Hektorova cesta aneb hledání štěstí

Tak tento přeslazený hnis je dalším z té nekonečné řady patetických, motivačních snímků, které vám akorát tak způsobí zánět spojivek a prostatu. Vždyť by to, kurva, šlo natočit aspoň zábavně! Takhle každý frustrovaný, životem zhrzený, zoufalý hňup nabyde dojmu, že odletět vstříc neprozkoumaným kulturám ho uvede na cestu duševní katarze. Hovno. Já vám povím, co by se stalo, kdybych se zničehonic, stejně jako protagonista tohoto snímku, rozhodl do Číny odletět třeba já. Nejdřív bych si potřeboval zabukovat letenku a tak bych šel na portál Ticketstream a tam by mi trvalo přesně padesát pět minut, než bych si uvědomil, že jsem debil a Ticketstream neprodává letenky do Číny, ale vstupenky na koncerty. Zašel bych tedy do cestovky Socka a. s., kde by se mi nevyučená kadeřnice na brigádě snažila neúspěšně vysvětlit, že za dva tisíce můžu letět tak maximálně v zavazadlové karanténě s dózami čerstvě vypěstovaných krvácivých hemeroidů. Zarezervoval bych si tedy plastovou židli v nejnižší možné třídě a šel si domů připravit věci na cestu. Tuto radostnou novinku bych následně oznámil svému zaměstnavateli, který by mě neprodleně poslal do piče, ale tak co, peníze nejsou všechno a já přece hledám štěstí. V pondělí ráno bych vyrazil. Při letištní kontrole bych působil nevídaně podezřele, neboť permanentně vypadám jak blobfish po nevyvedené plastice, čili bych byl ochrankou odveden do temného kumbálu, ve kterém bych byl nemilosrdně podroben kontrole plazmovým generátorem na detekci parazitů a ruční prohlídce rektálního svalstva. To by pod tíhou nezměrné nervozity povolilo právě ve chvíli zákroku. Nakonec by mě znechucený člen letištní security služby vyvedl posranýma rukama ven a já bych pokračoval přes terminál směrem k ranveji. V letadle by mi bystrý, mladý a relativně šukatelný stevard oznámil, že mi vzhledem k nedostatku finančních prostředků na kartě byla vydána letenka pouze do Německého Düsseldorfu. Hm, mrdat. Kývl bych tedy flegmaticky hlavou, prohodil nevtipný vtip o Hitlerovi a za doprovodu nevraživých pohledů přítomných orangutanů se posadil. Cestovat v nákladovém prostoru vyhrazeném pro kompletní posádku ukrajinského cirkusu byl totiž vždycky můj sen. Během cesty by mi zavolala mamka, že jsem si doma zapomněl svačinu, oba dva chleby se sádlem a pažitkou, čímž bych samozřejmě narušil bezpečnost a letadlo by muselo nouzově přistát na marihuanových plantážích poblíž malebné nacistické vesničky Himlhergot. Tam by mě ochranka za ochotné asistence místní policie zatkla a deportovala zpět do psychiatrické léčebny, odkud jsem utekl. Tak vidíte, určitě by to nebylo tak snadné, jak se nám Hector s panem Mittym snaží namluvit. Takže radši nikam nepojedu a dál si budu v naší prdeli žít svůj nepochybně kůl život domnělého krále kokainových dýchánků. Yeah bitch! (25.01.2015)

Pokus o serióznejšieho Pegga a akúsi kanadskú verziu Waltera Mittyho. Tam kde však bol Mitty hravý, vtipný a pohodový je Hector akurát tak otravný. Už sa mi skutočne dlhú dobu nestalo, aby ma film ktorého primárnou snahou je diváka pozitívne naladiť takto otravoval. Otravoval svojím naivných, jednoduchým videním sveta plného stereotypov. Celá tá výprava Hectora je jedno veľké klišé, kde Čína je samozrejme krajinou s duchovnými kláštormi v malebných horách, kde mnísi prednášajú tie najväčšie životné múdra na jednej strane a modernými mrakodrapmi s naivnými prostitútkami z chudobných provincií na tej druhej, v Afrike sa zase sústavne tancuje a medzi to bojuje o drogy, ale zo všetkého najviac zarazí ten pokus o morálne ponaučenie, kde cesta za poznaním pravej lásky vedie skrz to, že svoju priateľku na dlhú dobu opustím, idem na sebeckú výpravu po svete a počas nej sa pokúsim vyspať s čínskou prostitútkou, zbaliť svoju vydatú bývalú priateľku, ktorá žije v šťastnej rodine a ... ďalej sa mi to už ani nechce rozvádzať, lebo na ten pokus o seriózny, intelektuálny záver s miešaním sa emócii v Hectorovej hlave počas jedného vedeckého pokusu by som už musel byť vyslovene zlý. To už sa celá naivita tohto snímku ukáže vo svojej plnej kráse. Hector and the Search for Happiness je síce pekne natočený, hýri farbami a dobre sa na neho pozerá, ale človek nevie čo si o ňom vlastne myslieť. Je to taký nesúrodý mix, ktorý sa chvíľu hrá na situačnú komédiu (výstupy Hectora a jeho pacientov počas psychiatrickej praxe), chvíľu chce byť odľahčeným filmom (dej v Číne), druhú chvíľu takmer až thrillerom (zbytočná scéna zajatia v Afrike), a chvíľu aj vážnou drámou o zmysle života (scéna v Kalifornii s ex). Má množstvo vedľajších línii, epizodických postáv ktoré sa tu účelovo objavia vždy na malú chvíľu kvôli ďalšiemu moralizovaniu (drogový barón, prostitútka, expriateľka, teplý kamarát atď.), ale žiadna z línií nie je uzatvorená, postavy z deja miznú a celé to vlastne skončí tak ako to začalo ... čiže nijako. Hector síce občas pobaví, občas sa mu podarí vykúzliť pozitívnu atmosféru alebo letmý úsmev na tvári, ale po väčšinu času skôr otravuje svojím prostoduchým prístupom k látke. Vďaka aspoň za tú roztomilú Rosamund Pike, aj keď len na minime priestoru. CELKOVO: 2,5* (5/10) (07.02.2015)

Emoce, zábava, romantika a mnoho dalšího přináší tento dojemný snímek o pohledu do duše obyčejného člověka. Jasně, je to natočené hodně s nadhledem a nastávají tam situace, které by se těžko někomu přihodili - ale ono se na to tak strašně pěkně kouká. Velmi poučná podívaná která vás možná dovede k zamyšlení. Za mě velký palec nahoru. (02.02.2015)

Simon Pegg vás vezme napříč světem lidskejch tužeb a emocí, který si loňským Waltrem Mittym vytíraj prdel. Když člověk začne štěkat, že to je emocionální hnis a pak přihodí historku o tom, jak by to bylo v jeho životě, sám tím přiznává jaká životní nula to je a že ho film vlastně neskutečně zasáhnul. (mentálové typu RedAK vůbec neví, jak život funguje... natož pak jak to chodí na letišti a v letadlech - v Číně jsem byl a to co píšeš je zvratek první třídy - ono když člověk není idiot, tak je to cestování docela snadný). Hector and the Search for Happiness se v rámci "feel good" filmů řadí na vrchol. (26.01.2015)

Tak nějak nemám rád lifestylové časopisy, jejichž vyphotoshopované obálky vnadí na umělé štěstí, a tak když se v první půlce filmu titulní Hektor snaží najít smysl života a vycestuje k tomu do standartního Tibetu a divoké Afriky, málem jsem se u toho uzíval. V jedné konkrétní scéně filmu, ale jakoby tvůrci mávli kouzelnou hůlkou, se to celé v čele se Simonem Peggem zcivilní (sakra, on je ale dobrej herec), a dostane to ten správný šmrnc i s jistou dávkou přidané hodnoty. (11.10.2016)