Réžia:
J.C. ChandorScenár:
J.C. ChandorKamera:
Frank G. DeMarcoHudba:
Nathan LarsonHrajú:
Kevin Spacey, Zachary Quinto, Paul Bettany, Stanley Tucci, Simon Baker, Jeremy Irons, Penn Badgley, Mary McDonnell, Demi Moore, Al Sapienza, Ashley Williams (viac)Obsahy(1)
Čo sa odohralo v riskantnom svete finančného sektora deň pred globálnou krízou v roku 2008? Štyridsaťosem hodín zo života ôsmich finančných investorov z Wall Street, ktorých reakcie a rozhodnutia formovali našu globálnu budúcnosť. Erica Dalea, šéfa úseku správy rizík, nečakane prepustili po 18-tich rokov vyčerpávajúcej práce, a s ním aj osemdesiat percent finančníkov pracujúcich na jeho poschodí. Lenže nikto netušil, že v Ericovom počítači tiká nastražená bomba. Bomba v podobe analýzy, ktorá nemilosrdne ukazuje, že firma stojí na pokraji nepredstaviteľnej krízy. Straty prevyšujú hodnotu majetku firmy. K destabilizácii ekonomickej situácie došlo vďaka obchodom s hypotekárnymi istinami s fixnou sadzbou. Ericov podriadený Peter informuje o situácii svojho kolegu, a tiež šéfa obchodného oddelenia a finančného riaditeľa Rogersa. Krátko po polnoci zvolajú mimoriadnu poradu najvyššieho vedenia firmy. Situácia na Wall Street sa začína vymykať spod kontroly bankárov. Bohatí a mocní muži sa však neštítia žiadnych špinavostí, záchrana ich vlastných miliónov je pre nich prioritou, a to bez ohľadu na globálne dôsledky. (TV JOJ)
(viac)Videá (3)
Recenzie (472)
Mejdan skončil, kapela dohrála, podtrhuje se a sčítá - a že jste do tohohle podniku chodili posledních pár let na sekeru? Tož v každým podniku se jednou platí a teď to budete mít i s úrokama na rozdíl od největších pařičů, co svoje mejdlo akorát přesunuli na Kajmanské ostrovy... Cílenost bravurního filmového kousku s vysoustruhovanými hereckými výkony na druhou signální narušil jen Spaceyho pejsek a středněvěký splín, dopad na diváka nenarušuje nic. ()
Matika mi sice jde jako slepému kuželky, ale tyhle Wall Street dramata mě vždycky dokázala zaujmout. Margin Call je další výborný popis začátku finanční krize a tentokrát bez politické zaujatosti nebo odsuzování (až na ozývající se svědomí některých postav). Casting je jednoduše impozantní. Hudba je výborná. Film dokáže docela spolehlivě vysvětlit podstatu problému a scénář se neštítí vkládát postavám do úst výroky typu "Fuck normal people!". Jediný důvod, proč nedám Margin Call 5* hvězd je, že ve své druhé polovině přestává děj gradovat a nějak jen tak zvolna dopluje do cíle. ()
Tenhle film se sice nějakým způsobem dotýká světové finanční krize, jejíž počátky vykresluje (rozhodnutí banky Lehman Brothers odprodat toxické balíčky a nakazit jimi celý svět), nicméně hlavní téma je mnohem zásadnější a radikálnější. Týká se kinematografické krize. Tomuhle filmu se totiž nedá upřít jeden naprosto geniální postřeh týkající se toho, proč nemůžou fungovat filmové postavy a proč je vlastně každý film předem „odsouzen“ k nezdaru. Je to skoro až na Nobelovku, nebo nějakou cenu. Jde o to, že když se díváme na filmovou postavu, tak sice zhruba víme, co si cítí, jenže nevíme, co si myslí. K jejím pocitům máme sice pořád nějaký přístup, můžeme je identifikovat na základě obličeje či pohybů těla, ovšem do hlavy nikdo nikomu nevidí. V Margin Call se tenhle možná triviální fakt odráží v tom, jak neskutečně toporným způsobem musí postupně každý z podřízených vysvětlit svému šéfovi nastalý problém: Zachary Quinto Bettanymu, Bettany Spaceymu, Spacey Simonu Bakerovi a Simon Baker Jeremy Ironsovi (ten řetězec jde mimochodem v druhé půlce pak zase zpátky dolů, když se šéfové snaží přesvědčit své podřízené o správnosti nekalých rozhodnutí). Vzhledem k tomu, že nám kinematografie není s to zpřístupnit myšlení postav, ale jen jejich emoce, probíhá zde tohle vysvětlování dosti komickým způsobem ve stylu „Prostě mi to vysvětlete v prosté angličtině. A prosím mluvte, jako byste mluvil k malému dítěti.“ Tvůrci k takovému postupu sáhli samozřejmě i kvůli divákům, tudíž udělali ze špičkových bankovních analytiků malinko blbce, jimž se musí vše vysvětlovat polopatě, nicméně ten film nám tím hodně říká i o tom, jak vlastně funguje, respektive nefunguje kinematografie. Zatímco emoce postav jednoduše vidíme a rozpoznáme, pro což hovoří i dnes veleoblíbená teorie zrcadlových neuronů, která tvrdí, že pozorování nějaké činnosti v nás vyvolává stejné pocity, jako kdybychom tu činnost sami vykonávali, tak o myšlení filmových postav nevíme vlastně vůbec nic. A potýká se s tím nejen tenhle film, ale třeba i detektivky ve známých a rovněž notně toporných závěrečných scénách, ve kterých detektiv shromážděným postavám objasňuje svoje úžasné dedukce. Jistě, v literatuře něco takového fungovat může, avšak v kinematografii, kterou charakterizuje především vizualita a kde nemají „mluvící hlavy“ co pohledávat, to je o poznání problematičtější a rušivější. Řešení této nemožnosti dostat se postavě do hlavy přesto existuje: buďto postavu zcela vyprázdnit a nechat ji vyplnit někým jiným, jak to známe z počítačových her, anebo ji naopak extrémně zdůraznit, třeba u frontmana na koncertě je celkem jedno, co si myslí a co se mu honí hlavou, protože hudba a text je jasně slyšitelná. Film si s tímhle zatím neví rady a možná je to jedna z výzev do budoucna, akorát by se tím asi dost radikálně změnilo celé to médium, takže by již nešlo ryze o film, nýbrž o nějakou zásadnější inovaci posouvající celou kinematografii kamsi úplně jinam. Do té doby bude kinematografie hlavně na pocitech a emocích postaveným fenoménu, který divákům mozek nikdy dvakrát namáhat nebude – proto vždycky říkám, že jestli se chce člověk dozvědět něco o světě, jak funguje, ve filmech mu to rozhodně neřeknou. Ani v těch dobrých. Nakonec i Margin Call staví na vypulírovaném povrchu, doslova si libuje v záběrech nočních ulic, přesně rozestavených skleniček a lahví v baru, různých skel a svítících monitorů. Celý ten film svým vizuálním pojetím vlastně připomíná takový monitor risk manažera či akcionáře, jemuž ale nikdo nerozumí. Vizuál toho filmu je metaforou pro Lehman Brothers, kde se něco dělo, ale nikdo nevěděl, co přesně. Filmy jsou prostě jako zrcadlo, které se však v jednom podstatném bodě od zrcadla liší: třebaže se do něho může podobně jako do zrcadla cokoliv promítnout, existuje jedna věc, jedna jediná, která se v něm nikdy neodrazí: lidská mysl. () (menej) (viac)
Napínavá konverzačka o špinavém světě velkých peněž sází na dobré herecké výkony a dialogy. Nikdo sice nikoho nevraždí ani neloupí, přesto následky znamenají mnoho zmařených životů a spoustu ožebračených lidí. To, že je to pouze řečeno a nikoliv ukázáno, vyvolává snad ještě větší napětí. SHRNUTÍ: Zloděj se nemusí vždycky vkrádat potají a vrazi nemusí vždycky třímat zbraň. ()
Kvalitní podívaná pro fajnšmekry, kvalitní práce v rukavičkách, bezchybné výkony v souladu s vážností situace. Tady nemám výhrad, a i když mi tam chyběl klasický Gordon Gekko, nakonec jsem usoudila, že zde vlastně nepatřil. To není dráma o světě financí, to je dráma o reálně jasné skutečnosti. Něco jako úder kladivem do zabedněných tumpachových hlaviček na ovarových krcích luxusních přecpaných tělíček. Ale hudba skončila, nastalo ticho. Ono ticho je někdy krásná věc, pokud ovšem nejde o morovou nákazu. Just Silence. ()
Galéria (100)
Zaujímavosti (20)
- Simon Baker v rámci prípravy na svoju rolu trávil veľa času s ľuďmi z Wall Street. (Real Tom Hardy)
- Pracovné víza Jeremyho Ironsa vypršali krátko pred začatím natáčania. Celý proces obnovy víz trvá spravidla niekoľko týždňov, vďaka pomoci niektorých amerických senátorov sa celý proces značne urýchlil. V záverečných titulkoch je taktiež vtipne uvedená veta, ktorá na toto odkazuje: "The Jeremy Irons Visa Miracle Team." (Real Tom Hardy)
- Zájem o ztvárnění rolí ve filmu projevili Billy Crudup a Tim Robbins. Ani jeden se však natáčení nezúčastnil z důvodu dalších závazků. (oje)
Reklama