Máme pápeža!

„Jsem herec“ Také papežové mají své dny. Moretti odolal pokušení pojmout nakouknutí do zákulisí nejmocnější instituce dneška jako frašku, které není nic svaté a raději rozehrál úsměvnou skupinovou terapii bez jednoznačných vítězů a poražených (největší rozdíl oproti v obrysech podobné Králově řeči). Film se ubírá vpřed rychlostí papamobilu, ponechávaje dostatek času a prostoru pro drobnokresbu muže s rodičovským deficitem a problémem přijmout svou novou roli. Ve vší vážností natočené a odehrané drama jednoho muže (žádné vtípky založené na konfrontaci Jeho svatosti se světem bezvěrců) je prokládáno satirickými šťouchanci do fungování zapouzdřeného mikrosvěta továrny na víru. Moretti neříká „takhle ano, takhle ne“, nestraní ani svému psychoanalytikovi, jenom otázky tradičně zodpovídané s neochvějnou jistotou podrobuje pohledu člověka pochybujícího (nikoli rovnou člověka skeptického). Jistý není Bůh ani Freud, pomoz si, jak umíš. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Renesco, noriaki (29.03.2012)

Volba papeže je velmi zásadní věc pro celý křesťanský svět. Je to největší autorita, a i když je pro ateisty jenom starý pán ve srandovním oblečení, pro křesťany je naprosto nezbytnou autoritou, jejíž uvedení do úřadu je doslova slavností. Kardinálové volí nového papeže a je to volba skutečně napínavá, i když to víme spíš zprostředkovaně, než abychom si o kandidátech mohli sami učinit nějaký obrátek. Ale ono to vlastně ani není tak důležité. Důležité je, že je papež skutečně zvolen. Když je však otázán, zda svou volbu přijímá, zaváhá. Po chvíli se zdá, že se nic neděje, protože nový papež souhlasí. Může tedy dojít ke slavnostnímu provolání "Habemus papam!" na balkónku svatopeterské katedrály, kde už čekají netrpěliví věřící. Jásot je ohlušující, snad ještě více než skandování na fotbalových utkáních v italské nejvyšší lize. Jenže nově zvolený papež se na balkónku neukáže. Utíká před ostatními a je potřeba přivolat odborníky. Papež váhá. Není schopen předstoupit před věřící a sdělit jim, že je jejich novým nejvyšším. Samozřejmě až po svaté trojici. Dokonce to dojde tak daleko, že uteče ze svého pokoje a dostává se mezi lidi. Ven do skutečného světa, kde uvažuje o svém údělu a o tom, co by měl dál dělat. Film se mi líbil díky tomu, že odhaluje osud muže, který je na první pohled vlastně celkem obyčejný. Postava, která je dávána na božský piedestal, je také jen člověkem, který je schopen váhání. I on má psychické problémy, trpí nejistotou a strachem. Film je v některých momentech komický, ale pořád zůstává vlastně komorním příběhem o někom, kdo je jedním z nás, i když si to myslí pouze on sám. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/09/expendables-2-cerna-venuse-mame-papeze.html (28.02.2013)

I papež je jen člověk. Hořkosladká dramedie o tom jak se nově zvolený papež kousne a zjistí, že si nejprve musí urovnat myšlenky a že je možné, že vlastně papežem ani být nechce. Chvilku je to vtipné, chvilku zase trochu smutné a jako celek Máme papeže! nenudí. Znova bych si to každopádně nepustil...60% (04.05.2023)

Ano, místy to bylo úsměvné a milé. Ale komedie to rozhodně nebyla. I já jsem pln zvědavosti čekal jakéto to bude uvnitř tajemných zdí baziliky Sv.Petra. Většina znás (i nevěřícíh) zná ty pohledy na náměstí a chrám přes hlavy tisíců poutníků při volbách Papežů. I pohledy přes náměstí na střechy baziliky a na komín, který prozradí bílým kouřem zvolení nového Papeže. Pohled do zákulisí konkláve byl velmi zajímavý a umožnil divákovi si přibližně představit jak to tam po mnoho hodin probíhá. Po zvolení Papeže střídalo jedno překvapení druhé a lehce mi to připomnělo Prázdniny v Římě (nejen názvem) :-). Ze závěru jsem byl opravdu paf. Inu i Papež jest také jen člověk a tohle rozhodnutí chtělo notnou dávku odvahy. Film to byl zajímavý a dobře vyvážený, dokonce bych řekl - důstojný. Skvělá byla postava psychiatra, který je ateista, funguje jako protipól a který je prakticky uvězněn spolu s kardinály uvnitř baziliky. Film měl rozhodně zajímavý a originální námět k zamyšlení. A nyní jsem zvědav na volbu nového Papeže ! * * * (21.02.2013)

Pro mě rozhodně velmi zajímavý snímek. Film skýtá řadu vtipných situací, kterým ale dýchá na záda vážnost daného okamžiku a tak jsou velmi vtipné chvíle často střídány těmi, u kterých člověku do smíchu není. Zajímavá zápletka s kardinálským volejbalem, která smímkem prochází, jako by po skončení filmu do děje ani nepatřila. A závěr jako by vás chtěl definitivně odrovnat. (14.04.2012)