Pohwa sogeuro

Korejci umí natočit velkolepé válečné scenérie, často pak ale jejich filmy pohoří na slabý děj. To je právě i případ Pohwa sogeuro. Připravte se na klasické asijské přehrávání, přílišnou dávku geroismu a velice jednoduchý příběh. Pokud chcete jen odreagovat u akční jednohubky, pak si rozhodně film užijete. V případě, že byste chtěli cokoliv navíc, najděte si raději jiný snímek. 50% (27.01.2017)

Korejských 71 debilních, kde místo Yula Brynnera stojí v čele mistr Euroasie v čumění na hrůzy války. A já se mu nedivím. Natáčení digitálními kamerami s extrémním rozlišením totiž vyžaduje od filmového štábu poměrně výrazný tlak na pilu. Technika nám sice umožňuje snímat ostře ty nejjemnější poletující smítka prachu, nemluvě o explozích, jež vymrští tisíce drobných části do vzduchu, které nejsou již rozmazanou šmouhou, ale každá z nich je plně ostrá a můžeme sledovat její trajektorii pohodlně, dokud nám délka záběru povolí, ovšem na druhou stranu je třeba počítat s nutností naprostého ultimátna po stránce maskérské, trikové, kostymérské i po stránce výpravy. Jestli v něčem film opravdu neselhává, tak je to zde. Všudypřítomný prach, špína, krvavé chlístance, obroušené zbraně, poletující střepiny, hořící vojáci a famózní exploze v dlouhých záběrech nenechávají diváka cokoli domýšlet a ačkoli se to párkrát přežene (přestylizovaná přestřelka ve vysoké trávě, až srandovní krvelačnost) oči si užijí svoje. A vlastně to i docela maskuje fakt, že za scénářem dle všeho stojí dvanáctiletý nacionalista po třídenním rychlokurzu scénáristiky, díky čemuž se film sice ohání velkou historií, ale ve výsledku proti sobě stojí doslova naskrz prostřílený protagonista na hromadě mrtvol s kulometem v ruce proti arogantnímu záporákovi v bílé uniformě, co střílí jednoruč z ruského samopalu PPSh-41. (02.10.2014)

Po zhlédnutí "71: Into the Fire" nikterak nepřekvapí informace, že nadcházejícím projektem režiséra má být americký remake "Killera" Johna Wooa. Peklo korejské války je zde ztvárněné jako hyperrealistická vřava zaplňující plátno dokonale nasvícenou destrukcí a tvářemi aktérů permanentně pokrytými působivým povlakem prachu, potu a krve. Bombastické bitvy, manýristicky inscenované s důrazem na sebemenší smítko vymrštěné explozí, střídají patetické sekvence male bondingu. Ženy zde mají místo pouze jako přehnaně empatické ošetřovatelky či matky, které hrdinové zanechali doma a k jejichž freudovsky líbeznému obrazu se uchylují ve vzpomínkách. Zpracování reálné události, kdy 71 studentů bránilo budovu venkovské školy a zadrželo tak postup severokorejských jednotek, se namísto piety ubírá cestou opulentní žánrové fantazie, která nesoudně glorifikuje hrdinské prolévání krve. Finální stand off, jenž megalomanským vršením těl protivníků i zpomalenou grácií oddalovaného hrdinského umírání nechává blednout i závěr "Divoké bandy", přesně zapadá do celku, který představuje juvenilní fantazii války. Jen lesík za sídlištěm a klacíky v rukou hochů vystřídaly nákladné exteriérové sekvence s pyrotechnickými exhibicemi ve všech plánech záběru. Jediný rušivý prvek v této štědře dotované hře na vojáky pak představuje absurdní product placement - dva dlouhé detailní záběry na vycíděné rolexky zářící uprostřed sekvencí, kde všichni a všechno jsou pokrytí pečlivě naaranžovanou špínou. (16.09.2011)

Povedzme si na rovinu, že trailer vyzerá bombovo a pre fanúšikov vojnových filmov naozaj lákavo. Akcia už v úvode nemá chybu a hlboko zadupe do zeme všetky vojnové scény hollywoodu za posledných 5 rokov dozadu. Príbehov o hrdinoch už bolo veľa, čo by až tak nevadilo. 71 študentov čaká mnohonásobnú presilu a bráni časť územia. Toľko stručne o príbehu. Režisérovi sa nepodarilo úplne presvedčivo a pútavo podať prostrednú časť príbehu, ktorá by mala diváka bližšie oboznámiť s postavami a vytvoriť si k nim vzťah. Tu vidím prvý veľký problém, aj keď treba uznať, že snaha bola. Druhý problém vidím v častom používaní spomalených záberov, z ktorých iba poniektoré splnili účel. Keď k tomu pripočítam miestami trápne dialógy a častý obraz uplakaných kórejských vojakov, tak musím povedať, že úplne spokojný nemôžem byť. Pochváliť musím dobrú hudbu, kde pár tónov pripomenie Moricconeho. Napriek všetkému, čo som vytkol, je akcia tak zručne natočená, že film má aspoň u mňa určite bližšie k štyrom hviezdičkám. 70%. (24.04.2011)

Možná to bude znít divně, ale je příjemné vidět válečný film, kde se to nehemží Amíky, Němci a Sověty a kde Asiati nejsou jen ti zlí a špatní. Navíc, Asiati - a zde Korejci konkrétně, kteří mají pro dramata cit - dokáží ty emoce nahustit. Prostě jsem pustil slzu, no... Tohle je vlastně úplně první korejský válečný film, a vlastně první film o korejském konfliktu vůbec, co jsem kdy viděl. A odkojen M.A.S.H.em je velmi příjemné vidět v této pohnuté době korejské vojáky a civilisty i jinak, než jen jako směšné, humorné a v podstatě zkarikované postavy. (01.08.2014)