Blondýnka

Už dlouho mě nějaký snímek takhle nepohltil. Nebudu lhát, ta stopáž mě trošku děsila, ale od první scény jsem se do filmu naprosto ponořil, žil s ním a na konci jen nevěřícně zíral do obrazovky. Málokdy se mi stane, že bych proseděl celé závěrečné titulky (byť tyhle jsou z kratších). Ana de Armas předvádí naprosto vynikající výkon. Ona Marilyn nezahrála, ale stala se jí. Technické zpracování je parádní, především tedy kamera a nápadité přechody. Hudba skvěle dokresluje atmosféru, a díky ní jsem měl pocit, že ve chvílích, kdy kamera pouze zachycuje okolí, dokážu mnohem lépe vstřebat to, co jsem právě viděl. O slavné herečce jsem nevěděl prakticky nic, takže nedokážu posoudit, nakolik se tenhle fikční příběh podle knihy liší od skutečnosti. Přál bych si, aby se lišil co nejvíc, nicméně se obávám, že i přes bujnou fantazii autorky tam té pravdy i tak bude až moc. Snímek nabídne hned několik silných momentů, které zřejmě z hlavy jen tak nedostanu, ať už za to může jakákoliv emoce, kterou ve mně vyvolaly – od zhnusení až po soucit. Místy mi přišlo, že je děj zbytečně zkratkovitý a mohl by klidně lépe ukázat pozadí jednotlivých událostí, které se ve filmu dějí. Sice by pak možná měl čtyři hodiny, já bych si to však s radostí pustil. 9/10 (28.09.2022)

Fikce ! Zdůrazňuji, je to fikce a proto je pravděpodobné, že většina nepochopí, že je to F I K C E ! )  A to je problém. Natočit životopis o někom tak velkém jako byla MM , jako  fikci je na pováženou. Ana de Armas je však perfektní. A to je jediné pozitivum filmu. Nedělám si iluze, že filmový průmysl fungoval tak nějak jako vidíme zde, ale to nestačí. (01.10.2022)

Ana skvělá, zbytek je režisérova onanie nad sebou samým. Nůžky, sestříhat to na zlatých devadesát minut a věřím, že bych chválila jinak. Tři čistě za Anu a její stavy, za kameru, výpravu, kostýmy a masky, ale za scénář, střih, režii, za laciné a lascivní vyobrazení MM, která mimo to, že byla na hlavu a musela podržet kde komu, na sobě dřela jak mula, cvičila, posilovala, učila se, makala, vytvořila si sama image, čeho se tady nedočkáš ani náznakem. Pouze roztažených stehen. Z tohoto úhlu bych nešla ani do hvězdy jedné. Rozumím záměru ukázat odvrácenou stranu MM, ostatně vše, co je ve filmu, je opřeno o fakta, ovšem jeden úhel mi k jejímu vyobrazení nestačí.  Film nemá moc spád, švih, vleče se, je to nekonečná psycho depka na upršený podzim, uondané, nezábavné, nekonečné artové záběry nudí, brutální záběry jsou zase vyšvihané do extrému, čili dělají film odporným, několik scén, které jsou skutečně oslnivé, známe dávno z upoutávek, těch je na takto dlouhý film málo, jinak je MM znázorněná jako absolutní troska, psychiatrická pacientka, u které je mi z tohoto podání záhadou, kdy stihla a jak zvládla zazářit na plátně způsobem, že ji i dnes zná každý. Rozpaky. Protože ona byla slunce a makač. To tvrdili lidé, kteří se s ní osobně setkali. Tady? Neurotická, vytřepaná kuňkalka, plazící se před všemi po zemi, neschopná se starat ani o sebe. Hadra. To samozřejmě ve finále jejího krátkého života pravda byla, ale nebylo to tak vždy. Samotný zadek na její slávu skutečně nestačil. Tančila, zpívala, jak drak, byla komediální herečka, Chaplin v sukni. Měla to těžké, byla nemocná a závislá, ale zároveň byla šikovná, zábavná, velmi milá a snažila se. A to se z filmu nedozvíme ani náznakem. Prostě stačilo jen podržet, šukat ve třech a kouřit Kennedymu. No ono si to své příznivce najde, to zas určitě, z mého pohledu je snímek natočen tendenčně, Ana byla fantastická, vystihla ji opravdu mimořádně nejen fyzickou podobou, ale i výrazem, ale že bych film chtěla vidět opakovaně? To nikoli. Kolotočářský, přebarvičkovaný Elvis v tomto letošním minisouboji u mě vede. (28.09.2022)

Na potlesk vestoje to za mě určitě není, nicméně stále zajímavější Ana de Armas a krutý pohled na jednu z největších ikon 20. století stojí za podívání. Celé je to zneklidňující, mrazivé, velmi dlouhé. Tvůrce netradičního westernu Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem a netradiční gangsterky pro hodně trpělivého diváka Zabít tiše natočil (do třetice) netradiční pohled na ztrápenou oběť hollywoodského systému. Je to taková nekončící noční můra, kdy se vyrovnává s psychicky labilní matkou, hledá nepřítomnou otcovskou figuru, furt je někam vláčená, držená v situacích, ve kterých jí není dobře. Přežívá ve světě, ve kterém ji všichni milují, ale kde si jí nikdo neváží. Nevím proč, ale režisér Andrew Dominik neřeší, že musela „umět“, že na sobě dřela, že musela být cílevědomá, on vesměs tlačí jen depresivní sklíčenost a maří téměř cokoliv dobré. Dominik vypráví chaoticky, bez jasnější vize, diváka v mnohém odhání. A právě ten (myslím) chtěl vidět i něco pozitivního. Tím je alespoň obětavý výkon Any de Armas, tady vážně klobouk dolů. Ale jinak…? Sice střídáme černobílé sekvence s barvami, ale emoční paleta zůstává pořád hodně podobná: zlomená žena, naivně důvěřivá, neustále zkoušená. (09.10.2022)