For Ellen
For Ellen
Réžia:
So-yong KimScenár:
So-yong KimKamera:
Reed MoranoHudba:
Jóhann JóhannssonHrajú:
Paul Dano, Jon Heder, Jena Malone, Shaylena Mandigo, Margarita Levijeva, Dakota Johnson, Alex Mauriello, Julian GambleObsahy(1)
Joby hraje v kapele a za svou tvorbou si stojí s odzbrojující paličatostí. Jeho ambice hudebníka se však hroutí stejně jako jeho vztahy. Se svou ženou je právě v rozvodovém řízení a zastupující právník je natolik neschopný, že Jobymu nezajistil legální kontakt s dcerkou Ellen, kterou mladý rozervaný muž nezměrně miluje. To si možná uvědomil příliš pozdě, ale nyní o dívenku bojuje s velkou zarputilostí. Niterný a odvážný snímek se nebojí postavit do centra příběhu v zásadě nesympatického outsidera, jehož motivace jsou ale dostatečně upřímné, abychom si k němu přinejmenším rozumově našli cestu. Tlumeně pojatý snímek se dostává ke svým hrdinům až nepříjemně blízko a přináší mimořádně intimní zážitek. Nenabízí jednoznačné rozřešení, spíš míří k zachycení jedinečných nálad a odráží nerozhodnost, nebo naopak přílišnou umanutost svého protagonisty. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (2)
Recenzie (22)
Film by potřeboval mnohem víc zaostřit a zkoncentrovat. Paul Dano by odehrál i mnohem komplexnější postavu, kdyby scénář na mnoha místech nepůsobil jako nedodělaný nástřel. Nejvíc nehotově a neautenticky na mě působila nejklíčovější scéna, a totiž výlet s dcerou. Snímání postav zezadu a zdálky vypadá jako hnané povinnou indie hipster estetikou (a existují tedy i případy, kdy se takovým "pozlátkem" nechám oblbnout), ale tady to efektivně zabraňuje divákovi byť i jenom promítat si do jejich setkání nějaký význam, když už ne ho tam vidět, a taky způsobuje, že obleva dceřina odstupu působí skokově a neopravdicky. Celý příběh je také trochu zakletý tím, že se odehrává tam, kde se odehrává. Paní autorka nedokázala to studené a odtažité místo, které samo o sobě není fotogenické a nemá atmosféru, přeložit do srozumitelné a výmluvné obrazové řeči. Jednotlivé sekvence jsou sice prokládány záběry na krajinu, které jsou samostatně krásné a podmanivé, ale izolované od příběhu. To by nevadilo, kdyby scény s herci nějak víc nabízely lepší základní orientaci v prostoru. Tady to přejíždění autem z jedné scény do druhé a soustředění se jenom na tváře a naprosté ignorování okolí, které by mohlo přinášet podněty narušující monotónnost a nedějovost, je strašně matoucí nešvar. Paul Dano by stejně tak mohl celou dobu v různých stádiích brekotu sedět před zelenou stěnou a výsledek by byl zhruba stejný. (Ne že by se mi takový film nelíbil, ale myslím si, že o to paní autorce nešlo.) Postavy nejsou do svého okolí zakořeněné, ale ani se vůči němu nevymezují, prostě zmatek. Je to škoda, protože některé scény mi připadaly zatraceně slibné a přála bych jim kolem sebe mít adekvátní zbytek filmu. ()
Docela typická lůzrovinka, která se odlišuje jen neustálým fokusem na obličeje hlavních protagonistů, od kterých si nedržíme žádný distanc za účelem posílení našich empatických schopností a hlubší inklinace ke všem místním antihrdinům. On by tenhle způsob vyprávění mohl mít něco do sebe, jen kdyby nám co chvíli nenaskakovala do hlavy myšlenka, že Paul Dano to v hlavní roli celé sám neutáhne. ()
Klasický případ filmu, na který zapomenete, hned jak vyjdete s kina. Snaží se proniknout do útrapené duše hlavního hrdiny pomocí dlouhých detailních sekvencí soustředěných na jeho mimiku. Velmi originální! Joby se nedokáže smířit s faktem, že jeho manželka, kterou pravděpodobně asi tak pět let neviděl, protože se soustředil na svoji neúspěšnou hudební kariéru, chce právně ukončit jakékoliv styky Jobyho s jejich dcerou Ellen. ()
Typická nezávislá festivalová limonáda s těkavou kamerou a rockovými fláky let minulých i současných. Paul Dano je ale jako loserovský rocker tak vynikající, že mi vlastně bylo úplně jedno, že Pro Ellen jede celou dobu po vyšlapané dějové cestičce a ve finále příliš nepřekvapí. One man show jako kráva. 75% (KVIFF 2012) ()
Prvních 30 minut filmu sledujeme Jobyho telefonovat, druhou polovinu se snaží celkem nepovedeně sblížit s dcerou. Joby je lehce nesympatický týpek, který si až při blížícím se rozchodu uvědomil, že má dceru. Počas filmu divák najde špetku porozumění. Děj je poměrně zdlouhavý, záběry jsou zvláštně roztřepané a přiblížené, dialog postav občas postrádá autentičnost. Avšak postavu otce a lůzra si Paul zahrál moc dobře. Přece jen je to jeho parketa, hrát podivíny. Je to také jediný důvod, proč jsem u filmu zůstala do konce a proč získává 2 hvězdičky. ()
Reklama