Zvuk hluku

Hudobný terorizmus som si doteraz spájal s MTV nation, no evidentne som si pojem zle zaradil. Opäť raz moderné umenie a škandinávska originalita prekvapili. Zdanlivo na celovečernú minutáž neroztiahnuteľnému kraťasu sa podarilo vtlačiť zaujímavú myšlienku a hoci to v druhej tretine vyzerá, že bubnovej anarchii dochádzajú nápady, finálna poetika vyvedie z omylu. Hudba je totiž všade a vo všetkom. (11.06.2011)

Originální, místy hodně ujetá komedie o hudebních teroristech, která se mně jako člověku, s velkým hudebním hluchem opravdu líbila. Jeden policista, ze slavné hudební rodiny a pak už jen šílenci, kteří se rozhodnou bojovat se společností pomocí akustických útoků na různá místa ve městě. Netradiční pohled na hudbu opravdu z jiné stránky. (06.11.2014)

Originální, dynamický, svého druhu jedinečný experiment, který se jen tak nevidí. ALE: Ač určitý filmový manifest alternativního umění, natočený je tak moc nealternativně. Konvenčně. Navíc žánrový mišmaš. ~ Mimořádně zajímavé pasáže střídají hluchá místa, jako celek mně Sound of Noise přijde poněkud nekompaktní, možná i chaotický. Navíc zvolený způsob oslavy alternativy je z mého pohledu násilný, navíc se bere moc vážně. Nemám rád terorismus, proč bych měl mít rád hudební terorismus, přestože chápu, že je vše myšleno v nadsázce a jako protest proti současným konvencím. Stejně jako nemám rád ovlivňování lidí, násilné vnucování čehokoliv komukoliv, nebo omezování druhých svými potřebami či vkusem apod. V tomto smyslu mám s filmem problém. ~ Přestože alternativní kulturu upřednostňuju před masovými záležitostmi, zde bych naopak soucítil s komisařem Amadeem a dlouho si pak vychutnával to slastné mírumilovné ticho, jež se místností rozprostře po skončení filmu. (10.05.2012)

A my jsme si bláhově mysleli, že Wiplash je nejlepší bubenický film :D .. Sound of Noise představuje skupinku subverzivně rytmických noisistů s plánem na jakousi sérii aktů vzpoury proti diktátu konvenčního pojetí hudby. V patách však mají zkušeného policejního důstojníka Amadea který jim v realizaci jejich radikálního manifestu musí zabránit. Musí, ale chce? ... Je to nápadité, rytmické, lehce a hravě podvratné. Je pravda, že ve finále to působí poněkud ideově nedotaženě a namísto skutečně invenční revolty nám to servíruje spíše konvenci takového toho punkově-anarchistického spektra, ale pořád je to veliká zábava a feel-good film. (13.05.2023)

V jedné písni britské kapely Bonobo se zpívá: "Music is the healer, no matter who you are." Chtělo by se dodat, i když jí nesnášíte...postupem filmu je však patrné, že Amadeova nenávist k hudbě jen odráží jiný, důležitější pocit v duši. A hudební teroristé "jen" přináší možnost podívat se na tento pocit s důležitým odstupem, díky tomu, že ho ukazují z druhé strany. Díky své hudbě, která je naprostým opakem té klasické se může Amadeus vypořádat se svými stíny které ho doslova škrtí. Ve finále se tak hudba stává tím čím podle mě vždy byla a čím by měla být, pokusem o vyjádření a předání svých pocitů, nálad..vyjádřením svého vnitřního já. Film naplněný hudbou, zvuky a hluky až po okraj, jehož ústředním motivem je nakonec ticho. Neb "Lidé nesnesou ticho, znamenalo by to, že snesou sami sebe." (Pascal Mercier - Noční vlak do Lisabonu) (23.05.2011)