Zrodenie Planéty opíc

Film v pravý čas. Namísto godzillovsky destruktivní akce spoustu žánrových zákonitostí relativizující hra o to, kdo je čí pán, kdo ovládá čí území. Ve stínu opic zůstávají všichni živí herci, kteří svými činy ani neaspirují stát se hrdiny. Rodmanův liberalismus nemá daleko k přístupu typu „dělejte si, co chcete, sám stejně nic nezmůžu“. Postavou, která prodělává spletitý vnitřní vývoj, která doslova prochází evolucí (jak ukazuje dechberoucí scéna se stromem), je Caesar, předurčený svým jménem i inteligencí k velkým skutkům. Už dlouho jsem nikoho neviděl hrát takhle přesvědčivě očima. Ve scénách, kdy klade otázky, je Zrození planety opic působivější než tehdy, snaží-li se je zodpovídat. Zatímco podáním i dopadem na zápletku druhořadá romantická linie zestárla v okamžiku uvedení filmu do kin, bude-li za dvacet let nějaká příroda, bude aktuální i její zde prezentované dráždění člověkem. Nezmiňuje řadu dalších interpretací, nabízejících se po prolétnutí aktuálních zpráv ze světa (proč by mělo „právo" na plnohodnotnější život náležet jen vybraným jedincům). Bez ohledu na množství obsažených významů, Zrození si lze bez provinilého pocitu užít i coby letní blockbuster se svižně servírovanými atrakcemi pro oko i mysl (nejlépe pro obojí naráz). Třeba v navozování dojmu pohybu dosahuje Wyatt ve scénách Caesarových nepřerušovaně snímaných opičin intenzity Bourneova ultimáta. Britská invaze do Hollywoodu tak pokračuje stejně zdárně jako cesta naší „vyspělé“ civilizace za sebedestrukcí. 85% Zajímavé komentáře: verbal, Bluntman, Lavran (17.08.2011)

Když nepočítám zimního Green Horneta, tak je tohle první letošní blockbuster, kterému se povedlo moje očekávní nejen naplnit, ale dokonce překonat. Kdyby se v tom člověk chtěl rejpat, tak asi najde kupu logickejch nesrovnalostí, ale ten film je prostě tak zábavnej, upřímnej a emotivní, že nic takovýho dělat nebudu. Stará klasika může být ráda, že dostala takhle kvalitního mladšího brášku, stydět se za něj rozhodně nemusí. Odkazy potěšily a malýho Caesárka chci domů :) (15.08.2011)

Veni, Vidi, Vici. To již nyní mohou říkat dva Caesarové. Prequel po třiačtyřiceti letech, u kterého je škoda nesmyslně naroubovaného (a zbytečného) akčního finále ve stylu "co se Wetě nevešlo do Jacksonova King Konga", které tu emocionální jízdu zprostředkovávanou skrze oduševnělé (lido)opí pohledy zbytečně sráží na úroveň běžného; byť velmi povedeného; popcornu. Ovšem i tak se "srdíčkem", což se u letních blockbusterů v posledních letech často nevidí. (11.08.2011)

Nemohu si pomoci, ale tenhle film jako celek na mě působil paradoxně tak strašně lidsky. Nádherné záběry i dokonalá hudba mě fascinovaly. Sledovat, jak se opice vzepřou lidem a bojují za svobodu, pro mně bylo neuvěřitelným zážitkem. Ta opičí síla ovládla celý sál. Při Caesarově legendarní větě "Ceasar is home", jsem měla chuť vstát a tleskat..Ráda jsem také za obsazení překrásné Freidy Pinto. Pánové a dámy, lépe jste to udělat nemohli. Plných 5* (17.08.2011)

...a Foxové mají v rukávu novou trilogii. Zaslouženě. Správně vyhodnotili potenciál látky a najali režiséra, který nejen že zvládl práci s technologiemi, ale hlavně působivě zinscenoval všechny vrstvy děje. Film tak výborně funguje v rovině intimní, i jako rozjezd pro apokalyptické drama o vzpouře primátů a paralelní epidemii kosící lidstvo. Možnosti digitálních triků jsou využity beze zbytku, nejen co se týče zvířecí mimiky, ale i v tahání emocí z průletů neukotvené kamery. Dynamická jízda se vším všudy. (20.08.2011)