Máme pápeža!

Ano, místy to bylo úsměvné a milé. Ale komedie to rozhodně nebyla. I já jsem pln zvědavosti čekal jakéto to bude uvnitř tajemných zdí baziliky Sv.Petra. Většina znás (i nevěřícíh) zná ty pohledy na náměstí a chrám přes hlavy tisíců poutníků při volbách Papežů. I pohledy přes náměstí na střechy baziliky a na komín, který prozradí bílým kouřem zvolení nového Papeže. Pohled do zákulisí konkláve byl velmi zajímavý a umožnil divákovi si přibližně představit jak to tam po mnoho hodin probíhá. Po zvolení Papeže střídalo jedno překvapení druhé a lehce mi to připomnělo Prázdniny v Římě (nejen názvem) :-). Ze závěru jsem byl opravdu paf. Inu i Papež jest také jen člověk a tohle rozhodnutí chtělo notnou dávku odvahy. Film to byl zajímavý a dobře vyvážený, dokonce bych řekl - důstojný. Skvělá byla postava psychiatra, který je ateista, funguje jako protipól a který je prakticky uvězněn spolu s kardinály uvnitř baziliky. Film měl rozhodně zajímavý a originální námět k zamyšlení. A nyní jsem zvědav na volbu nového Papeže ! * * * (21.02.2013)

Moretti je v první polovině zanícený uspávač hadů, v té druhé pohotový a inteligentní bavič dramatik najednou, který servíruje vzhledem k tématu nekorektní vtípky a dějové zvraty. Celkový dojem z filmu je tedy díky druhé polovině lehce pozitivní, ale vyžaduje úporné přežití poloviny první, což může být pro leckoho opravdu úkolem neřešitelným. Ostatně, stejně jako "papežování" pro nového Morettiho Papeže... (26.08.2012)

Myslím, že nejde tak zcela o film o církvi, ale spíš je zaměřen na jedince. Je to film o člověku, který, ač nepochybuje o své víře (a to fakt nemusí být jen křesťanská víra), tak najednou začne pochybovat sám o sobě. Jo, to je asi to, co se mi na filmu - pár minut po jeho skončení - líbilo nejvíc. Ono by to asi bylo na čtyři hvězdičky, ale Michel Piccoli mě úplně rozsekal. Jeho pocity (respektive pocity právě zvoleného papeže) byly zahrány tak dobře, že nemůžu jinak. Atmosféra konkláve, které zkrátka trvá tak dlouho, dokud nevjyde z komína bílý kouř, je zachycena perfektně. Líbila se mi i postava výstředního ateisticky laděného psychoanalytika (který se bavil na účet kardinálů), bláznivého herce, odhodlaného tiskového mluvčí. Celý ten Vatikán, konkláve, dětinští kardinálové, Řím, Morettiho humor, italština a Michel Piccoli - film jako celek mi prostě sedl. (27.03.2012)

Máme papeže! Ups! Ehm... Myslím, že byl načase zase jednou snímek o tom, kdy namísto někoho nepravděpodobného, který se ovšem svého úkolu přes všechny peripetie zhostí bravurně a všichni nakonec zatleskají, padne volba na někoho nepravděpodobného, který ovšem zaváhá a projeví lidskou ztrátu sebedůvěry. O tom, jestli se se svou slabostí vyrovná a přijme boží volbu a zodpovědnost z toho plynoucí,je právě drama Habemus Papam. Jde o drama, kterým se line náznak humoru a komedie, ovšem jen v té míře, v jaké ji obsahuje prostý život sám. (07.06.2012)

Fikcia o mužovi, ktorý sa nechcel stať pápežom a svoj údel zavrhol, hoc pre neho žil desiatky rokov. Prehnaný pokus poukázať na to, že aj pápež je len človek pochybujúci. Podarilo sa trochu predvídať budúcnosť, keďže čoskoro odstúpil Benedikt XVI., ale zobrazenie zvoleného kardinála ako nejakého ufňukánka, čo nikdy nestál o takú pozornosť, asi na väčšinu kardinálov nesedí. Film má byť zároveň satirou, no na zasmiatie nedáva žiadny priestor. Film sa zároveň nedokázal v tejto téme dostať na nejakú radikálnu pozíciu a tým osloviť nejaké spektrum divákov - nie je ani silne protikatolícky, hoci chce ukázať miernu kritiku. Robí to však vlažne, aby sa nedotkol nikoho a neprinesie nakoniec nič len poznanie, že všetci v sutanách sú len ľuďmi, to sme však už dávno vedeli. (02.05.2023)