Konečný problém (S04E03)

Jak jsem si hlavní postavy tohoto seriálu a frenetickou dynamiku celého vyprávění včetně jeho vizuální a hudební stránky (což vše odkazuje na tvůrčí a velmi nadšený a výkonný autorský i realizační tým) oblíbil, toto finále už je opravdu posledním stádiem... V této fázi se chování starého člověka vrací zpět do dětství, ochrnutý mimický sval Sylvestera Stalloneho zabraňuje artikulaci kompletně a Clintův ostrý výzor proměňuje se v pohled kapra. Kdybych neznal předchozí díly a série, sledování tohoto parodického "finále" bych jednoznačně ani nedokončil. No dobře.. Když ale při hodnocení necháme setrvačně zapůsobit dojem z celého seriálového díla, dojdeme k nemalé kompenzaci těchto partikulárních rozpaků. A takový přístup oproti nějakému uvolňování proudů znechucení považuju za spravedlivější. (25.01.2017)

Je poněkud zarážející, že epizoda pro kterou se připravovala půda od závěru druhé řady, by naprosto (ale skutečně naprosto) shodně fungovala jako epizoda Doctora Who. A zarážející je to o to více, že zdejší "Saw syžet (s Pevnost Boyard rozměrem)" byl v Sherlockovi již jednou použit. Akorát tedy o poznání lépe. Na druhou stranu se tomu nedá upřít, že to je zábavné, v perfektním tempu a umí to být stejnou měrou napínavé i nesměšně emocionální. A tak je nakonec nejvíce na škodu fakt, že to v závěrečné dvacetiminutovce udělá tři kroky vzad čili několik let naznačování a vytváření osudového dusna přichází zcela vniveč. (16.01.2017)

A je dobojované a môj verdikt je jasný: ešte prvá časť štvrtej série bola „iba“ nadpriemerná, ale po exkluzívnej druhej je to už bez debaty – štvrtá séria je najlepšia. Čo ma teší, pretože ide o poslednú sériu minimálne na niekoľko rokov, takže dôstojnejšieho uzavretia etapy sme sa už dočkať zrejme ani nemohli. Tretia časť na to ide značne osobne a mrazivo, nakoľko prenikáme do hĺbky klanu Holmesovcov, s čím síce prišiel už záver druhej časti („psychiatrička“), ale až v tretej sa do toho ponoríme naplno, nadlho a príjemne vyčerpávajúco. Tretia epizóda je kvalitou niekde medzi fajnovou prvou a dokonalou druhou. (18.02.2017)

Tohle byla epizoda, která měla konečně atmosféru první série. Byla vážná, opičky se dělaly jen minimálně a byla nesmírně napínavá, třeba, že se neřešil detektivní případ v pravém slova smyslu. Drama mezi klíčovými postavami, absence halucinogenů a osudovost udělaly z The Final Problem nejlepší epizodu Sherlocka od The Reichenbach Fall a to už je hodně dávno. Pokud byl tohle skutečně poslední díl Sherlocka, pak je škoda, že Moffat a Gatiss udělali z třetí série, z viktoriánského speciálu a z prvního dílu čtvrté série, vědomě stupidní parodii, protože se ukázalo, že by na kvalitní detektivku/thriller pořád měli. Jen tu patetickou Mary na konci si mohli odpustit a místo ní nějak lépe dořešit moji oblíbenou Molly Hooperovou. PS: Mimochodem, kdo taky zaznamenal zjevnou inspiraci hororovou "Saw" sérií? (15.01.2017)

Bravúrne skorigované finále, ktoré dokáže roztrieštiť srdce na milión kúskov. Psychologický thriller, ktorý sa s chirurgickou presnosťou zaryje pod kožu a už nepustí. Po celý čas bol vyvíjaný neúprosný emoční nátlak a prostredie stimulovalo až klaustrofobickú úzkosť. Celé je to podnietené emocionálnym rozkolom postáv, dilemou, ťažkopádnosťou a deprimujúcimi rozhodnutiami. Sila tkvela v strhujúcich konverzačných scénach, ktoré boli chytro napísané, oplývali vypoinovaným koncom a určitou vypočítavosťou. Kvitujem takisto aj gradáciu a precízne vybrúsenú dramaturgiu. Taktiež si nemožno nevšimnúť tú navolenú symboliku a presahujúci alegorický význam, ktorý krásne kontrastoval s mysterióznou atmosférou, čo dodávalo celej veci nový rozmer. Táto hra myslí, tento psychologický súboj si neskutočne pohrával s perspektívou a uhlami pohľadov, tým pádom aj psychopata sa dá pochopiť. (08.11.2021)