Jeden musí z kola von

Stalo se určitým módním klišé stavět proti sobě vláčnost Jeden musí z kola ven a střelhbitost bondovek, ale já bych proti Jeden musí z kola ven postavil spíš Sodenbergův Zkrat. Oba ty filmy jsou jedinečné v tom, jakým způsobem škrtají zavedená pojítka mezi statickými dialogy a dynamickou akcí. Ačkoliv je v kinematografii zvykem spojovat dialogový scény s něčím nenápadným a střídmým, proti čemuž se kladou formálně zajímavý akční scény, tyhle dva filmy na to jdou obráceně. Jeden musí z kola ven nabízí až maniakálně přešlechtěnou formální stránku a pohyb či dialogy postav pojímá doslova jako balet nebo nějaké taiči. Hodně tím připomíná česká Pouta. Přestože tedy film jako takový už od svých počátků tíhne k dynamice a pohybu, jak je patrné třeba ze slavného pokusu Eadwearda Muybridge, který dokázal, že v určitém stadiu koňského klusu se ani jedna ze čtyř nohou nedotýká země, i statické věci mohou být udělány velmi krásně, jak tu dosti přesvědčivě demonstruje režisér Alfredson. Soderberg na to šel ve Zkratu obráceně, neboť akci zošklivil. Statickým snímáním bez použití živoucí handky nebo úplnou absencí jakéhokoliv hudebního doprovodu se Soderberg vymezil proti obvyklé formální vytříbenosti akčních scén, během nichž je slyšet basová linka bytelná tak, že cejtíte vibrace až na Jamajce, a navrch tvůrci obvykle přihodí ještě trochu konfet. Soderberg tím poukazuje i na jeden docela zajímavý fakt, a to ten, že v akčních scénách se dosahuje vtahující sugestivity často zcela nerealistickými prostředky, jako je intenzivní hudba nebo kmitající kamera. Jinak řečeno akce je ve filmech buďto realistická, nebo sugestivní, ale málokdy obojí (to je vyhrazeno skutečně jen těm největším mistrům jako třeba Mannovi v Heat). Máme tu tak dva případy filmů, Zkrat a Jeden musí z kola ven, které jdou proti zavedeným normám: jeden zošklivuje akci, druhý zkrásňuje dialogy. Asi jako kdyby vzal nějaký prohnaný knihkupec Dějiny krásy a Dějiny ošklivosti od Eca a vyměnil vám na nich přebaly. (18.05.2012)

Jeden musí z kola ven je brilantním chirurgickým řezem spletitou sítí tajných služeb na začátku sedmdesátých let. Cokoliv, co by odvádělo pozornost jinam, třeba vnitřní prožitky nebo akční pasáže, Alfredson účelově ignoruje a naopak nitku po nitce odkrývá tehdejší fungování tajných služeb. Špióni tak již nejsou zapálenými vlastenci, ale brilantními hodináři svých vlastních lží, a v tomto bodě film selhává. Tvůrci se nechali příliš pohltit svou vlastní zápletkou a vyignorovali mnohem závažnější otázky té doby, ať už je to paranoia dvojitých agentů, tak jak to dokázal Spielbergův Mnichov, či širší kontext samotné rozvědky. Oproti tomu tím vším, čím chce film být, je dokonalý po všech strankách. Mně to však nestačí. (13.09.2012)

Na film jsem se díval dvakrát. Poprvé jsem vydržel asi do půlky, protože jsem se totálně ztratil v ději a vůbec jsem nechápal, o co tam jde. Před druhou projekcí jsem si nejdřív naštudoval obsah filmu, ale asi jsem úplně blbej, protože jsem opět měl pocit, že nic nechápu. Ale když už jsem to teda dvakrát vydržel do půlky, tak jsem se odhodlal dokoukat to celý. Ve druhý půlce opět pokračoval zmatenej děj a nuda. Vlastně přijde jedna aspoň trochu napínavá scéna. A to bylo, když šel nějakej načesanej hošík ukrást jakýsi dokumenty do archivu. Na špionážní thriller dost málo. Pak mě ještě pobavilo, když jsem si uvědomil, že ta tlustá bába je vlastně Perry z Klubu sráčů. (26.04.2013)

,,MÁ PRO MĚ INFORMACI, KTEROU POTŘEBUJU. POKLAD....JMÉNO KRYSY, KTEROU NÁM DO BRITSKÉ VÝZVĚDNÉ SLUŽBY PODSTRČILI RUSOVÉ DO ÚSTŘEDÍ... AŽ ÚPLNĚ NAHORU“..... /// Zvučnejma jménama a známejma ksichtama nabitej špiónskej thriller o lovu ,,na krtka“. Příliš mnoho tajemství (ale i selhání) mužů v oblecích a kravatách, kteří by měli bojovat s komunismem a ne sami se sebou. Připravte se na ,,zpravodajský“ tempo s důrazem na vážnost a tajnost informací, Garyho Oldmana s téměř divadelními monology, příběhy agentů, kterým jde o kejhák (kvůli úniku informací) a teorii, že ,,krtek“ je jeden z (těhle) pěti. Prostě špiónskej film, ve kterým stěny mají uši a vyučuje se pokerovej výraz v obličeji (kterej pak využiješ při hře na kamennou tvář). Na jedný straně zbytečně dlouhý a trochu nuda, na tý druhý spokojení příznivci špionáže, který to baví. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmenný román od Johna le Carré z roku 1974 číst nebudu. 2.) Stejská se mě po ruský hymně. 3.) Thx za titule ,,cml77“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (17.01.2012)

Ono by to na ty 3* i vyšlo, ale když po necelé hodině bylo otázek "kdo a proč" víc než postav, zcela jsem ztratil zájem a jen film pasivně dosledoval. Co měla znamenat závěrečná sekvence vůbec netuším a nejsem v podstatě schopen formulovat byť jednu větu ať o kterékoliv postavě, či celém filmu. Adaptační a režijní selhání na plné čáře. (19.01.2012)