista či feministka, aby chtěl stejný plat, tohle je prostě a jednoduše selský rozum. Film je skvělej asi na všech frontách a nemohla jsem se ubránit soucitu a podpoře vůči "holkám", sice je někde trochu naivní, ale přesto si to minimálně 4 hvězdy zaslouží, jelikož tohle téma šlo velice rychle pohřbít pod tunou nudného scénáře, což se ovšem nestalo ani náhodou, sama jsem ani nečekala, že mě to tak chytne. Pokud nejste ignorantský pitomci s myšlením jak ze středověku, tak vřele doporučuji, pokud ovšem jste (a dle komentářů koukám, že takoví lidé existují), dejte od toho ruce pryč, tohle téma totiž nemáte schopnost pochopit a ocenit. (04.06.2011)