Najmocnejší muž FBI

Nepříjemné zklamání mi to Clint nachystal. Odmítám ho vinit z nějaké stařecké senility, ale i jeho pevný rukopis se utápí v dramaturgicky rozbředlém filmu, který ví, co chce, pouze tehdy, když se dotýká nějaké historicky významnější události, s níž byl Hoover spojen. Ve zbytku filmu, ač jsem nečekal nějakou lacinější bulvární kontroverzi, kdy se chce koukat pod ředitelovu kůži, je unylý a matný, jako ta stařecká maska, která podtrhuje mrtvolnost hereckých výkonů, a je dokonalým repelentem diváckých empatií. Bůhvíproč je to u mě stejný fail, jako Scorseseho Shutter Island. (16.02.2012)

Přiznávám to zcela dobrovolně: Jsem zaujatá. Část svých středoškolských let jsem totiž strávila studiem organizovaného zločinu v USA, pročítáním spisů FBI a analyzováním postav jako byl právě J. Edgar Hoover. A jako takový člověk jsem Eastwoodovu filmu okamžitě propadla. Ano, některé části jsou kontroverzní (vztah mezi Hooverem a Tolsonem), Eastwood však nikdy nejde za hranu a nesnaží se uměle vytvořit senzaci bulvárního stylu. Naopak je velmi přesný až detailistický a pokud se o americkou historii jen trochu zajímáte, je klidně možné, že řadu postav poznáte podle vzhledu, projevu a gest s takovou jistotou, že ani nemusíte slyšet jejich jméno. Což možná není aspekt, který by nadchl většinového diváka, já si ale tuto snahu reflektovat realitu užívala. (I když to byla realita lehce subjektivní, protože některé Hooverovy negativní kroky film zcela ignoruje. Brát něco takového jako problém u díla, které samo přiznává, že je líčeno z Hooverova pohledu, je nicméně nesmysl.) To, co zůstává pro běžného diváka, je vizuálně krásně natočený pohled na život muže, který roky držel špičky americké politiky díky svým tajným spisům v šachu a který byl pro většinu svých současníků velkou neznámou. A i když některých zjevně připadá přehnaně dlouhý, já osobně bych z něj nevyhodila ani scénu. (Dobře, s výjimkou té s náhrdelníkem a se šaty.) (21.01.2012)

Ač jsme si to nikdy neřekli do očí, tak se s panem Hooverem nemáme rádi. Patrně proto nejsem ochoten ocenit nápad, že se natočil film o mistrovi světa v třídění kartoték s kompromitujícícmi materiály. Nemám zkrátka rád individua, která berou lidem práva ve jménu ochrany státních zájmů. V současné době již dokáži velkoryse přehlédnout, že nějaké hlášení obsahuje i to, co si čtu při trůnění na míse, ale rozhodně nehodlám zapomínat na to, kdo začal strkat špiclující nos do domácností a nastartoval tak proces, ve kterém jsou mocní ještě o něco mocnější. Takže díky, Edgare a Clinte, bylo to nudné. (01.01.2013)

Po prvních pěti minutách jsem se na sebe významně podíval, jestli to jako fakt myslím vážně tohleto, ale pak jsem pokorně přijal roli fotbalového brankáře. Ten chytne tak jednu penaltu z pěti, já tady chytil zhruba jednu větu z pěti. Co mě ovšem štvalo víc, než akutní průjem encyklopedických slov, tak to, že během natáčení do práce ani jednou nepřišel osvětlovač. To jako jak se mám prosím pěkně koukat na film, když není vidět? (14.08.2019)

Mistrný vypravěč Eastwood si tentokrát vzal na mušku život zakladatele FBI, kterému ve filmovém zpracování propůjčil tvář Leonardo DiCaprio. Eastwood ví moc dobře jak se životopisná témata režírují, DiCaprio ví, jak se hrají velké osobnosti a samotná Hooverova osoba je hodně zajímavá ale délka snímku je v některých případech hodně znát a řada věcí mi přišla poněkud zbytečná. Pokud by se Eastwood více zaměřil na jednotlivé případy, které hlavní hrdina řešil, mohlo se jednat o mnohem lepší film. Přesto zajímavé, poučné, zábavné a profesionálně natočené. (21.06.2012)