Vymedzený čas

Novější sci-fi podívanou prostřenou Andrewem Niccolem, jsem hltal naplno a 109 minut utíkalo rychleji, než životní čas Justina a Amandě. ORIGINÁLNOST, hudba, výprava, myšlenka, která vleze pod kůži a nepustí ani v dalších projektech. Dobrá filmařina. Andrew Niccol, který nepoužil přehnanost a soustředil se především na herecké výkony, než na triky. Kamera je fascinující a barevností detaily ve všech směrech skvělé. (25.02.2012)

Skvělý ústřední nápad by si zasloužil trochu více rozpracovat. Děj filmu je totiž zbytečně jednoduchý a dalo by se z toho vytřískat určitě více. Ale ten svět je fakt dobrej, měl jsem z toho takovou zkrachovalou sociš náladu, jak všichni furt hákovali a pak hned dvě hoďky za bus atd. Každopádně je to zábava a ústřední dvojice je hodně fajn. Amanda Seyfried se mi nikdy moc nelíbila, ale tady je doopravdy sexy. A měli tam hrozně hnusný auta. (05.11.2011)

Kdybych to měl říct v účetnických pojmech - a ten film k tomu svým důrazem na čísla nabádá -, tak největší problém Vyměřeného času vězí v rozklíženosti mezi plánovanou kalkulací a výslednou fakturou. Zatímco plán zjevně počítal s ambiciozní velkolepou dystopií po vzoru Metropolisu, Brazilu nebo Potomků lidí, výsledkem je skromný, malý a trochu tezovitý film, ve kterém nejenže má duch dovolenou, ale pást se nemohou ani oči. Například to ghetto měla být totální anarchie, kde bez bouchačky nemůžete vyjít na ulici, místo toho je tam jeden srandovní gangster, co loupí čas. To je asi, jako kdybyste chtěli točit výpravný film o Kyklopech, i film samotný nazvali „Kyklopové“, ale pak ani jednoho Kyklopa na plátně neukázali. Jako kdyby chtěl Vyměřený čas tímto rozkolem mezi velkými plány a nevalným výsledkem pojmenovat problém všech pokrokářských hnutí, které také vždy dojedou na to, že se ideál začne odchylovat od skutečnosti, jak jsme to měli možnost vidět ve dvacátém století třeba v Sovětském svazu. Nejlépe tuto bezradnost Vyměřeného času vystihuje následující hádanka: představte si, že bychom vzali tentýž film, úplně stejný se vším všudy, akorát s tím rozdílem, že namísto ciferníku na předloktí odtikávajícího lidem čas budou ve filmu klasické peníze. Co bychom dostali? Dostali bychom naprosto esenciální béčko, ne-li ještě něco horšího (stejným způsobem se mimochodem interpretují horory – představíte si stejný horor, akorát bez monstra, o něž většinou moc nejde, je to jen taková vábnička odvádějící pozornost od hlavních postav). A i když se nabízí námitka, že právě to je pointa filmu, vyměnit čas za peníze, samo o sobě mi to přijde málo. Svým způsobem tak připomíná Vyměřený čas všechny ty okupanty z Wall Streetu - je to jen takové gesto bez uceleného programu a skutečného záběru. Ba co víc, dokonce ten film může být chápán, podobně jako Cameronův Titanic, jen jako takový příběh o bohaté dámě Amandě Seyfried, která ztratila chuť do života, podobně jako znuděný milionář omrzený přepychem na začátku, a aby rozehnala nudu a nalezla ztracenou vitalitu, pustila se do dobrodružství s chudým chlapcem, ale o nic víc tu vlastně nikdy nešlo. A naopak – chudý mladíček Timberlake, jak naznačuje konec filmu (-spoiler-), přesidluje z ghetta do světa fantazie bohatých, kde může realizovat své sny a spolu s novou přítelkyní užívat života na maximum. Závěr filmu si lze tedy vykládat jako zoufalé řešení hrdiny, který ze světa skutečné reality definitivně přesídlí do světa fantazie – jako by se Neo z Matrixu opětovně rozhodl beze zbytku rozpustit v digitální realitě matrixu. Chtěl bych proto vzkázat všem důvěřivým duším, že tento film nekope proti bohatým ve prospěch chudých, nýbrž spíše naopak. (28.01.2012)

Chytrá jednoduchá hyperbola posouvající současný komoditní fetišismus a darwinisticky pojatý kapitalismus ad absurdum. Navíc film ironizující vlastní nemožnost vykročit ze zavedených mantinelů showbyzu. Niccol však těch několik atrakcí (bondovské citace, Bonnie a Clyde romantika, dystopické bijáky) nikdy neklade před samu myšlenku boje proti nespravedlivému systému, v němž majetní těží (ontologické) bohatství vykořisťováním bezbranných. Některé teze zavánějí tím, že Niccol četl Badiouovu Komunistickou hypotézu a upravil ji pro potřeby hollywoodské podívané (tzn. nedovolil si zajít tak daleko, ale svědomitě tam nakročil - viz vynikající závěr). Film je plný děr v logice i motivaci, scénář je velmi nevyrovnaný, střih a kamera poněkud bezzubé, ale celek působí jako příjemný impulz k zamyšlení nad stavem současné společnosti a utopickou povahou systému. Právě tohle dělá z In Time pozoruhodný a vyčnívající titul v současném hollywoodském pelotonu, i když ne zrovna titul bezchybný a hodný bezbřehého nadšení. (70%) (24.10.2011)

Upřímně, zpočátku si mě tento film získal na svou stranu, bylo to originální a přitom takové "civilní" (i když se film odehrává v budoucnosti, je to vlastně přítomnost, nikde nejsou létající auta či podobné sci-fi vychytávky) a to mám rád. Jenže potom mě to začalo nudit. Dva herci, na jejichž účast jsem se nejvíce těšil (Olivia Wilde a Johnny Galecki) tam dostanou asi pět minut (dohromady!) Navíc postupem času zjišťujete, že tento film má ke genialitě, či nějaké vyšší myšlence, opravdu daleko. Navíc je v tom filmu tolik logických děr, které jen uměle vytvářejí "napětí", až jsem z toho byl na konci otrávený. Nemůžu je říct, aniž bych spoileroval, za všechny uvedu jedinou, která mě nejvíce uhodila do očí - SPOILER! hrdinové mají "dávkovač", na kterém je milion let života a oni dva, ačkoliv jim zbývá tak hodina, si nevezmou samozřejmě nic, ihned jej předají těm potřebným a raději utíkají… KONEC SPOILERU! Takhle, Justin u mě nikdy nebyl pan herec a nechápu, proč ho všichni TAK obdivují, ale ok, nebyl špatný. Amanda nezklamala, ale to mikádo jí moc nesedělo, dlouhé vlasy jsou přeci jen krásnější. Kdo mě vyloženě zklamal, je režisér - vážně, Andrew? Po šesti letech čekání od parádního snímku Lord of War přijdeš s něčím takovým, kde je X logických kiksů? Kde příběh se snaží být originální, ale vše stojí na jediné myšlence, která je ke všemu nevysvětlená (viz. prolog - "Nemám čas lámat si hlavu tím, jak k tomu došlo. Je to tak, jak to je. Jsme geneticky upraveni tak, abychom přestali stárnout ve věku 25 let.") Zkrátka a dobře, nemám rád filmy, které jsou udělány jen "na půl". Tohle je jeden z nich. 60 % jen za herce a fakt, že jsem se až tak nenudil. (07.04.2012)