Máme pápeža!

Přesně takový ten nenucený, lehce usměvavý film, který ale vůbec nezaujme dějem (což by ale měl), jako spíš prostředím, ve kterém se odehrává. Jenže za tu dobu už jsem viděl třeba seriál Mladý papež, který ty patriarchální témata současného Vatikánu otevírá daleko více kritičtěji, než tento film. Zde je to všechno daleko decentnější (i když třeba volejbalová scéna je fantastická). A tak to tu skoro vypadá, že je to natočeno tak, aby to náhodou někoho z Vatikánu nerozlítilo. Což je absurdní, protože kritiku tento film schytal stejně. Přitom tu jen na celé to konkláve a následné dění přihlížejí trošku lidsky, což v tomto případě není nikdy na škodu. (22.02.2024)

Tohle je velmi vzácný úkaz: film vtipný a chytrý zároveň. A přitom není těžkopádný - a to přestože se zabývá tím nejdůležitějším: životem, vesmírem a vůbec. Je to film o krizi víry. Nikoliv ale o krizi víry v Boha - ten zoufale rozkolísaný papež v Boha věří bez pochyb, čemu ale nevěří, je on sám. On ví, že Bůh existuje, ale nedostává se mu sil, aby mu na té nejvyšší pozemské pozici dokázal sloužit. Stejně jako ateistický psychoanalytik - nejlepší v celé Itálií - nejspíš bez výhrad věří ve Freuda, ale přesto v sobě nenachází dost sil, aby zachránil vlastní manželství. A jeho milovaná žena? Vytvořila si vlastní víru v cosi, čemu říká "rodičovský deficit", ale její vlastní děcka se mlátí úplně stejně, jako děti absolutně nepoučených dělníků odněkud z Horní Dolní. ____ Ani herci, kteří absolutně věří Čechovovi - a komu taky jinému, že? - ve svém orákulu nezískávají stoprocentní jistotu a ten nejlepší z nich, ten, který dokáže odcitovat celé hry, končí v blázinci. ___Paralela mezi divadlem a postavením papeže není, podle mě, tak přímočará, aby se dala vykládat jakože: musíme se naučit roli, ať už jí věříme nebo ne, ale hlavní je kumšt. To je blbost. Herec i papež věří, že je něco nad nimi - ať už je to Bůh nebo opravdu vcelku nedostižný dramatik. Jen si myslí, že toho nedokážou dosáhnout, což je kastruje. ___ A Francesco Piccolo hraje svého tíhou úřadu překvapeného papeže tak lidsky pochopitelně, že mám chuť ho obejmout a začít k němu chodit na mše. (15.03.2013)

Nekonec zklamání. Čekal jsem vtipnější příběh, inteligentnější humor. Námět je výborný, ale to co slibuje OTD, ve filmu splněno není a pasáž s nejlepším potenciálem, kdy svatý otec vezme kramle, je doslova promarněnou příležitostí. Volejbal na dvoře připomíná klip Monkey Business Piece of my life (čili mu vizálně chybí originalita) a autoři se z téhle do absurdna dovedené odbočky snažili vytřískat příliš (tleskající jeptišky vyloudí úsměv jen jednou, pak už všeho moc škodí). Skvělý a ze všech nejlepší je vatikánský mluvčí v podání Jerzy Stuhra, nám známého Šuplenďáka a Sexmisisty. (20.02.2013)

Italové natočili nenáboženský film o papežovi. Překvapení je ještě slabé slovo. Film má úžasnou atmoasféru, která nikdy nespadne do úplné komedie nebo depresivního dramatu. Piccoli hraje papeže skvěle a jeho rozjímání nad smyslem života dokáže několikrát dojmout. Přesto mě nejvíc bavily scény s psychiatrem a znuděnými kardinály. A dojde i na volejbalový turnaj! (04.05.2012)

I papež je jen člověk. Hořkosladká dramedie o tom jak se nově zvolený papež kousne a zjistí, že si nejprve musí urovnat myšlenky a že je možné, že vlastně papežem ani být nechce. Chvilku je to vtipné, chvilku zase trochu smutné a jako celek Máme papeže! nenudí. Znova bych si to každopádně nepustil...60% (04.05.2023)