Vymedzený čas

[imdb: 6.7/10] | me: Skvelý nápad,... výborný rozbeh ... no a potom už len stále to isté. A to u mňa začalo po istom čase rovnomerného nestupňujúceho sa deja pôsobiť nezáživne, čo malo za následok, že som si začal všímať nezrovnalosti a diery celkovej myšlienky a to nie je nikdy dobré. Film je deravý ako ementál..., zvyčajne takéto veci neriešim vôbec pokiaľ to celkovo prispieva k dynamike náboja, ale tentokrát to malo na mňa úplne opačný efekt. Herecké výkony - OK, takže v globále to hodnotím ako slušnú snahu o zaujimavé sci-fi, ktoré však nenaplnilo svoj potenciál. For a few immortals to live, many people must die. (05.12.2011)

Je smutné, že když už scénáristu konečně napadne poměrně neotřelá myšlenka s několika opravdu vychytanými detaily, místo aby jí dotáhl k dokonalosti, splácá stereotypní honičku o tom, jak si metrosexuální Džastýn snaží dobít digitálky. A tak jediné, co člověku utkví je, co dokáže s už tak hnusnou Amandou Seyfried udělat rezavé mikádo! Asi budu mít nějaký pokřivený vkus, protože když se tady jeden trochu začte, aby si pomalu vytíral z očí čerstvý ejakulát zdejších pubescentů! (06.12.2011)

Upřímně, zpočátku si mě tento film získal na svou stranu, bylo to originální a přitom takové "civilní" (i když se film odehrává v budoucnosti, je to vlastně přítomnost, nikde nejsou létající auta či podobné sci-fi vychytávky) a to mám rád. Jenže potom mě to začalo nudit. Dva herci, na jejichž účast jsem se nejvíce těšil (Olivia Wilde a Johnny Galecki) tam dostanou asi pět minut (dohromady!) Navíc postupem času zjišťujete, že tento film má ke genialitě, či nějaké vyšší myšlence, opravdu daleko. Navíc je v tom filmu tolik logických děr, které jen uměle vytvářejí "napětí", až jsem z toho byl na konci otrávený. Nemůžu je říct, aniž bych spoileroval, za všechny uvedu jedinou, která mě nejvíce uhodila do očí - SPOILER! hrdinové mají "dávkovač", na kterém je milion let života a oni dva, ačkoliv jim zbývá tak hodina, si nevezmou samozřejmě nic, ihned jej předají těm potřebným a raději utíkají… KONEC SPOILERU! Takhle, Justin u mě nikdy nebyl pan herec a nechápu, proč ho všichni TAK obdivují, ale ok, nebyl špatný. Amanda nezklamala, ale to mikádo jí moc nesedělo, dlouhé vlasy jsou přeci jen krásnější. Kdo mě vyloženě zklamal, je režisér - vážně, Andrew? Po šesti letech čekání od parádního snímku Lord of War přijdeš s něčím takovým, kde je X logických kiksů? Kde příběh se snaží být originální, ale vše stojí na jediné myšlence, která je ke všemu nevysvětlená (viz. prolog - "Nemám čas lámat si hlavu tím, jak k tomu došlo. Je to tak, jak to je. Jsme geneticky upraveni tak, abychom přestali stárnout ve věku 25 let.") Zkrátka a dobře, nemám rád filmy, které jsou udělány jen "na půl". Tohle je jeden z nich. 60 % jen za herce a fakt, že jsem se až tak nenudil. (07.04.2012)

Škoda. Výpadky základnej logiky by mi nevadili, keďže je to z filmárskeho hľadiska úplne v poriadku. Justin je sympaťák, Amanda je nečakane sexy, ich vzájomná chémia funguje bez problémov, káry majú dobrý zvuk, tempo je dobré, akcie tak akurát. Bohužiaľ, tá naivná (ba až stupídna) anarchisticko-ľavičiarska ideová rovina je taká výrazná, že mi už zhruba od polovice prerážala akýkoľvek iný divácky zážitok/pôžitok. Proste ma to sralo. (21.01.2012)

Zajímavý nápad zabalený v neoriginálním, předvídatelném, patetickém, nedomyšleném a místy i nudném pojetí. Jakkoliv je totiž celá úvodní premisa s časem jakožto platidlem zajímavá, jakkoliv je rozdělení města podle cennových zón chytré (a celkově i realisticky působící) a jakkoliv jsou rozdílná barevná pojetí jednotlivých čtvrtí sympatická, mou pozornost stejně poutaly naprosto odlišné věci. Třeba to, jak je možné, že Will hrál v pokeru o více než tisíc let, ač sám nemohl vsadit více než něco málo přes stovku. (A ještě se mu podařilo dorovnat cosi, na co neměl.) Nebo to, jak bylo možné, že se z něj při prvním usednutí za volant stal profesionální, zkušený závodník a že jeho auto jelo na zpátečku stejně rychle jako policejní auto v plné rychlosti. Nebo to, jak je možné, že orgány člověka nestárnou a že se ani po stovkách let tělesná schránka neopotřebuje. Nebo to, proč se hlavní dvojice neustále vlastním přičiněním pohybuje na hraně života a smrti a ačkoliv si každou chvíli mohou "dobít" čas na stovky let dopředu, nikdy si, snad v rámci nějakého sebepoškozování nebo návyku na adrenalin, nedají více než pár hodin nebo jeden den. (Čímž pak dochází ke všem těm uměle dramatickým situacím aneb "zbývá nám třicet vteřin, co budeme dělat?") Nebo to, proč v tom filmu někteří herci vypadají na čtyřicet, ač nikomu nemůže být víc než 25. A když se mi v závěru začaly navíc potulovat myšlenky kolem Hobbese, jeho ospravedlňování existence státu a možnosti, za kterých se lidé mohou proti panovníkovi vzbouřit, došlo mi, že je tu něco špatně. Správný film vás má vtáhnout a nepustit, ne donutit vás přemýšlet o něčem, co s filmem nemá naprosto co dočinení. (01.11.2011)