Úterý po Vánocích
Marti, dupa craciun
Tuesday, After Christmas
Réžia:
Radu MunteanKamera:
Tudor LucaciuHrajú:
Mimi Branescu, Maria Popistasu, Mirela Oprisor, Dragoș Bucur, Victor Rebengiuc, Ioana Blaj, Silvia Nastase, Adrian VãncicãObsahy(1)
Paul je úspěšný čtyřicátník. Má milující ženu, malou dcerku a taky milenku. Ta ho sice netlačí do žádných zásadních rozhodnutí, ale Paul si začíná jasně uvědomovat, že se musí rozhodnout, které z žen dá ve svém životě přednost. Rozhodnutí padne o vánočních svátcích. Civilní drama režiséra Munteana (Papír bude modrý, Boogie) vypráví univerzální příběh muže, který se v pasti své vášně rozhodne zachovat přímo, i když následky nemůže dohlédnout ani on, ani jeho blízcí. Film je natočen se silným smyslem pro detail, dramatickou stavbu příběhu a jeho hlavní devízou jsou mimořádné herecké výkony tří hlavních představitelů. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (42)
Milostný trojúhelník - kolikrát již byl na plátně zobrazen? To asi nikdo nespočítá. A byla by to asi zbytečná práce. Místo toho je lépe, podívat se na Munteanovo Úterý po vánocích. ()
Místy beznadějně utahané, rozvláčné a možná až moc obyčejné. Přesto všechno je to velmi reálný a jedinečný film, který ve mně zanechal několik silných pocitů. Plně souhlasím s komentářem od "Aelita", v pár slovech vystihla přesně to, co já bych zde pižlal na dvě strany. Moc a moc otázek zůstává nezodpovězených a je jen na každém z nás, jak se k jejich řešení postaví. Tento film určitě doporučuju (sice to není zrovna jeden z těch snímků, který byste si chtěli pustit o Vánocích v rodiném kruhu pro navození té správné vánoční atmosféry - jak by se možná mohlo na první pohled z názvu mylně zdát), ale své kvality rozhodně má. ()
Hodne civilné, až dokumentárne. Miestami sa tam toho moc nedeje. Ale sú tu u miesto, ktoré sú zvládnuté perfektne. Realisticky. Nie každému to však sadne. Hlavne koniec. ()
To není Noemova archa, to je Barbie Party Cruiser... Bez ohledu na to, zda kvality rumunského filmu korespondují s banalitou rozvratu rodiny záměrně či jaksi mimochodem (a já jsem spíš ochoten klonit se k tomu, že o tvůrčí záměr nešlo), souběh obsahu a formy posiluje vzácnou nepříjemnou pravdivost filmu. V úterý po Vánocích je nepříjemně realistický příběh o odporně obyčejném chlapovi, který se rozhoduje mezi manželkou a milenkou, a jemuž se zázračně daří vyhýbat se obvyklé prepjatosti a klišé. Zlo, které destruuje základ státu, autenticky vyvstává jako cosi, co je vepsáno do danosti vztahu a co působí i tehdy, nebo právě tehdy, když nelze ukázat viníka. Delikátně nepohodlné. ()
Celý čas som čakal čo sa stane a v podstate sa "nič" nestalo. Film netlačí na pílu nejakými zásadnými zvratmi, ale namiesto toho necháva veci voľne plynúť až do strateného konca. Musí byť neuveriteľne náročné natočiť niečo takéto tak, aby to malo aj nejakú výpovednú hodnotu._____Je zaujímavé na aké filmy má možnosť chodiť rumunský divák (z ich domácej tvorby) do kina. ()
Vcelku standartní film o nevěře. Nic zvláštního na tom filmu není. ()
No to je hrůza hrůzoucí. Všichni to myslí dobře, nikdo nikomu nechce ublížit a proto zákonitě všichni dopadnou strašně. Takovýhle filmy by se měly promítat jako nábor do kláštera. ()
Rumunská nová vlna, která odstartovala krátce po roce 2000, je exemplárním příkladem, že kvalita filmu vůbec nemusí souviset s výší rozpočtu. Stačí silné téma, chytrý scénář, dobří herci, invenční režisér... a divák, který od filmu čeká něco víc, než do efektního nablýskaného pozlátka à la Hollywood zabalený plytký a vnitřně prázdný obsah, si přijde na své. Není divu, že současná rumunská kinematografie patří spolu s dánskou k absolutní evropské špičce, přičemž v celosvětovém srovnání jim může konkurovat snad jen Čína (íránský film po zázraku 90. let přece jen jako by ztrácel dech). Úterý po Vánocích sice nedosahuje síly filmů Smrt pana Lazaresca (režie Cristi Puiu), 12:08 východně od Bukurešti (režie Corneliu Porumboiu) nebo 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny (režie Cristian Mungiu), ale i tak se přes na první pohled banální a tisíckrát obehrané téma milostného trojúhelníku a téměř až asketické režijní pojetí (dlouhé záběry se soustřeďují jen a jen na - mimochodem vynikající - herce) zařadilo na čestné místo momentálního pozoruhodného období jedné „malé“ a většinovým publikem neprávem přehlížené národní kinematografie. ()
Bolo to mile, nic nekaziace, absolutne prirodzene, nenudne...a predsa to divaka necha uplne chladnym. ()
Výborný film, který budí dojem, že se díváme na skutečný milostný trojúhelník. Akorát ho nejspíš nebudu chtít vidět znovu, protože to při jeho sledování přímo bolí. Zbytek už vypsal Traffic, Flakotaso i Aelita. ()
Formálně minimalistické, ale mrazivě výstižné... ()
Udeje sa tam trochu viac, než vo Warholovom Sleep a Eat a bolo by namieste nazvať to skôr dokumentom než drámou. ()
konečně film z Balkánu, který není ani o válce ani neřeší sociální problémy. Film za současnosti, který se mohl udát kdekoliv. Jednoduchý, až by se dalo říct, že banální příběh, který ale má svou sílu a hned od samého počátku mě zaujal. Je to zásluha výborných a přesných hereckých výkonů hlavních představitelů. Dokonalé dialogy a naprosto uvěřitelné chování jednotlivých postav umocňuje kvalitu tohoto snímku, je to velmi, velmi realistické a dobře odpozorované. Podle mého skvělý film ()
cim viac o tom filme premyslam, tym viac sa mi paci. natocit neveru nezazivnym sposobom, ktory je vsak popritom fascinujuci. vykaslat sa na klasicke dramaticke schemy, ktore zarucia divakovu satisfakciu co do akcie a zaposobit nanho uplne inym, mozno iritujucim sposobom. nic sa tam poriadne nedeje? - napodobne ako asi ako v 90 percentach vztahovych filmov, ktore su vsak formalne vycackane alebo nasilu "riesicske", takze mate pocit, ze su nabite emociami. oko je velky klamar :) ()
Pro mě tedy moc příjemný pěkný film, který graduje a překvapuje až v poslední fázi.........aneb: fakt jsem nemyslela, že to Paul své ženě řekne :-))) ()
Během pár dní (doslova) jsem si dal tři filmy na téma manželská krize (Revolutionary Road, The Kids Are All Right, Tuesday After Christmas), a tento, byť nejprostší, mi přišel nejsilnější. Na rozdíl od ostatních dvou nenabízí žádné dějové zvraty ani jiné kudrlinky, ale to život také ne. Film končí jen o malý kousek jinde, než začal, zároveň ale na míle daleko, a pořád je to strašně reálné. Ano, otázka, zda se na to máme chtít dívat na plátně, je oprávněná, ale nic nemění na faktu, že se jedná o silný film. ()
Povedal by som, že Utorok po Vianociach je na rozmedzí medzi filmom a dokumentom. Z dokumentu si berie nekompromisnú priamosť a reálnosť postáv a to až tak, že v určitých scénach som sa cítil ako voyeur pozorujúci rozhádaný pár cez okno. Cítite trápnosť a nepríjemnosť momentu, čo svedčí o veľmi realistickom výkone hercov. Bol to zážitok? V určitom zmysle. Bola to skôr poriadna facka, z ktorej som sa spamätával ešte veľmi dlho. Ak chcete zažiť simulátor rozpadajúceho sa vzťahu, vrelo odporúčam :) Neberte to však ako negatívne hodnotenie. Na tento film by ma síce už nikto druhý krát nedostal, ale je pravda, že naň asi nikdy nezabudnem. Doteraz je mi ľúto tých čerstvo zaľúbených dvojíc, ktoré so zdeseným pohľadom vychádzali z kina.. ()