Konečný problém (S04E03)

40%. The Final Problem vlastně docela dobře funguje, ovšem ryze jako samostatný prvek. V kontextu seriálu jako celku bohužel selhává, především proto, že postrádá tři pro Sherlocka nepostradatelně typické rysy - (a) narativní dynamiku (třebaže ta dramaturgická je excelentní); (b) legendární dedukce jakožto Sherlockův nejtypičtější charakterový aspekt, pro nějž je tím, kým je; (c) humor, cynismus a nadhled, které si Sherlock dříve zachovával i v těch nejdramatičtějších situacích. The Final Problem téměř nemá progresivní děj (v zásadě jen opakující se smyčku sice efektních, ale překombinovaných situací se zpravidla předvídatelným rozuzlením), nestaví na tradičních dedukčních monolozích (až na dvě chabé výjimky bez šance scenáristicky konkurovat dílům minulým) a nemá prakticky žádný nadhled (je zkrátka na Sherlockův vkus až příliš patetický). Jako nezávislý film (ač by mu v hlavní dějové lince chyběl kontext) by byl nadprůměrným popcornovým thrillerem s jistou paralelou v hororech typu Saw, jako dílčí prvek závislý na seriálu je bohužel (a zvlášť v komparaci s dosavadním vývojem seriálu) značně podprůměrný, tím spíš vzhledem k faktu, že jde o absolutní finále, od něhož fanoušci (včetně mě) přirozeně očekávali mnoho. Nemluvě o tom, že z jednoho z nejlepších antagonistů všech dob scenáristé udělali pouhou loutku v rukách nerealisticky inteligentní a manipulativní persony, což jim budu těžko odpouštět. Snaha tvůrců o epický závěr se v jistém slova smyslu podařila, ale je to závěr až příliš přemotivovaný a místy proto až hloupý a teatrální. Od samého finále bych čekal spíše komorní náladu, nálož odkazů na předchozí epizody seriálu, čekal bych víc Baker Street, intenzivnější zapojení vedlejších postav jako Lestrade či Molly, a především bych čekal, že se tvůrci udrží na hranici mezi realističností a psychologickým sci-fi, na níž se drželi po celých 7 let, a ne, že ji budou značně překračovat prakticky po celou epizodu. Škoda, i když jde o přirozené vyvrcholení dlouhodobě upadající kvality seriálu (zhruba od 3.dílu 3.série), přesto jsem doufal v mnohem důstojnější rozloučení; experimenty s přehnanou mimořádností jsou zkrátka příliš riskantní a Sherlockovi by do závěru dle mého názoru sedl spíše klidnější a vůči divákům možná i lehce sentimentální konec, který by mohl být paradoxně mnohem epičtější, než tahle likvidace atmosféry a genius loci, jež seriál po celou dobu vysílání - včetně prvních dvou dílů 4.série, kde už to ale výrazně pokulhávalo - udržoval, a jež by si taky zasloužil. (15.01.2017)

V páté sérii by se mohl na scéně objevit Watsonův starší bratranec Enrico, který by se nechal přeoperovat na Moriartyho. Taky by se ukázalo, že ten flashback ze Sherrinfordu s originálním Moriartym byl ve skutečnosti flashfoward, takže se to teprve stane. Původní Moriarty totiž přežil, tenkrát na té střeše se střelil do náhradní hlavy, tu opravdovou měl schovanou pod sakem. Takže by byli na scéně Moriarti dva, kteří by se do sebe ve druhém dílu zamilovali a páchali by v Londýně zlo. Nakonec by do Baker Street přiletěla jetpackem exhumovaná Mary a Sherlocka by otrávila jedem z tříhlavého čínského draka... jop, to by krásně zapadlo do konceptu čtvrtý série. (16.01.2017)

Pořád nevím, jak hodnotit. V určitých chvílích dokonalé, napínavé, s obrovskou atmosférou, v jiných docela nuda. Emoce jsem Sherlockovi nevěřil ani v nejmenším. Mycroft je chytřejší brácha Sherlocka a v minulosti i nyní se chová jak křupan a pitomec. Psychologická linka se sestrou je asi nejvíce zajímavá - opuštěnost člověka, kterému nikdo nerozumí kvůli jeho výjimečné inteligenci. Problém je, že si v něčem příběh odporuje - na jednu stranu sestra necítí nic, jestli zabije viníka, nebo nevinného, tvrdí, že emoce neexistují, a přitom sama jedná z emotivních důvodů? (16.01.2017)

Sherlock a emocionální kontakt. Tak to je opravdu poslední případ. Fanynky jasaji (on to řekl), psychoterapeutky mají úsměv na tváři (tolik potlačovanych emocí, ta hluboká voda), ale moje vzpomínky na dětství jsou jasné a nepřeprogramovatelné. Ze všech Doylovych povídek jsem nejvic miloval Musgraveský rituál (společně s Poeovym Zlatým skarabeem). A tohle emocionální novodobé zprzněni starého Sherlocka mě nadzvedlo ze židle. Vraťte mi hledání pokladů, vraťte mi mé tančící figurky (další z mých milovaných povídek je letmo vizualizovaná na konci dílu), vraťte mi starého Sherlocka, a nechte Mary už konečně odpočívat v pokoji. (17.01.2017)

Bravúrne skorigované finále, ktoré dokáže roztrieštiť srdce na milión kúskov. Psychologický thriller, ktorý sa s chirurgickou presnosťou zaryje pod kožu a už nepustí. Po celý čas bol vyvíjaný neúprosný emoční nátlak a prostredie stimulovalo až klaustrofobickú úzkosť. Celé je to podnietené emocionálnym rozkolom postáv, dilemou, ťažkopádnosťou a deprimujúcimi rozhodnutiami. Sila tkvela v strhujúcich konverzačných scénach, ktoré boli chytro napísané, oplývali vypoinovaným koncom a určitou vypočítavosťou. Kvitujem takisto aj gradáciu a precízne vybrúsenú dramaturgiu. Taktiež si nemožno nevšimnúť tú navolenú symboliku a presahujúci alegorický význam, ktorý krásne kontrastoval s mysterióznou atmosférou, čo dodávalo celej veci nový rozmer. Táto hra myslí, tento psychologický súboj si neskutočne pohrával s perspektívou a uhlami pohľadov, tým pádom aj psychopata sa dá pochopiť. (08.11.2021)