Muži, ktorí nenávidia ženy

Nie je to dokonalý film. Je ale dokonale zrežírovaný. A herecky presný, hoci za tým je tiež vedenie perfekcionistického režiséra. Vynikajúco minimalisticky vystihnuté vzťahy postáv (prvý dialóg Craiga s Plummerom je proste brilantný). Skvostná atmosféra. Každá scéna chirurgicky presne komponovaná, nasnímaná, zostrihaná. Možno je to studené, strojové, až príliš vybrúsené. No stále ma to fascinuje. Fincher je Pán. (28.01.2012)

Zaslechl jsem něco o tom, že přibližně 15% Američanů neumí plynně švédsky a tak považuji vytvoření remaku pro tuto menšinu za plně ospravedlnitelné. Fincher přitom poněkud obrousil hrany severské ponurosti, vnutil Lisbeth pár lidských vlastností a natočil úplně stejný film vyvolávající poněkud jiné pocity. A jelikož Extrém, Klaksón, Robinson, Seberkrém, Ibalgin, Trautenberk, Rozerval, Párkund, Pivson, Simpson, Sonny Ericsson ani Parkinson neměli čas, tak nasadil do hry alespoň Skarsgårda. (09.07.2012)

Skvělé v několika detailech, celkově ničím uchvacující. Nejslabší Fincher - pro mě tedy nejisté 4*, protože první hodinu na mě občas dorážel pocit nudy (!). Mohla bych sama sobě začít oponovat a říct, že jsem stejně předem věděla, co se stane (mizerný argument). Ovšem i u jiných filmů, jejichž předlohu nebo jinou filmovou verzi jsem četla/viděla, bylo čím se nechat unést, vtáhnout, dojmout etc. Tady ne. Nikdo nemůže stále točit fenomenální filmy, i kdy ten Fincherův je rozmáchlejší než švédská verze - a to nejen díky jeho dvornímu kameramanovi Cronenwethovi, který dokáže scénu projíždění zasněženou krajinou nasnímat tak, že máte pocit, jako kdyby se dělo něco epického./// Nutno však podotknout, že Craig je stokrát víc sexy než Nyqvist - a to ani nemusí mít černé boxerky. Herecky však ani jeden nepředvádí nic mimořádného./// OST filmu je sice progresivní a velmi nekonveční, ale zkrátka pískání ve vysokých frekvencích (scéna znásilnění, ze které vám mimochodem bude špatně psychicky i fyzicky, protože je natočena precizně), tikání do rytmu připomínající hodiny (archiv) a upravený song od Zeppelinů (ano, úvodní sekvence je vizuálně skvělá) nevytváří zrovna OST, který by člověk od Reznora po fantastické hudbě k TSN čekal./// Mara je dobrá, protože je neznámá a nestrhává na sebe pozornost, ale Rapace byla přesvědčivější. A ty akcenty byly vážně trapné, nehledě na naprostý nesmysl, že lokální švédské noviny píší články v angličtině... [Kino] (15.12.2011)

Vzpomínáte na sympatickou dívku, které dala Marku Zuckerbergovi v úvodu The Social Network kopačky? Tak si ji zkuste představit prošpikovanou piercingy, s pankáčským čírem na hlavě a tričkem FUCK YOU YOU FUCKING FUCKER na hubeném bledém těle. Milujte ji, nebo nenáviďte, ona to sama jinak neumí. Lisbeth Salander. Ač film respektuje zdvojenou (v dalších dílech ještě znásobenou) vypravěčskou perspektivu knihy, těžko se ubránit dojmu, že Finchera více fascinuje androgynní hackerka než hledáním pravdy posedlý reportér. Pro asociální hrdiny nabourávající systém projevil tvůrce odjakživa tíhnoucí k anarchii, přítomné v jeho filmech třeba skrze znásilňování žánrových konvencí, slabost již dříve. Pravda, slabost zřejmě není dvakrát vhodný výraz. Vyvolává asociaci soucitu, pochopení, citové spřízněnosti – nic z toho Fincher vůči svým postavám neprojevuje. Nedrží nad nimi ochrannou ruku, což s ohledem na žánr a charakter (s)páchaných zločinů vyvolává intenzivní strach, že se hrdinům může přihodit prakticky cokoliv. I v případě, že jste četli knihu/viděli švédskou verzi a víte, k čemu kdy dojde. Přístup „zajímejte se o postavy, jestli chcete, pro mě jsou důležitější informace“, bych nenazýval bezcitným, je jenom maximálně koncentrovaný na sledovanou problematiku a připomíná Lisbethino uvažování na základě konsenkvenčních analýz. Každá prezentovaná informace bude dříve či později zužitkována. Každá postava, každý čin poslouží vyprávění. Nejchladnokrevnějším příkladem pragmatického chápání lidské bytosti jako nositele zužitkovatelných informací pro mne bylo Mikaelovo setkání s dcerou, které neslouží k přiblížení protagonistova osobního života, pouze k posunutí vyšetřování. Lhostejnost vůči člověčím emocím nevychází jen z režisérova „strojového“ perfekcionismu – patří mezi hlavní témata filmu. Žádná z představených rodin není funkční (Mikael se rozvedl, Lisbeth svého otce zkusila upálit), v té největší byly city nahrazeny penězi. Náklonnost je vyjadřována sexem. Drcení veškerých jistot pokračuje diskreditací systému, který z Lisbeth udělal nesvéprávnou psychopatku a účinný není ani při vyšetřování zločinů, jež lze prokázat leda za cenu jiných trestných činů. Naprostá beznaděj je navrch posichrována dotěrným venkovním mrazem, v němž vám ale nakonec nějaký magor přivodí vážná vnitřní zranění s menší pravděpodobností než v navenek bezpečných vyhřátých příbytcích. V neposlední řadě i díky nervní hudbě, přelévající se nevypočitatelně v hluk prostředí a zpět a tudíž pořád „přítomné“, jsem měl nedobrý pocit nejen během nejbrutálnějších scén, ale od začátku do konce. Natočit podle knižního bestselleru (čili jde v zásadě o takzvaný pre-sold produkt) a v rámci systému postaveného na feel good filmech něco takhle zneklidňujícího, považuji za akt skoro stejně podvratný jako vlepování políček s obnaženým mužským přirozením do filmů pro děti. 85% (15.12.2011)

Fincher je možná filmový génius, ale zázraky pořád neumí. Knihu jsem nečetl (teď to asi napravím, když mi ji doslova strčili do ruky), ale její příběh je strašně nefilmový a na plátně nezajímavý. Švédský "originál" mě proto nudil. Fincher mě naštěstí nenudí, jeho režie je rozhodně skvělá, ale pořád to má daleko do nějakého velkého zaujetí nebo spokojenosti. Mám dát čtyři hvězdy za řemeslo, nebo tři za dojem? Nevím... 70% a na počtu hvězd netrvám. (15.12.2011)