To

Končí prokletí špatných adaptací Kingových románů? To je po Temné věži doslova balzámem na duši. V jádru věrně předloze, přesto v některých věcech dost jiné a nápadité. Když od režie odcházel Fukunaga přestal jsem projektu věřit, ale nakonec to dopadlo dobře. Vyvážené tempo, propracované charaktery. Povedlo se i časové prohození součastnosti a minulosti (těžící z úspěchu Stranger Things). Znovu se osvědčil recept - atmosféra Stůj při mě kombinovaná s moderním trikovým hororem. Klaun jako nádoba zla posloužil, ve dvojce se na svět prodere jeho samotná esence. Natočit dobře druhý díl bude tvrdší oříšek. (15.09.2017)

Včera mě na Facebooku pod postem hipstersky plačtivého článku na Indiewire pobavil komentář uživatele, který parodoval občasné kritické lamentování nad touto adaptací IT slovy "je to vlastně moc dobré, ale vůbec to nepřipomíná Tarkovského Solaris". A přidal radu "shut up and enjoy the movie". Já s ním na jednu stranu velice souhlasím. Andymu Muschiettimu se podařilo natočit dobrý film, který se poměrně věrně drží kingovské poetiky. Z adaptací jeho hororových předloh patří rozhodně do TOP 5 (spolu se Shining, Misery, Carrie a The Mist). Herecké obsazení je úžasné a režijní vedení mladých herců jakbysmet. A Bill Skarsgård ztvárnil Pennywise výborně. I tak se ale na druhou stranu nedokážu ubránit pocitu, že se z toho dalo vytěžit víc. A to i při zachování všech tvůrců a dané škatulky "líbivý mainstreamový horor". Ono tu totiž na opravdové strašení není moc času - aby se to tam všechno vešlo, tak je každé strašení ukončeno jump scarem až překvapivě rychle, nestihne se to náležitě vyhrotit a napnout (čistě po hororové stránce mi třeba nedávná druhá Annabelle přišla funkčnější, děsivější). Nejvíc mě ale mrzí, že Pennywise zde není právoplatnou postavou, ale pouhým strašákem. Je skutečně veliká škoda, že nedostal víc prostoru na mluvení. V těch pár scénách, kdy stihne nejenom bafat, ale i slovně interreagovat se svými oběťmi, je ukázán potenciál, který nebyl vytěžen. Tak snad příště v Part Two. A přespříště a přespřespříště v řadě prequelů, protože takto nosnou a exkluzivně zahranou hororovou postavu - navíc vzhledem k očekávaným výdělkům - si studio nenechá jen do dvou filmů. 75 % (07.09.2017)

Na horory nijak zvlášť nejsem a mám raději psychologičtější strašení. Od Kinga jsem přečetl klasiku Nadaný žák, Tělo a z novějších Puls a zaujaly mě. Všechny zásadní filmové adaptace jsem viděl. Tohle mě ale dostalo. Začátek, nechutné i krvavé scény. Zajímavé bylo, jak snímek řešil dětské problémy a trable dětí s naprosto nedětskými starostmi. Viděli jsme spoustu klasických myšlenek, ale i přes to měl způsob, kterým parta strachu čelila, na diváka stoprocentní dopad. Za mě žádné námitky a zvědavost na druhý, "dospělý" díl, je nezměrná. Škoda, že budeme muset čekat tak dlouho. (11.09.2017)

„Time to float...“ To, jakožto Pandořina skříňka každého správného coulrofobika, sebou přináší pravidelné pulsy nepříliš děsivého strašení, jenž někdy až příliš uspěchaně ukusují z koláče dětského strachu. Způsob jeho zachycení, jakési vložení Kingova obtížně uchopitelného feelingu, je však Muschiettiho devizou. Byly to nevinné časy, kdy se z bodavého hmyzu často dělal koráb pouště, ale se svými obavami, fobiemi a nulovými společenskými statusy jste v nich bez pomoci blízkých byli jen velmi křehký a snadno zranitelný tvor. Pokud se do Part 2 přenesou životní zkušenosti dospělých, kdy je racionální strach už dávno náš dobrý známý, máme se na co těšit.. Nutno ocenit i respekt k předloze a výborný casting od dětských představitelů až po švidrajícího Švéda (na jeho místo zvažovaná Tilda Swinton už asi navždy zůstane lákavou neznámou). P.S.: Sophia Lillis je nová Scarlett Johansson! Ať sním Pennywiseův rudý balónek i se šňůrkou, jestli jí za pár let nebude Hollywood ležet u nohou.. (22.09.2017)

Povedené dětské dobrodružství se sympatickými hrdiny a nenuceným pubertálním humorem. V téhle rovině je To nejednou velmi invenční, co se týče komponování scén, použití hudby či střihu. Bohužel je To také rutinní horor, ve kterém si tvůrci odškrtávají povinné a ne moc nápadité (spíš vypůjčené z nedávných hororových hitovek) strašeníčko, a to u každé postavy zvlášť (!), než si konečně těch sedm ustrašených o svých nočních můrách vzájemně poví. Paradoxně nejefektivnější jsou lekačky, které mi výjimečně nepřišly dělané na sílu. Opravdu ocenit musím skloubení Skarsgårdova herectví se CGI, ty přechody jsou opravdu šikovně vymyšlené i provedené. Na pravidla se tu nehraje (Jaké má Pennywise vlastně schopnosti? Může být na více místech najednou? Proč jsou všechny ostatní vraždy provedené jinak než ta úvodní, která by měla být pro pochopení pravidel klíčová?). Když k tomu navíc připočtu fakt, že se záporák ve svých choutkách drží nepochopitelně zpátky, tak se o hlavní postavy ani moc nebojíte. Ty vedlejší jsou takové lepší karikatury tyranů. Dětští herci jsou výborní, jen občas musí vyslovovat příliš uvědomělé myšlenky. Bill Skarsgård jako Pennywise má rozhodně potenciál, nepřehrává, ale zasloužil by si více prostoru a lepší zacházení. (07.09.2017)