Imaginárne lásky

Dolanov majstrovský epiteton - dielo vpravde hodné novodobého génia. Povedané s nadsádzkou, plakal som od šťastia, že som to mohol vidieť na plátne. Ten svet je tak úžasne a nereálne farebný, štylizovaný a nádherný, že v ňom chcem nadobro zostať. Dve veci - kúpiť DVD a vyhradiť mu miesto v TOPke... P.S.: Xavier Dolan je básnik. Absolútne a do bodky využíva básnických literárnych postupov, vedúcich k jedinečnej obrazivosti a krásnemu precíteniu. Nechýba irónia a kríženie dokumentárnosti z debutu (záznamy spovedí na kameru) a vlastných umeleckých postupov. Ono to, samozrejme, niekedy v budúcne vyžaduje dlhší komentár, ale zatiaľ len takto. Dotyk nebies. 100% (09.05.2015)

Z doterajšej trojice filmov, ktoré som od Dolana videl, mi práve Imaginárne lásky svojou atmosférou najviac sadli. Znova však sledujeme formálne machrovanie mladého režiséra, ktorý to ale takto presne cíti a nemožno mu brať právo na slobodné, úprimné sebavyjadrenie. Ja mám však o dekádu viac ako on a nie je mi ľahké sa do jeho pocitov úplne vžiť, ako to asi dokážu jeho súputníci a teen intelektuáli. Dolan je totiž James River Dean Phoenix dnešnej generácie a je obdivuhodné, že sa vôbec niekto taký našiel. On totiž zobrazuje veci tak, ako cíti, vrátane a vlastne najmä revolty voči všetkým naokolo a túžbou po zbavení sa pocitu samoty. Mladé babenky musia byť zdrtené jeho opačnou orientáciou, na rozdiel od takého Georga Michaela však vyložil karty hneď na začiatku na stôl. Na Imaginárnych láskach ma bavili pesničky, ktoré boli prezentované vo filme klipovou formou, pohodová atmosféra bezstarostnej mladosti, ale nezaujímali ma príliš zobrazené vzťahy a ich vývin. (24.03.2015)

Filmová výzva 2018 - Kanada. Vstoupil jsem do druhé třetiny moji mezinárodní výzvy a po sérii průměrných a nezajímavých snímků jsem si pustil tuhle intelektuální a uměleckou nádheru, jež musí potěšit každou frankofonní duši, k nimž se hrdě hlásím. Ve jednadvaceti letech většina lidí neví, co se sebou, se svým životem a kam směřovat a Xavier Dolan přitom natočil po obsahové i formální stránce dokonalý film, jemuž přidává na kouzlu bezchybně zvolená hudební složka - budu si nyní asi pořád pouštět Isabelle Pierre. Mám jen slova obdivu a chvály, jak mladý člověk dokáže napsat a natočit příběh o silných pocitech, které dokáží člověka i jeho vztahy srazit až zničit. Melancholie, výtečné dialogy, krásné záběry, mraky cigaret a jedinečná atmosféra. Bravo! (17.02.2018)

Když Bertolucci natáčel Snílky, byl to počin zplozený sentimentem, nostalgií, voyeurskými tužbami a sebemrskačskou lítostivostí, až to chvílemi působí oplzle a odpudivě (totéž platí i pro Tango v Paříži), ukájí se fantaziemi a k stáru slabošsky natáčí, co zavčasu neprožil. *** Xavier Dolan je jeho pravý opak v nejlepším smyslu, je to Apollón filmu, zvěstovatel života v jeho nejtrýzivnějším a nejmučivějším, nejplnějším prožívání, nadšený vozataj řítící se arénou a třímající opratě rozjetého čtyřspřeží, a je to zároveň i komentující filosof holobrádek, s rozkoší i úctou si uvědomující let času i prchavost a jedinečnost prožívaných chvil, byť sebenenáviděnějších, tak zároveň prožívaných s láskou a obdivem. *** XD obnažuje dar svojí generace - ti soustředění už rovnou dovedou poučeně, reflektovaně v tvorbě vytěžit vlastní nevinnost, vlastní nápřah, vlastní dychtivost i nekomplikovanou, tryskající příchylnost k životu a proudící touhu, radost, dojetí, nejistotu, zmatek, stud, vztek, netrpělivost a všechno ostatní, co patří k jejich věku, tápání i napřahování a okoušení. Vyrůstá nám tu generace citům i přemítání otevřených dětí, s nimiž rodiče o všem mluvili a nechali je v klidu se rozvíjet podle svého. *** A Xavier Dolan podává nezkalenou generační výpověď filmem, a přitom - světě div se - on rovnou už i umí udělat řemeslně perfektní film. Tahle mláďata se s tím nemažou, mají už audiovizuální techniku v genech, od mala načenichanou, stačí jim si to uvědomit. Nemusejí studovat desetiletí škol u mistrů, aby uměli udělat dobrou fotku, hudbu, film. Jakmile se soustředí, nejsou to žádné neobratné pokusy, ale už svébytná, nefalšovaná, hotová filmová díla se vším všudy, s hloubkou, kterou třebas nemají naměřenou a dosaženou, ale moc dobře vědí, o co jde, a zpod rukou jim tryskají hodnotné skvosty, které mají své místo na filmovém nebi jisté. Jako hvězdy vycházející nad novou zemí září a přitahují, utěšují a jitří, udávají nový směr a probouzejí naději. A je v nich k nalezení osobitá a stálá krása. Přitom všem XD je mezi nimi jasnou Severkou. Tvůrcem Královnou. Mám radost. *~~ (14.11.2016)

SPOILERY! Ja som zástanca názoru, že menej je niekedy viac. Na mňa to bolo až príliš art-ové. Mne osobne voľba soundtrackov ku scénam nepasovali. (až na Pass This On) Spomalené zábery som nepochopila. Najväčšiu vatu pre mňa tvorili výpovede. Avšak, cením si, že konečne film zameraný na one-sided love. Musím spomenúť, že tam boli aj scény, ktoré ma uchvátili, ako napr. koniec, alebo záber keď Francis kráčal dolu po schodoch "prenasledovaný" temnejšiou a temnejšiou "hmlou". (20.06.2012)