Cosmopolis

Vlastně to není vůbec špatnej film - teda aspoň do doby, než se rozkecá Giamatti. Pak Cronenbergovi jakoby příliš pozdě dojde, že měla tahle knižní látka zůstat výhradně na papíře. Fimový pás v tomto případě filosofické dekonstrukci moderní společnosti nesluší... Otázka: "Je budoucností mnoho?" Odpověď: "Má pes blechy?" - Dan Simmons, Kantos Hyperion (03.01.2013)

In Time pre intoušov. Divácky ťažko stráviteľná kritika kapitalizmu, plná nezrozumiteľných dialógov, z ktorých väčšina nám ani nemá povedať nič zmysluplné, a má nás iba preniesť do filmového sveta, aký sme ešte nevideli. David sa po Crash snaží obhájiť post režiséra, ktorý zfilmuje nezfilmovateľné. Obrazovo estetický, znepokojujúcou atmosférou pulzujúci trip, hrajúci sa s diváckymi očakávaniani, že neviete ani aké ďalšie slovo vypadne z postavy, nie ešte čo bude v ďalšej scéne (skvelá epizódka so zbraňou pri basketbalovom ihrisku). Pattinson, nad ktorého obsadením som pôvodne neveriacky krútil hlavou, je hlavnou devízou filmu a hrá perfektne. Binoche, Amalric a Giamatti sa vyblaznievajú v menších rolách a pre film sú príjemným oživením. Škoda, že pre stvárnenie odosobnenosti kozmopolitnej spoločnosti ostáva i film samotný odosobnený na všetkých úrovniach s výnimkou vzťahu Pattinsona s jeho manželkou. Dvojica má spolu najlepšie scény filmu s jedinými hmatateľnými dialógmi. Cosmopolis je hravá blbinka, ktorá ma bavila tým, ako je iná. A tiež predstavou, ako sa pri nej budú tváriť davy násťročných Pattinsonovych fanyniek :-D (10.07.2012)

Při prvních minutách snímku a prvních rádobyrozehraných scénách člověk lehce znejistí. Už-ne-Edward po zjištění, že nutně potřebuje nový haircut, sedá do neoriginálně nablýskané limuzíny a vydává se na cestu plnou otravně přemýšlivých hovorů, při nichž nevíte, jestli se výrazům Roberta Pattisona smát, nebo z nich brečet, přestávek na přemlouvání své novomanželky k sexu, na sex s různými náhodně se objevujícími ženami a detailní lékařské vyšetření. Kolem zuří pouliční boje a revolty a divák i chvíli přistoupí na tuhle režisérsko-scénáristickou hru, jakmile ale na konci dne dosahuje Eric Packer svého cíle, tedy onoho holiče, jde vše zase do kytek. Rozhovory se stávají čím dál trapnějšími, historky o lásce k taxikům lezou na nervy a následná debata o světě, bohatých, chudých, záchodech a nepravidelném tvaru prostaty nutí diváka jen k jediné myšlence - přání, aby už konečně někdo vystřelil a na plátně se objevily uklidňující závěrečné titulky... (01.07.2012)

"Čo som to sakra práve videla?", opakovala som si niekoľkokrát po skončení filmu. Zazneli aj výkriky typu "práve som zabila dve hodiny svojho života pozeraním takejto sračky!" Sorry, ale odo mňa sa najnovší Cronenbergov opus zľutovania nedočká. Za čo vôbec dávam tú 1*? (a za čo dávajú ostatní nadávajúci dve?) Snáď iba za tú trochu voyeurizmu - ktorú som si myslela, že zakúšam, prípadne, že ona je účelom filmu. Lebo možno až do polovice som si myslela, že sa dívam na niečo zaujímavé, na niečo, čomu sa oplatí venovať pozornosť, aby som sa v polovici druhej dočkala nejakého zmyslu či nebodaj katarzie... moja nádej postupne slabla, až zomrela vyčerpaním z toľkého falošného nihilizmu. Neviem čo bolo účelom filmu, lebo na konci som si uvedomila iba jediné - že tento film vôbec nemusel vzniknúť a že ma to už nezaujíma. Pre mňa je to zbytočný pseudo-filozofický manifest intelektuálnej masturbácie. Ale možno je problém iba v tom, že aby sa človeku páčilo dielo, potrebuje sa aspoň s nejakou jeho postavou aspoň do istej miery stotožniť - proste aspoň s niečím. Lenže v Cosmopolise sa nebolo S KÝM stotožniť! Čo na tom, že sa divák má 108 minút dívať na narcistický afekt hrdinu a režiséra, aby mu bolo ukázané, že za hranicou absolútnych peňazí a absolútneho bohatstva číha emocionálny chlad a ľahostajnosť k sebe samému? SO WHAT?! (26.11.2012)

Cronenbergův návrat do doby, kdy ho za jeho filmy neměl vůbec nikdo rád. Podivná alegorie na zkaženost, znuděnost a emocionální vyprahlost dnešní společnosti - to vše v různých podobách nechává Cronenberg plynout před okny hi-tech skleněné rakve jedoucí napříč bouřícím se a hlučícím New Yorkem. Cronenberg nechává postavy mluvit v podivných kryptogramech a prkenně si s nimi pohrává, znásilňuje je, nechá flirtovat s divákem a pak vše zakončí podivnou dvacetiminutovou hádankou, kterou se však dál už nikdo zabývat nechce. (01.07.2012)