Reklama

Reklama

Muži, ktorí nenávidia ženy

  • Česko Muži, kteří nenávidí ženy (viac)
Trailer 1
Krimi / Dráma / Mysteriózny / Thriller
USA / Švédsko / Veľká Británia / Nemecko, 2011, 158 min

Réžia:

David Fincher

Predloha:

Stieg Larsson (kniha)

Scenár:

Steven Zaillian

Kamera:

Jeff Cronenweth

Hrajú:

Daniel Craig, Rooney Mara, Christopher Plummer, Stellan Skarsgård, Steven Berkoff, Robin Wright, Yorick van Wageningen, Joely Richardson, Geraldine James (viac)
(ďalšie profesie)

Reportér Mikael Blomkvist pátra po praneteri švédskeho priemyselníka, ktorá záhadne zmizla v roku 1966. Spojí sa s nekonformnou hackerkou Lisbeth Salanderovou, ktorá je aj napriek výstrednému vzhľadu punkerky vynikajúcou špecialistkou a detektívkou. Pre svoju tragickú minulosť nenávidí spoločnosť aj ľudí, a má na to vážny dôvod - kedysi bola sama ich obeťou, obeťou sadistických a psychopatických mužov, čo nenávidia ženy.
Keď si finančný reportér Mikael Blomkvist chce očistiť meno po tom, čo ho obvinili z verejného ohovárania, nečakane sa naňho obráti magnát Henrik Vanger, jeden z najbohatších podnikateľov vo Švédsku, a požiada ho, aby mu pomohol rozlúštiť tajomstvo dávneho zmiznutia jeho milovanej pranetere Harriet, ktorá sa stratila ako 16-ročné dievča ešte v roku 1966. Priemyselník Vanger je presvedčený, že ju zavraždil niekto z členov jeho rodiny. Mikael sa vydáva na odľahlý ostrov pri švédskom pobreží bez toho, aby tušil, čo tu naňho čaká. V tom čase spoločnosť Milton Security poverí svoju výstrednú, ale veľmi výkonnú a úspešnú detektívku Lisbeth Salanderovú, aby preverila osobu Mikaela Blomkvista. Pri plnení tejto úlohy sa Lisbeth s Mikaelom stretnú a spoja svoje sily pri vyšetrovaní vraždy Harriet. Hoci sa Lisbeth dištancuje od sveta, ktorý ju opakovane zradil, jej hackerské schopnosti a dokonalé sústredenie sa ukážu ako kľúčové a vďaka nim nakoniec dokáže spolu s Mikaelom odhaliť šokujúce tajomstvo rodiny Vangerovcov. (TV JOJ)

(viac)

Videá (7)

Trailer 1

Recenzie (1 539)

TeeAge 

všetky recenzie používateľa

|| Scenár: Steven Zaillian / Predloha: The girl with the dragon tattoo by Stieg Larsson | Hudba: Trent Raznor, Atticus Ross | Produkcia: Scott Rudin, Ole Sondberg, Soren Staermose, Cean Chaffin | Distribúcia: Columbia Pictures, Sonz Pictures Releasing | Štúdio: MGM, Scott Rudin Productions, Yellow Bird Films, Film i Vast | Rozpočet: 90 miliónov $ | Tržby: 232,617,430 $ || ()

Shadwell 

všetky recenzie používateľa

Film patří mezi audiovizuální umění, a proto je vždycky otázka, jak spolu hudba a obraz ve filmu vlastně spolupracuje. Konkrétně zde došlo k něčemu velmi zajímavému, protože ačkoliv hudba s obrazem skvěle souzní, oboje se svou podstatou dost zásadně liší. Zatímco obraz, který můžeme ztotožnit s příběhem, připomíná jasně rozvrženou strukturu A-B-C-B-A, tak hudba zůstává po celý čas v temným ambientu bez vývoje X-X-X-X-X. Příběh filmu je v podstatě zcela symetrický (-spoilery-), jelikož začíná úplně stejně, jako končí (bod A - spory s byznysmenem Wennerströmem), identická událost zabírá rovněž druhou a čtvrtou pětinu příběhu (bod B - setkání a rozchod obou hlavních hrdinů) a ve středu se tyčí samotné vyšetřování zmizelé neteře (bod C - těžiště filmu na odlehlém ostrově). Film díky tomu nabízí hned několik začátků a disponuje obrovskou expozicí, kde se všechno zaplétá dohromady, a stejně tak disponuje několika konci a přemrštěnou délkou závěru, v němž se zase všechny události postupně rozplétají. Jako bychom v první polovině neustále sestupovali níž a níž, a to doslova, jak je zřejmé ze sklepa hlavního padoucha (odkaz na slavnou návštěvu sklepa podezřelého ze Zodiaca), a pak se zase desítky minut nořili ven. Naproti tomu stejnotvárná hudba žádnou takovou precizní strukturu nemá, neboť nevrství promyšleně motivy ani neprochází nějakým vývojem a zůstává po celou dobu ve své minimalistické podobě. Hudební terminologii bychom to mohli říct i tak, že příběh filmu připomíná pravidelně členěný a na minulost navazující „expoziční typ“ (například nějaké větší rondo: A-B-C-B-A), kdežto hudba „evoluční typ“, v níž je vyloučeno opakování minulého a podstatná je jen přítomnost (například nějaká složitější fuga: X-X-X-X-X). A přesto to ničemu nevadí a hudba Reznora a Rosse, vzdor tomu, jak je strukturálně odlišná od obrazu, s ním skvěle souzní. Hudba ten obraz vlastně doslova požírá, jelikož není často rozlišitelná a ostře oddělitelná od ruchů z filmu, což souvisí se známou příbuzností elektronické hudby a ruchů. Opačný příklad neostrého a jasně oddělitelného vztahu hudby a obrazu se vyskytuje na začátku Eyes Wide Shut, kde Tom a Nicole poslouchají během oblékání Šostakovičův valčík, a i když se zdá, že ta hudba pochází odněkud zvenčí a postavy ji vlastně neslyší, Tom těsně před odchodem vypne přehrávač, což lze chápat jednak jako skvělý vtípek Kubricka, ale i jako důkaz toho, že klasická hudba zůstává od obrazu vždy nějak oddělena. Na druhou stranu elektronická hudba a reálné ruchy jsou často jedno a to samé, z čehož tenhle film dost těží. Ono, mimochodem, jak vlastně zněl velký třesk, jímž započal před 13 miliardami lety vesmír? Jistě ne jako klasická symfonie, ale spíš jako něco o poznání „přízemnějšího“ podobající se soundtracku k tomuhle filmu. ____ Když už jsme u toho, tak ono existují vlastně čtyři přístupy, jak svázat hudbu a obraz. Vedle případu, kdy hudba jakoby klesne na obraz a pohltí ho, jak se přihodilo v tomhle filmu, může naopak i obraz nějak infikovat hudbu, čehož příkladem jsou slavné Williamsovy leitmotivy a obecně každá hudba, kde různé motivy a témata definují postavy, lokace čí dění na plátně. Pokud si obraz představíme jako základ každého filmu a hudbu jako takové jeho zastřešení, lze za použití stavebního žargonu tvrdit, že ve filmech buďto zatéká děravou střechou voda do baráku (hudba infikuje obraz), nebo je naopak děravá izolace v základech a vlhne zdivo v suterénu (obraz infikuje hudbu). Názorně je ten rozdíl patrný mezi Fincherovými Muži, kteří nenávidí ženy a Spielbergovým Tintinem. (i) Příběh Fincherova filmu disponuje jak řečeno jasnou strukturou A-B-C-B-A („expoziční typ“) a hudbou bez struktury X-X-X-X-X („evoluční typ“), (ii) zatímco příběh Spielbergova filmu neustále kvapí kupředu a podstatná je u něj takřka jen přítomná akce („evoluční typ“) a strukturu tomu dává hudba pracující se s navracejícími se leitmotivy („expoziční typ“). Oba tyto způsoby zahrnují každopádně případy, kdy obraz vznikne prvně a skladatel se dá do práce teprve po té, co mu donesou hotový vizuál. Existují ale i případy, kdy se začíná hudbou a podle ní se uzpůsobuje vizál, (iii) třeba Leone nechával Morriconeho složit prvně hudbu a během natáčení se jí nechal inspirovat. Stejně tak prvně vznikla hudba od Daft Punk k Tronovi a až podle ní se stříhal natočený obraz, podobně jako ve videoklipech. Zde tomu odpovídá úvodní titulková sekvence doprovázená coverem Immigrant songu. V takových případech hudba pohlcuje obraz a má očividně prim, někteří režiséři k tomu sahají i proto, aby neomezovali skladatelovu fantazii hotovým obrazem. (iv) Jediná možnost, jak to obrátit a nechat dominovat obraz, ačkoliv prvně vznikne hudba, je točit živé vystoupení nějaké kapely nebo nechat vystoupit skupinu či nahrávku přímo uvnitř filmu. Tady se něco takového přihodí během písně od Enyy. Tehdy obraz vládne hudbě, jež mu je mírně podřízena. Celému tomuhle filmu nicméně dominuje zřetelně prvně uvedený typ spolupráce hudby a obrazu. ____ Co se týče obou hlavních hrdinů z filmu, tak ty rozdíly mezi nimi nejsou daný jen tím často uváděným příklonem Blomkvista k analogovým postupům vyšetřování (archivy, nástěnky, noviny) a Lisbethino zaujetí pro digitální metody (internet, počítače, hacking). Odlišuje je i kouření, jelikož on je zvyklý kouřit venku a ona vevnitř. On často někam zírá, zatímco ona je pořád v pohybu. Možná proto, že jsou tak rozdílní, nesklouzne jejich vztah nikdy k lásce a zůstane u přátelství. Lisbeth je oproti němu i malinko živější a rychleji ji to myslí, čemuž dopomáhá i střih, jelikož ve scénách, kde se nachází, se trochu svižněji stříhá, což nastoluje takovou až filozofickou otázku – jsou ty scény stříhaný rychleji, protože je tak chytrá, anebo je tak chytrá díky tomu, že je v rychleji střihaných scénách? ____ Když si srovnám Nolana a Finchera, dva pravděpodobně nejtalentovanější filmaře své generace, tak Nolan je jistě komplexnější. Jeho škála sahá od blockbusterů o Batmanovi po takřka artový filmy jako Memento nebo Dokonalý trik, a někde mezi tím se nachází intelektuální velkofilmy jako Počátek. Každý jeho film se liší od toho předchozího. To Fincher točí v uvozovkách pořád to samé, „temné thrillery“, identické i svou temnou modro-zelenou barevnou paletou. Jenže o co je Fincher méně komplexnější než Nolan, o to je preciznější. Kdysi třeba prohlásil: „Lidé často říkají, že existuje milión způsobů, jak natočit nějakou scénu, ale já si myslím, že to tak není. Existují jen dva způsoby. A jeden z nich je často chybný.“ Je také velkým odpůrcem různých extended a unrated edicí, což rovněž dokládá jeho snahu o precizní dokončení díla, na nichž už není třeba dále nic měnit či vylepšovat. Nolan připomíná architekta, kdežto Fincher designéra. Nolan je znám jako příznivec Blade Runnera a třeba batmaní filmy nebo Počátek jsou tím dost ovlivněny (noční město, obří mrakodrapy), kdežto Muži, kteří nenávidí ženy mají svým abnormálním důrazem na detail blíže k Tronovi od Kosinskiho. Nolana zajímá celek, Finchera detail, což je dané i tím, že Nolan jako scénárista řeší celkovou podobu filmu seskládanou z flashbacků a paralelních linií, kdežto Fincher jede lineárněji a přímočařeji a řeší hlavně to, čím a jak přesně film zaplnit. Kvalitou ty režiséry stavím nicméně vedle sebe. () (menej) (viac)

Reklama

Segrestor 

všetky recenzie používateľa

Neznaje předlohy knižní ani filmové, sledoval jsem tento trihel jen s jakýmsi předsudkem, že se jedná o americkou verzi famózního švédského krimi dramatu. Nemohu tedy srovnávat, natož soudit. Samo o sobě mi přišlo zvláštní, že se jedná o americkou verzi, když to na mě chlístalo švédskou ponurost i jistou syrovost, tolik typickou pro tahle "severská dramata" (ba dokonce i herci byli zpravidla neameričtí). Stejně mi to ale přišlo poněkud soft. Jen to klouzalo po povrchu jako Sonja Henie, žádné hluboké ponory. Vztah s novinářem Blomkvistem (Craig) mi nešlo navázat ani po třech budwarech. Daleko napínavější a zamotanější hledání vraha nabízí každá druhá epizoda Erkyla Poarota. ()

genetique 

všetky recenzie používateľa

Fincherov návrat medzi elitu thrillerov a týmto opravujem výrok, ktorý som povedal v komentári originálu. V porovnaní s originálom Fincher ukázal, že je technickejšie zručnejší a s citom na detaily oveľa senzitívnejší režisér. Film je napriek rovnakej dĺžke oveľa svižnejší, dej má neskutočný, ale naozaj neskutočný spád, a aj napriek obrovskému množstvu dialógov sa v ňom divák nestráca a hltá jeden za druhým. Napriek tomu, že som originál videl nedávno, tak táto verzia ma nechala doslova pricucnutého na obrazovke, čo tiež svedčí o jej kvalitách. Ľúbivejší je obraz, kamera, strih a jednoducho sa na to lepšie pozerá. Druhá vec je sporné porovnávanie kvalít hlavných predstvaiteľov. Rooney Mara vs. Noomi Rapace, ja osobne mám pocit, že každá sa so svojou postavou vyhrala bravúrne a tromfla tú druhú v niečom inom, Rooney ako jemnučké dievča do toho dala naozaj veľa. Craig tradične skvelý, ostatné obsadenie vrátane psycho záporáka na jednotku. Film samozrejme nie pre každého, ale kto pozná a obľubuje predchádzajúce thrillerové filmy tohto režiséra, tak toto je preňho must-see záležitosť. 95%. ()

Tetsuo 

všetky recenzie používateľa

Dokonale udělaný zakázkový výrobek, v němž není skoro žádný osobní vklad. Pořád to není typická hollywoodská zábava, rozhodně ne taková, jak se točí v posledních letech, ale tentokrát studený styl nepomáhá, ale spíš odcizuje celému vyprávění (to, že je Lisbeth tak divná, není proto, že má být cool, ale proto, že se jí něco stalo a má na vyšetřování osobní zájem; což z Fincherova filmu neplyne). Jinak jde o další příznačný příspěvek k fenoménu poslední doby - kultu nerdů. ()

Galéria (148)

Zaujímavosti (48)

  • Na konci filmu ve sklepě, kde je držen Mikael (Daniel Craig) a následně osvobozen Lisbeth (Rooney Mara), se ho Lisbeth zeptá: „Můžu ho zabít?“, na což ji Mikael kývne. Není zde pochyb, že jde o narážku na filmovou sérii Jamese Bonda, kde Daniel Craig ztvárnil agenta 007, který taktéž žádá o povolení zabíjet. (venca)
  • Blomkvist (Daniel Craig) ve filmu navštěvuje obchod, který se jmenuje Sjöström, jehož název se shoduje s příjmením švédského režiséra Victora Sjöströma. [Zdroj: Empire] (Filty)

Súvisiace novinky

Úmrtí herce Juliana Sandse bylo potvrzeno

Úmrtí herce Juliana Sandse bylo potvrzeno

28.06.2023

Britský herec Julian Sands byl od 13. ledna tohoto roku veden jako nezvěstný poté, co se vypravil na turistickou trasu zasněženými horami v oblasti Baldy Bowl přibližně 45 mil na východ od města Los… (viac)

Noir Film Festival 2022: Filmy na černé listině

Noir Film Festival 2022: Filmy na černé listině

12.08.2022

Noir Film Festival letos slaví 10. narozeniny. Unikátní žánrová akce, která se v roce 2013 poprvé konala na hradě Kokořín a rok poté se přestěhovala na hrad Křivoklát, se již podruhé v řadě bude… (viac)

Claire Foy je nová Lisbeth Salander

Claire Foy je nová Lisbeth Salander

18.09.2017

Série Milénium bude v kinech oficiálně pokračovat bez Rooney Mary a Daniela Craiga. Tedy série... americká verze se dočkala jediného dílu, po němž přišla dlouhá pauza a teď se bude rebootovat.… (viac)

Affleck Jr. vs. Bostonský škrtič

Affleck Jr. vs. Bostonský škrtič

10.01.2014

Sériovým vrahům se na filmovém plátně rád věnuje David Fincher, který do téže řeky úspěšně vstoupil třikrát – v Sedmi, v Zodiacovi a v Mužích, kteří nenávidí ženy. Momentálně točí detektivku Zmizelá… (viac)

Reklama

Reklama