Sherlock - Série 4

Rozhodně nepatřím mezi hatery - první dvě série Sherlocka považuji za geniální. Třetí byla ještě OK a Přízračnou nevěstu vnímám jako úlet, který se moc nepovedl. U ní jsem ale její "zdrogování" ještě chápal, protože byla snaha propojit (pro klasického Sherlocka) ikonickou viktoriánskou dobu s moderním pojetím. Takže jsem si trochu naivně myslel, že čtvrtá série bude alespoň relativně normální - vzhledem k standardu, který nastolil tento seriál. Inu, jak je vidět na mém hodnocení, trestuhodně jsem se spletl. První epizoda Šest Železných dam byla zpočátku celkem nadějná. Jenomže posléze přešel důraz na Mary. Tu samotnou považuji od předešlé série za nesmírně otravnou (a WTF) postavu, takže jsem byl "opravdu" radostí bez sebe, když se po celý zbytek dílu řešila její "epická" minulost, tak násilně a paraziticky nastíněná již v předešlých dílech. To by ale ani nebyl takový problém, kdyby se děj snažil být alespoň trochu realistický. Sherlock se sice nikdy nedal považovat za něco absolutně autentického, ale dříve tomu nechyběl vtip nebo nadsázka, což je nyní vynecháno zcela. Také pokusy o akční scény hollywoodského stylu působí přinejmenším trapně a směšně. Druhý díl byl pro změnu naprosto na drogách a raději se o něm nebudu více rozepisovat. Zmíním pouze všudypřítomnou schýzu (komunikace s "duchem" jedné postavy). Závěrečný Poslední případ byl relativně zpočátku nadějný. Ale scény na onom ostrově s věznicí začínaly vše postupně pohřbívat. Posléze nastala zcela idiotská kanonáda plot twistů, jíž byla nasazena koruna tuposti v okamžiku, když došlo na řešení sourozeneckých vztahů a připojila se k tomu všemu Sherlockem čerstvě nabytá emocionalita. Z této epizody (a koneckonců z celé série) vznikl překombinovaný patvar, který se snaží otevírat tolik linií, že nakonec žádné pořádně neuzavírá. Pokud tohle měl být konec celého seriálu (což tedy doufám, že byl), připadal mi neskutečně utnutý a především odfláknutý. (19.01.2017)

Ja tomu nechápem. Kritikov štvrtej série. Veď presne TAKÝTO by mal byť „správny“ Sherlock – nie arogantný šmejd, ktorému vôbec nezáleží na ľudských životoch, ale vcelku sympatický chlapík, ktorému to brutálne páli, ale ktorý zároveň so „svojím“ Johnom Watsonom udržiava výsostne slušný, pekný a dôstojný vzťah. Sú to dobrí priatelia a kolegovia, ktorí sa navzájom rešpektujú a jeden bez druhého by sa ďaleko nedostali, hoci Watsonovi to nepáli až tak, ako Sherlockovi. Ale Watson má pre zmenu zas vlastnosti a schopnosti, ktoré nemá geniálny detektív. Čiže sa navzájom dokonalo dopĺňajú a pomáhajú si s neuveriteľnými prípadmi. TO je podstata tých príbehov a preto sa mi štvrtá séria páčila zatiaľ najviac spomedzi všetkých existujúcich (vrátane „vianočného retro špeciálu“). V štvrtej sérii, pozostávajúcej z troch filmov, sa síce dočkáme aj „klasických“ prípadov (a treba dodať, že Toby Jones je ukážkovo odporný magor), ale v strede všetkého diania stoja miestami až drasticky nepríjemné osobné veci. Najviac sa mi na štvrtej sérii páčilo práve to alias prerod hajzla v človeka, ktorý sa snaží hľadať v ľuďoch skôr to dobré napriek tomu, že vie, aké príšerné je ľudstvo. (18.02.2017)

U čtvrté série jsem naplno ocenil výhodu pouhých tří epizod na řadu. I tak jsem litoval, že jednotlivé díly nebyly alespoň o něco málo kratší, protože pokud se tvůrcům ve třetí sérii ten jejich vlak vymykal zpod kontroly, ve čtvrté se po celou dobu setrvačností pohyboval mimo koleje. Scénáristé byli zjevně bezradní, a tak nechali vyskakovat ze skříní kostlivce ve formě temných minulostí, případně zcela nových (ale přitom klíčových) postav, což bylo vskutku nablble laciné. Kdybych se podílel na scénáři k posledním třem epizodám, pociťoval bych zřejmě intenzivní svědění kolem kotníků, a v případě, že by mi nějaká žena oznámila, že je mou fanynkou číslo jedna, okamžitě bych upadl do bezvědomí. (17.04.2019)

Sherlock přestal mít linku, ačkoliv se snaží tvářit, že ji má víc než kdy dřív. I přes tu příběhovou propojenost napříč sériemi vlastně ve výsledku každý díl dopadá spíš jako speciál - nakombinovaný z fanouškovských konspirací a tvůrcovských klišé odkazujících se na sebe sama (to je tak maximálně ještě v pořádku). Ta touha po inteligentní a odosobněně vtipné pointě, která dřív rozsekávala hutné kriminální případy, přerostla v emocemi přeplácnutý seriál, kdy se rádoby chytrý zvrat objeví co minutu, jenom aby se domnělá laťka smartass provedení zápletek a jejich technického zpracování mohla pořád zvyšovat. Jenže zůstává u toho chytrého zpracování - řemeslně Sherlock fakt ještě stoupl a režijně to není vůbec špatné, přiznejme kredit . Bohužel, o co složitější děj se spoustou wow twistů Moffat s Gatissem nabídnou, o to prázdnější a nesmyslnější je ve výsledku příběh. Samoúčelný nablýskaný alibismus - ehm, celkem povrchní umění, ne, pánové? Sami jste z Sherlocka vytvořili blázna, který si musí svoje případy vymýšlet, aby nějaké vůbec měl. Fakt by mě nikdy nenapadlo, že dám Donovanový takhle přeneseně za pravdu. (17.01.2017)

Naznačila to už loňská Přízračná nevěsta, potvrdila to letošní čtvrtá řada. Moffatovi s Gatissem dochází nápady a Sherlock jim přerůstá přes hlavu. Důmyslné případy nahradily rádoby osudové zápletky s lacinými zvraty, které většinou ani nedávají smysl. Z celkového úpadku vyčnívá snad jen druhý díl, který by sice ve srovnání s většinou epizod prvních třech řad taky neobstál, ale v kontextu té čtvrté jde o její vrchol. Sherlockův poslední případ má v centru dění "nejgeniálnějšího záporáka ze všech" a místy je až směšné, jak trestuhodně je tato postava nevyužitá, nemluvě o ukvapeném závěru. Mám Sherlocka rád, nicméně je čas skončit. Vrcholem seriálu byla druhá řada a od té doby to jde s kvalitou dolů. Třetí série byla ještě fajn, tahle už je ale zbytečně překombinovaná (podobně jako loňský speciální díl) a logických lapsů je víc, než by bylo zdrávo. Případnou pátou sérii si tak snad ani nechci představovat. (16.01.2017)