Muž, ktorý sa nevrátil

Kdyby vyšetřování vedl pouze redaktor, mohl z toho být i takový malý slovenský noir. Smutně se poflakuje Bratislavou, která místo vánoční zdobnosti předvádí zmar a zbořeniště. Tohle lze považovat obzvláště vzhledem k době vzniku za velmi odvážné. Solan krásně buduje atmosféru svého pomalého snímku, který nechá vyvrcholit téměř Poirotovským odhalením vraha. Jenže Mareš postrádá Suchetův šarm. Celkově je vyšetřovatel poněkud zvláštně pojat. Marešova manýra zde možná není ani tolik ke škodě, rozjásanost se k lehkovážnému nadporučíkovi, jenž s úsměvem a málem písní na rtu vede vyšetřování vraždy, celkem hodí. Kromě skvělé režie je nutné vyzdvihnout i parádní muziku Bukového, kterému evidentně temné kriminálky dělaly radost a on jim to měrou vrchovatou oplácel. (27.04.2019)

"U nás je dnes veselo..." Vyšetřovat vraždu o vánocích nemůže být nikdy nic moc veselého. I když vánoce v padesátých létech, kdy dárky dětem nosí Děda Mraz, jsou takové zvláštní a skoro bez jakékoliv vánoční atmosféry. Zvláštní je snaha vyšetřovatelé dořešit případ mermomocí na štědrý den. Závěrečná vyšetřovací scéna u stolu je pak jako u Poirota... (29.07.2018)

Nejvetsi slabinu filmu vidim v postave nadporucika. Jaroslav Mares mi v jeho roli nesedl stejne, jako nektere jeho kroky. Coz je skoda, protoze jinak se jedna o velice dobre krimi. A to predevsim diky vyborne rezii Petera Solana (po Kadarovi s Klosem snad nejlepsi slovensky reziser), ta atmosfera Vanoc a zpusob, jakym je film natoceny, stoji za pozornost. Povinnost pro vsechny fanousky krimi zanru. (08.03.2023)

Chvíľami sa to tvári ako neorealizmus, chvíľami ako film noir, ale je to stále "iba" slovenská detektívka. Niekoľko záberov je skutočne žánrovo skvostných, tvorcovia sa pohrali najmä s osvetlením, ale väčšinou sa stále s nadporučíkom a novinárom pohybujeme v domoch a bytoch. Jeden z nich zazvoní, niečo sa podozrivého opýta, ten nič nevie, ale možno niečo dôležité prezradí a tak odíde. No a takto podobne stále dokola až do záveru, kde sa samozrejme zídu všetci podozriví v jednom z týchto bytov a nadporučík tak dostane vraha symbolicky ako pekne zabalený darček pod stromčekom. Doslova, ono rozuzlenie sa totiž odohráva na Štedrý deň. Ja by som mu povedal nech mi zavolá o tri dni, že cez sviatky nemienim nikam chodiť. (03.04.2014)

Z tohoto rozpačitě vyprávěného a vesměs nepochopitelně obsazeného detektivního příběhu zasazeného do zneklidňující krajiny věčných ruin by snadno vyvstal opravdu napínavý noir, korunovaný šílenýma očima Beáty Poničanové. Takto zůstalo jen u jakési úsměvné partie „člověče nezlob se“, při níž se redaktor s detektivem předhánějí v honbě za pachatelem – poté, co se náskok čtvrté figurky ozřejmil její smrtí na „zborenisku“. Ovšem: herci jsou nahraní, kamera se nedívá a štědrovečerní kontext je v souladu s marxistickým názorem – až na přítomnost odpovídajících rekvizit a pár konfrontací – nevyužit; zato se však ideologická stránka zdůrazňuje s nepěknou velkorysostí: všechny mezilidské vztahy, ba i manželství, rozkládají stálé živá rezidua maloburžoazního individualismu a zde je také třeba hledat motiv zločinu. Jak prosté! (04.03.2017)