Vymedzený čas

Je smutné, že když už scénáristu konečně napadne poměrně neotřelá myšlenka s několika opravdu vychytanými detaily, místo aby jí dotáhl k dokonalosti, splácá stereotypní honičku o tom, jak si metrosexuální Džastýn snaží dobít digitálky. A tak jediné, co člověku utkví je, co dokáže s už tak hnusnou Amandou Seyfried udělat rezavé mikádo! Asi budu mít nějaký pokřivený vkus, protože když se tady jeden trochu začte, aby si pomalu vytíral z očí čerstvý ejakulát zdejších pubescentů! (06.12.2011)

Kdybych to měl říct v účetnických pojmech - a ten film k tomu svým důrazem na čísla nabádá -, tak největší problém Vyměřeného času vězí v rozklíženosti mezi plánovanou kalkulací a výslednou fakturou. Zatímco plán zjevně počítal s ambiciozní velkolepou dystopií po vzoru Metropolisu, Brazilu nebo Potomků lidí, výsledkem je skromný, malý a trochu tezovitý film, ve kterém nejenže má duch dovolenou, ale pást se nemohou ani oči. Například to ghetto měla být totální anarchie, kde bez bouchačky nemůžete vyjít na ulici, místo toho je tam jeden srandovní gangster, co loupí čas. To je asi, jako kdybyste chtěli točit výpravný film o Kyklopech, i film samotný nazvali „Kyklopové“, ale pak ani jednoho Kyklopa na plátně neukázali. Jako kdyby chtěl Vyměřený čas tímto rozkolem mezi velkými plány a nevalným výsledkem pojmenovat problém všech pokrokářských hnutí, které také vždy dojedou na to, že se ideál začne odchylovat od skutečnosti, jak jsme to měli možnost vidět ve dvacátém století třeba v Sovětském svazu. Nejlépe tuto bezradnost Vyměřeného času vystihuje následující hádanka: představte si, že bychom vzali tentýž film, úplně stejný se vším všudy, akorát s tím rozdílem, že namísto ciferníku na předloktí odtikávajícího lidem čas budou ve filmu klasické peníze. Co bychom dostali? Dostali bychom naprosto esenciální béčko, ne-li ještě něco horšího (stejným způsobem se mimochodem interpretují horory – představíte si stejný horor, akorát bez monstra, o něž většinou moc nejde, je to jen taková vábnička odvádějící pozornost od hlavních postav). A i když se nabízí námitka, že právě to je pointa filmu, vyměnit čas za peníze, samo o sobě mi to přijde málo. Svým způsobem tak připomíná Vyměřený čas všechny ty okupanty z Wall Streetu - je to jen takové gesto bez uceleného programu a skutečného záběru. Ba co víc, dokonce ten film může být chápán, podobně jako Cameronův Titanic, jen jako takový příběh o bohaté dámě Amandě Seyfried, která ztratila chuť do života, podobně jako znuděný milionář omrzený přepychem na začátku, a aby rozehnala nudu a nalezla ztracenou vitalitu, pustila se do dobrodružství s chudým chlapcem, ale o nic víc tu vlastně nikdy nešlo. A naopak – chudý mladíček Timberlake, jak naznačuje konec filmu (-spoiler-), přesidluje z ghetta do světa fantazie bohatých, kde může realizovat své sny a spolu s novou přítelkyní užívat života na maximum. Závěr filmu si lze tedy vykládat jako zoufalé řešení hrdiny, který ze světa skutečné reality definitivně přesídlí do světa fantazie – jako by se Neo z Matrixu opětovně rozhodl beze zbytku rozpustit v digitální realitě matrixu. Chtěl bych proto vzkázat všem důvěřivým duším, že tento film nekope proti bohatým ve prospěch chudých, nýbrž spíše naopak. (28.01.2012)

Kapitalismus a kult věčného mládí ad absurdum. Chytrý (až na pár nelogičností) scénář, kde se sice čas neustále bláznivě přelévá a co chvíli se ho někomu fatálně nedostává, ale režii chybí drajv a tak se žádná nonstop nervydrásající honička s časem nekoná. Niccol akční scény neumí a ani mu o ně nejde, ale co ta slabá dynamika vyprávění? Spíš než časový tlak (když se opakovaně dostanete do situace, kdy vám zbývá jen hodina nebo dokonce jen minuta života, zvyknete si na to) jsem tak vnímal všudypřítomný materialismus, kdy má vše svou nemalou cenu, kterou jednou je a jindy není problém zaplatit. Film k zamyšlení a méně už ke koukání. (27.11.2011)

Čím více se divák zaměří na trefné pomrkávání na absurdní fungování dnešní společnosti, tím méně bude mít potřebu řešit nedotažené linky této alternativní doby. Peníze jsou zde nahrazeny časem, a právě toto platidlo dělá z každného dne strhující podívanou, při které si člověk skoro začíná vážit toho, kde žije. Niccol podle mě nechtěl ani tak ohromit světem, který stvořil, ale spíše ukázat demenci dnešní doby ve značně vyhrocenější a hrozivější podobě, do které však ta komedie, kterou většina lidí žije (práce, nákupy a spát), stejně směřuje. Mnoho situací se mu podařilo zobrazit famózně (továrna, kasíno, půjčky) a snobismus byl v kontrastu s lidmi, kteří doslova řešili každou minutu a museli pořád běhat jako zvířata, opravdu nechutný. Ten spěch mi ihned připomněl naše ulice a silnice, po kterých se stále honí spousty bláznů, kteří mají pocit, že si tím nějak pomůžou, i když pak večer u piva stejně brečí, že je všechno na píču. Z toho, milí honiči, plyne, že můžete klidně zvolnit. Za hovno to bude stát tak jako tak. Chtělo by to výraznější jiskření mezi ústřední dvojicí, dotáhnout konec a byla by to naprostá bomba. (16.03.2013)

[imdb: 6.7/10] | me: Skvelý nápad,... výborný rozbeh ... no a potom už len stále to isté. A to u mňa začalo po istom čase rovnomerného nestupňujúceho sa deja pôsobiť nezáživne, čo malo za následok, že som si začal všímať nezrovnalosti a diery celkovej myšlienky a to nie je nikdy dobré. Film je deravý ako ementál..., zvyčajne takéto veci neriešim vôbec pokiaľ to celkovo prispieva k dynamike náboja, ale tentokrát to malo na mňa úplne opačný efekt. Herecké výkony - OK, takže v globále to hodnotím ako slušnú snahu o zaujimavé sci-fi, ktoré však nenaplnilo svoj potenciál. For a few immortals to live, many people must die. (05.12.2011)