Hanamizuki

V mnohém podobné Heavenly Forest, jako zápor to ale nevnímám. Vyznění možná vychází nastejno, byť má vedlejší rys a slouží jen ke směřování ústředních postav. Viděno už před lety, to mi ještě oba herci nebyli příliš známí. Nyní mě výslovně zajímala Jui Aragaki, zde ještě mladá a s delšími vlasy. Každé její gesto, mimika, úsměv, přikývnutí a tak. Radost pohledět. Než mi došlo o koho jde, jistý jsem si byl pouze tím, že ji z čehosi už znám. Ten kultovní seriál z roku 2016, co jí hodně změnil život. Na filmu oceňuji opravdu krásné záběry, ty skvěle ladí k tomuto romantickému ději. Je udělán přehledně, nijak se netlačí na pilu. Začalo to jízdou ve vlaku, kde se potkali, ale každého život zavál jinam. Občas spolu být mohli, pak zase ne. Jinde se seznámili s někým jiným. Štěstí střídalo neštěstí. Tvůrci se ale nespokojili pouze s hlavním párem a smysluplně si posvítili i na ostatní aktéry, co sloužili k vedlejším úlohám. Jejich kamarádi či rodiče. Divák může vidět vývoj u otce jejího přítele, který na něm v jeho školském věku nenechal niť suchou. Atmosféru podtrhává ladění do vícero osudově zbarvených okamžiků, kdy se vidí na dálku, těsně se minou, zrovna se jakoby náhodně potkají. Roli hraje i fakt, jak moc ostatním oplácí laskavosti. Ostatně, ten majestátní strom s růžovými květy, dokáže, že nic není nemožné. Chce to jen se zasnít, obdivně pozorovat krajinu a užívat kouzlo okamžiku. A nikde jinde dosud neviděny tak uhrančivě zpracované závěrečné titulky, u nichž platí jediné, že jak to celé začalo, tak to tak i skončilo. Totiž pokračování úplně první ikonické scény. (30.12.2021)

Další z pomaleji plynoucích japonských filmů. Způsob, jakým Japonci podávají romantiku, by asi neseděl každému, ale mně se právě tohle líbí. Japonským romantickým filmům by se sice dalo vytknout, že polibky herců jsou příliš "statické", ale je zvláštní, že i když Japonci z romantického vztahu nezobrazují příliš, přesto cítíme tu sílu lásky mezi postavami mnohem víc než u některých filmů, kde je naopak zobrazeno všechno. A to je na tom to krásné. Tōma Ikuta a Aragaki Yui tvořili hezký pár. Navíc se zde ve vedlejší roli objevuje i jedna z mých oblíbenkyň, Renbutsu Misako, i když tady je v roli takové mírně prostořeké holky, takže to není vysloveně líbivá role. ~(3,8★)~ (09.03.2013)

Jejda, to bylo dlouhý. A přitom se tam za ty dvě hodiny skoro nic nestalo. Podobný příběh jsem viděla nejméně stokrát. Proto je potřeba do toho dát něco víc, aby se film odlišil od ostatních. A to se tady nestalo. Navíc mi ten jejich vztah přišel hrozně chladný. Herci průměrní. Hudba pěkná, ale to je asi tak všechno. Pro mě to byla rozhodně špatná volba... 2* (22.06.2015)

Na to, jak mě ten začátek uchvátil a přišel mi krásně přirozený a příjemný (při interakci těch dvou jsem se culila), konec byl falešný, natahovaný a vesměs mě zklamal. Upřímně postavy, které hráli Mukai Osamu a Renbucu Misako, mi přišly jen do počtu, aby se to natáhlo a mohlo se dramatizovat. Krásný start, kdy jsem nepochybovala o 4*, nakonec pokazil slaboučký konec. (Ovšem ta scéna, kdy se ti dva vidí po svatbě a začnou padat okvětní lístky dřínu květnatého… to bylo z uměleckého hlediska a i emočního skvělé.) Je to pomalé, pěkné, jako celek průměrné. Podívat se neuškodí. (29.10.2013)

Tak tohle JE ryzí červená knihovna! Žádný sex (nic proti, ale méně je někdy více), jenom příběh a čistá láska, která přetrvá roky. I když hrdinové ze sebe nesypou vyznání a neslibují si hory doly, tak lásku mezi nimi prostě cítíte. Mnohem důležitější než slova jsou jejich skutky, výrazy tváře… Mám pro romantické filmy slabost a Japonci je umí výborně. Na rozdíl od amerických filmů si u nich ale nebývám jistá koncem. Oni ho tak rádi nechávají otevřený. Naštěstí pro mě tady tomu tak nebylo a z poslední scény mám zimomriavky ještě teď. Jasně že nejde o žádné veledílo, ale to u filmu, který má pohladit na duši snad ani není potřeba. (07.09.2011)