Cosmopolis

Toto je tak šialene underrated film. Podobne, ako pri adaptáciách Thomasa Pynchona platí, že najlešpšia cesta je oboznámiť sa napred s predlohou, až potom sa pustiť do filmu. Cosmopolis je potom veľmi odvážny (a aj veľmi podarený) experiment so stvárnením absurdného autorského Dellilovho sveta, ktorého absurdno je v konečnom dôsledku len sled dobre vybraných a vyzdvihnutých znakov neskorej modernity. Film stavia na ikonických dellilovských dialógických pasážach, a aj keď sa Cronenbergov scenár pár krát dostane do naozaj krkolomných momentov, od literárne (dialógovo) preťaženého pokusu o audiovizuálony prepis film oddeľuje skvelá práca s mizanscénou a pnutie medzi prehovormi postáv a sýtou vizuálnou symbolikou s odkazmi na americké výtvarné umenie dvadsiateho storočia (vrcholom budiš využitie diel Marka Rotha a zároveň ich výpovedná "degradácia" na podmaz do záverečných titulkov). (22.05.2023)

Na tenhle film jsem byl hodně zvědavý, protože mě zaujalo jeho téma (předlohu jsem nečetl). Nakonec jsem ho ale bohužel dokoukal jen s největším sebezapřením, abych s nástupem závěrečných titulků úlevně vydechl. O prapodivně vystavěných dialozích pořádně nevím, co si myslet - snad i tuším, co chtěl režisér tímto snímkem sdělit a osobně ho vnímám jako relativně zajímavý příspěvek do diskuse o (ne)udržitelnosti statu quo moderního kapitalismu apod., ale filmově je to podáno takovou formou, která je pro mě téměř nestravitelná. A myšlenkově mi COSMOPOLIS spíše přijde prázdný a povrchní. Na to se vážně nedá skoro koukat, vždyť se to pohybuje na hranici bezděčné směšnosti coby parodie sebe sama! (03.04.2013)

Vlastně to není vůbec špatnej film - teda aspoň do doby, než se rozkecá Giamatti. Pak Cronenbergovi jakoby příliš pozdě dojde, že měla tahle knižní látka zůstat výhradně na papíře. Fimový pás v tomto případě filosofické dekonstrukci moderní společnosti nesluší... Otázka: "Je budoucností mnoho?" Odpověď: "Má pes blechy?" - Dan Simmons, Kantos Hyperion (03.01.2013)

S dílem Davida Cronenberga se zájemci měli možnost seznámit více na výstavě, kterou hostila Galerie hlavního města Prahy v Domě U Kamenného zvonu David Cronenberg: Evolution. Mezi skalní příznivce se nepočítám, nicméně již od dob Crashe tuto persónu vnímám, ale nikdy jsem si ho nijak zvlášť neoblíbila. A jaké je tedy Cosmopolis? Obyčejné. V kontextu Cronenbergovy tvorby nijak zvlášť alarmující, nijak zvlášť objevné. Ale jeho zjevně oslovila spolupráce s Robertem Pattinsonem a tak jsme se dočkali ještě Map ke hvězdám... (29.10.2016)

"Čo som to sakra práve videla?", opakovala som si niekoľkokrát po skončení filmu. Zazneli aj výkriky typu "práve som zabila dve hodiny svojho života pozeraním takejto sračky!" Sorry, ale odo mňa sa najnovší Cronenbergov opus zľutovania nedočká. Za čo vôbec dávam tú 1*? (a za čo dávajú ostatní nadávajúci dve?) Snáď iba za tú trochu voyeurizmu - ktorú som si myslela, že zakúšam, prípadne, že ona je účelom filmu. Lebo možno až do polovice som si myslela, že sa dívam na niečo zaujímavé, na niečo, čomu sa oplatí venovať pozornosť, aby som sa v polovici druhej dočkala nejakého zmyslu či nebodaj katarzie... moja nádej postupne slabla, až zomrela vyčerpaním z toľkého falošného nihilizmu. Neviem čo bolo účelom filmu, lebo na konci som si uvedomila iba jediné - že tento film vôbec nemusel vzniknúť a že ma to už nezaujíma. Pre mňa je to zbytočný pseudo-filozofický manifest intelektuálnej masturbácie. Ale možno je problém iba v tom, že aby sa človeku páčilo dielo, potrebuje sa aspoň s nejakou jeho postavou aspoň do istej miery stotožniť - proste aspoň s niečím. Lenže v Cosmopolise sa nebolo S KÝM stotožniť! Čo na tom, že sa divák má 108 minút dívať na narcistický afekt hrdinu a režiséra, aby mu bolo ukázané, že za hranicou absolútnych peňazí a absolútneho bohatstva číha emocionálny chlad a ľahostajnosť k sebe samému? SO WHAT?! (26.11.2012)