ベック
Obsahy(1)
Rjúsuke Minami je velmi talentovaný kytarista, který se vrátil po studiu v New Yorku do Japonska se svou sestrou Maho. Tady potkává Jukia Tanaku, kterému nikdo neřekne jinak než Kojuki. Kojukiho Rjúsuke zaujme, rozhodne se tedy proto, že začne hrát na kytaru jako on. Rjúsukeho sen je mít kapelu, se kterou prorazí a na jednom pódiu si zahraje s přítelem z New Yorku. Nakonec se mu podaří sestavit pětičlennou kapelu. Splní se mu jeho sen? Uspějí? Ale je tu ještě jeden problém, který si Rjúsuke přivezl z Ameriky. (Zíza)
(viac)Recenzie (12)
Koyouki jednoho dne zachrání psa jménem Beck a tak se seznámí s Ryosuke. Od té doby se jeho nudný život změní k nepoznání... Anime jsem neviděla a mangu nečetla, možná na to jednou dojde, protože ten příběh byl dobrý. Ale dost mi tam vadilo několik věcí, tragicky vypadající a pro mě hrozná postava Hira Mizushimy (sympatie, které jsem k němu pociťovala po Mei-chan definitivně opadly), přihlouplé věčné používání mééén v oslovování, jako že jsou cool, drsně trapnej amík Sykes a vlastně celá ta zápletka s prostřílenou kytarou. Ale co bylo úplně nejhorší a finále to totálně vygradovalo byla absence Koyoukiho zpěvu a to přesto, že Takeru Satoh má vážně krásný jemný hlas, ale zřejmě zpívat neumí, což posoudit nedokážu, protože se mi nedostalo ani hlásky! Možná to byl umělecký záměr, možná to je super a můžu využít svou představivost a doplnit si ten nejkrásnější hlas ever, ale to prostě nechci - chci slyšet konkrétně tohohle Koyoukiho! A je mi vlastně jedno, jestli nebude úplně dokonalý. Takže jsem vytočená chvíli uvažovala o tom, že dám odpad, ale vážně to není špatný film a i obsazení skupiny Beck je vlastně dost cool, ale... A sice je super, že tam je písnička od Red Hotů a Oasis, ale proč probůh, proč? ()
Mám ráda hudební filmy a na Beck jsem byla zvědavá i proto, že čtyři z hrdinů znám z doramy Mei-chan no Shitsuji. Chtěla jsem je vidět v úplně odlišných rolích. A stálo to za to. Sato Takeru je šikanovaný čtrnáctiletý kluk unavený životem. Neví kam jít a co dělat dál …. do chvíle než potká „toho chalana“ (Mizushima Hiro). Úplně jiného Mizushimu než je uhlazený komorník. Jeho výkon mě na celém filmu překvapil snad nejvíc. Věřila jsem mu každé slovo a gesto. Hiro nehrál rockera, on byl opravdu rocker! Děj plynul úplně přirozeně bez slabých míst. O tom jestli je reálné dát kapelu s úplným nováčkem tak rychle dohromady jsem nepřemýšlela a ono je to v podstatě jedno. Že to celé trvalo skoro dvě a půl hodiny jsem zjistila až když byl konec. Ale abych jenom nechválila – pokaždé, když začal Sato zpívat, tak jsem se těšila, že ho konečně uslyším. Nedočkala jsem se ani ve finále. Škoda… důvod pro sebrání hvězdičky to ale u mě není. PS po druhém zkouknutí - doporučuju vyčkat i přes závěrečné titulky, protože se tam kromě parádní muziky objeví ještě jeden docela důležitý detail. :^) ()
Anime jsem neviděla, takže nebudu srovnávat. Sata Takerua jsem tu málem nepoznala (přece jenom v Rookies vypadal úplně jinak i jeho osobnost byla jinde) a jsem za to ráda. Řekla bych, že je i dobře, že jsme ho neslyšeli zpívat, přesto to zanechává zklamání. Nejsem totiž nijak zdatná v tom domýšlet si zvuky (tady zpěv). Ze začátku jsem měla dost problém s hudebním stylem kapely Beck, ale časem se to zlepšilo, já se začala pohupovat do rytmu a užívat si to (třeba se zlepšovali mílovými kroky, kdo ví, já jsem v tomhle dřevo a zase tak moc to nepoznám). Nejsem fanynkou Hira, nikdy jsem si nemyslela o něm víc, než že je pěkná tvářička, ale tady byla chvíle, kde mě přesvědčil, že je i herec. Prostě v té chvíli mě přesvědčil a nevím proč, píchlo mě z ní v žaludku. Obyčejná scéna, kde říká "Sh-sh-shit". Zajímavé. Těšila jsem se na Mukaie, ale moc jsem ho nedostala, navíc blonďaté vlasy mu moc nesluší (toliko asi k důvodu, proč jsem koukla na film...). Zamilovala jsem si tady Shiori (dříve už jsem ji viděla v Shokojo Seira a Majo Saiban, odkud jsem si ji zapamatovala jako hezký obličej, nic víc, ale tady se prostě dostala do mého žebříčku oblíbených hereček), její postava nebyla vůbec protivná, naopak velmi roztomilá. Vcelku film příjemně plynul, přesto je stopáž na můj vkus trošku dlouhá. Ale bylo to fajn. EDIT. 26. 5. 2015: Snižuji hodnocení, dnes jsem na to koukla podruhé po 4 letech a zjistila, že přestože to není špatný film, rozhodně si 4* nezaslouží. Kupodivu mi tam nejvíce vadilo, jak všichni byli hotový z Kojukiho hlasu, který divák ani neslyšel, že úplně zapomněli, že jsou na rockovém koncertě. Pěkný hudební film plný pěkných držtiček. Tak. ()
Téměř dvě a půl hodiny dlouhá live action verze skvělé mangy a neméně skvělého anime se sice vydařila, nicméně trpí jedním zásadním nedostatkem. A tou je muzika, která se zásluhou kapely Beat Crusaders povedla v anime na víc než výbornou (víc nebudu prozrazovat, abych nespoiloval). A vzhledem k tomu, že právě hudba je stěžejním tématem tohoto filmu, chtě nechtě nemůžu dát plný počet hvězdiček, který by si jinak zasloužil. ()
Souhlas s Pirkafem, absence Koyukiho vokálu filmu dost ublížila. Pořád jsem si říkala, že to nechávají jako zlatý hřeb na festival a tam ho konečně uslyším... a ono nic. Sato Takeru nemusí být bůhvíjaký zpěvák, ale vždyť přece není potřeba dokonalý hlas Fredieho Mercuryho. A i kdyby byl zpěvákem mizerným, na to jedno vystoupení mohli říct někomu jinému. V Japonsku je spousta šikovných a schopných vokalistů, co by zaskočili... Jinak je ten film boží, prvních dvacet minut jsem se smála a hulákala tak, jako už dlouho ne. Bohužel to pak ke konci dost pokulhává právě kvůli hudbě. Mít božský vokál jako jedno z hlavních lákadel kapely, a nikdy ho nepředvést, je trošku WTF... ()
Galéria (21)
Zaujímavosti (2)
- Mizushima Hiro mluví výborně anglicky, protože od svých šesti do dvanácti let žil s rodinou ve Švýcarsku, kde navštěvoval mezinárodní lyceum. (JamieSmith)
Reklama