Borgiovci

Obecně považuji tyto historické seriály za přínosné a to i přes určitou bulvarizaci historie. Pořád zde však existuje vyšší infromační dějinná hodnota a oheldně oné skandalizace, ono to zase nemusí být od pravdy až tak daleko. Asi tím nejdůležitěšjím je samozřejmě scénář a právě ten považuji za nejsilněšjí stránku seriálu. První série je poměrně nadupadná událostmi a je zde hodně málo druhořadé vaty. Téměř všechny pasáže nějak rozvíjejí děj a i přes některé nadbytečbé scény má celá série tah. Dalším kladem je určitá „erudovanost“ dialogů, které tak nějak souznějí s duchem doby, ve které se děj oderhává. Až si myslím, že to může být někdy k nevoli některých diváků. No a samozřejmě film zdobí to, že se nešetřilo. Tj. na seriály slušná výprava, hudba a kostýmy jsou snad na nejvyšší možné úrovni. (15.03.2012)

O tento seriál by som pred dvoma rokmi možno ani nezakopol, no práve vtedy mi skrížila cestu videoherná séria Assassin's Creed, ktorá sa významne točí i okolo Borgiovcov a tak som info o príprave seriálu o pontifikáte Rodriga Borgiu uvítal. Ako ateistu, pre ktorého katolícka cirkev má skôr architektonický význam, som však seriálom príjemne prekvapený. Keďže Spartaka, Tudorovcov ani Rím som zatiaľ nevidel, neviem porovnať, ktorý má lepšie intrigárčenie, no Jordanovi Borgias sa rozbehli veľmi svižne, Irons to je typecast ako vždy, najtalianskejší ksicht tu má François Arnaud a aj to je kanaďan, no a kulisy a kostýmy nepôsobia príliš umelo. Ale hej, bude to fajn telenovela. (21.04.2011)

Splněný sen milovníků historických „intrikáren“, které se nebojí používat filmovou řeč a nedělají z diváka hlupce, kterému je vše třeba polopaticky sdělovat (snad jen popisky s uvozením období by se hodily, působí to dojmem, že se to vše semele během týdnů a nikoli let) a navíc přecházejí od intrik i k činům. A vůbec nejlepší na tom je, že stále je to především o prokreslených živoucích postavách a emocích. Úvodní tři epizody jsou docela utahané, nic moc se v nich vlastně ani ne(u)děje a navíc je do nich necitlivě a násilně naroubovaná „propojovací“ postava žoldnéře. Ne, že by to bylo špatné, to ne, ale přeci jen jsem si říkal „do čeho si to Neile Jordane duši dal“. Takto si nechat utíkat mezi prsty tak silnou látku jako jsou osudy Apeninského poloostrova za vlády Borgiů je trestuhodné. Jenomže od čtvrtého dílu (a to ještě slabý odvar kvalitativních výšin, do kterých seriál zavítá během druhé série, která patří mezi to vůbec nejzdařilejší v žánru) se Borgiové stávají přesně tím čím měli být od samotného počátku, tedy ukázkovým kouskem na poli intrikářských historických seriálů, byť pravda, že s historií nakládají poněkud "hodně po svém"; a je to mnohdy spíše volně na motivy historie více než co jiného. A byť se autoři „ducha postav i událostí“ drží, tak pro věrný zážitek je potřeba zamířit jinam. Z herců by za zmínku stáli snad všichni (i „kontroverzně“ pojatý znuděný Ironsův papež), ale v čele tohoto nebývale kvalitního hereckého peletonu šlape Arnaudův Cesare. Třetí série je rovněž zdařilá, ale ve své první polovině bez tahu na branku. Ovšem jakmile se rozjede tak opět stojí za to. A i nadále platí, že Cesare je jednou z nejlépe napsaných a soustavně se vyvíjejících kontroverzních postav televizních obrazovek. Největším záporem celého seriálu je ovšem zrušení v momentě, kdy se k nejzajímavější pasáži osudů a činů Borgiovic famílie teprve schyluje; grr… (09.06.2011)

Jak si udržet moc a moc se při tom nezacákat krví - Příručka pro začínající papeže. Stejně jako hrdinové Jordanových filmů, musí také Rodrigo Borgia skrývat, kým ve skutečnosti je. Pod třpytivým povrchem, pod líbivými maskami, skrývá své pravé zájmy. Aby nevypadl z role, nechá sem tam zabít nebožáka, který ho prokouknul. Stejně tak ostatní členové jeho prohnilé, krve a smilstva lačné famílie. Role jsou rozděleny jednoznačně: ženy svádí, muži vraždí. Téma těla a tělesnosti v menší či větší míře zpracovávají všechny epizody. Odosobnění tělesné schránky dosahuje vrcholu v samém závěru, kdy je lord Sforza během neskutečně ponižujícího procesu (spravedlnost v pojetí Borgiů = nástroj osobní msty) přinucen použít vlastního těla coby důkazu. S Tudorovci, jejich seriálovými příbuznými z britských ostrovů, pojí Borgie upovídanost. Postavy promlouvají i tehdy, kdy by neškodilo mlčet, a o tom, co by stačilo vyřknout/vyjevit jednou. Špetka cynismu, vlastní postavám i nakládání s nimi, Borgie nad Tudorovce povyšuje: těžko je vnímat jako rodinné drama, nevyjímaje idylický, ve svém jádru vrcholně cynický poslední záběr. Není-li uším vinou naivity dialogů (a s tím související naivity postav, měnících svá stanoviska s lehkostí, s jakou sfouknete svíci) dopřán dostatek chutné krmě, oči budou díky pompézní výpravě zaručeně nasyceny. Nádherné, vždy, žel bohu, čistočisté kostýmy a vyblýskané podlahy rozlehlých interiérů strhávají pozornost k mizanscéně. Stejně tak figury, jež se v záběr vynořují a ze záběru mizí dle významu, jež jim v zostra rozjeté hře pro pokročilé intrikáře náleží. Zvlášť v kombinaci s náboženskými chorály působí interiérové scény majestátněji než exteriérové boje tisícihlavých, očividně digitálních armád. 75% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Nefarie (15.08.2011)

Hodně umělé. Musím srovnávat s Tudorovci, protože oba seriály mají pod záštitou stejní tvůrci a nebýt seriálu mapující osud Jindřicha VIII., pak Borgias nemají téměř žádné nadržené diváky, kteří by se na ně těšili. Seriál je rozhodně na vyšší technologické úrovni, má celkem kvalitní efekty a celkově působí více promakaně a připraveně. Po třech úvodních epizodách mám ovšem velký problém s výběrem herců a scénářem. David Oakes mi hodně nesedí, protože ani v "Pilířích země" nedokázal pořádně zahrát roli záporáka a v Borgias má téměř identickou roli, akorát s mnohem horším vlasovým sestřihem. Irons mě nudí, jeho umělá kamenná tvář roli papeže nijak nepřidává, pokud se má celý seriál točit okolo něho, pak vážně uvažuji o přerušení sledování. Celkově je pro mě zajímavý pouze Cesare, který je sice klasickým metrosexuálem, ale má koule a pasáže kde se objevuje mě baví. Scénář je prozatím otřesný, první dvoudíl nastínil situaci, představil postavy a rovnou se pokusil i o dějový zvrat, jenže na mě všechno působilo hrozně nereálně a uměle. Třetí díl v podstatě nic nového nepřinesl, jedna vražda, slimáčí tempo, nudné dialogy, zbytečně protahované scény a děsně sterilní styl. Pokud Tudorovce udělaly skvělé postavy, jejich psychologie a výběr herců, kteří měli charisma, Borgias bude muset vytasit jiné zbraně, protože přesně tohle postrádá. Dle těch 130 minut, které jsem prozatím viděl se obávám prvoplánově zajímavého seriálu, který splaskle jako bublina a dopadne podobně jako The Pacific o proti Bratrstvu neohrožených. Moje hodnocení může být ovlivněno geniálním Spartakem, který představil intriky na tak vysoké úrovni, že mi spiklenectví v tomto seriále připadá neuvěřitelně nudné. (14.04.2011)