Avatar: Cesta vody

Dvakrát do stejné řeky nevstoupíš? Ale kdeže.... Kubík se do tohoto novýho a víc než tříhodinovýho vodního dobrodružství z Pandory doslova ponořil po hlavě a byl zas ten malej klučina, co každej víkend u babičky sjížděl vypálený DVDýčko s prvním Avatarem 💙 .... Co dodat? James Cameron zas a znova se vší parádou ukázal, jak se maj točit plnohodnotný blockbustery: jako technicky vycizelovaný [herecký výkony v motion-capture jakože wau, o podvodních záběrech radši ani nemluvě], řemeslně poctivý, filmařsky inovativní, audiovizuálně opulentní a emocionálně vtahující nad-filmy, který vás pohltí jak svým vizionářstvím, tak fikčním (makro)světem [v němž je čirá radost se rochnit], chytrým využitím žánrových klišé, precizním story-tellingem [který bravurně střídá čistě subtilní momenty a akční pasáže, a jehož příběh poetický končí tam, kde začal], ale i myšlenkovým poselstvím – které je v tomto případě opět environmentální/ekologické, ale o to víc výstižnější a čím dál víc aktuální. Takhle má totiž vypadat 3áčkovej eskapistickej spektákl, do jehož kvalit tvůrci vložili veškerej effort a snahu – a je to znát, protože proti zástupu letošních blockbusterů nemá návrat Avatara jakoukoliv konkurenci. Má to svý mouchy, ale nekecám, když řeknu, že bych byl nejradši, kdyby celej film byl jen o tom, jak se všichni koupaj ve vodě. Inu, Cameronův perfekcionismus prostě nezná mezí .... VERDIKT: Audiovizuálně imerzivní opus; úchvatnej zážitek. Zkrátka film, kterej prostě chceš vidět v kině na velkým plátně, a kterej nemá sebemenší obdoby – takže pokud máte tu možnost vidět tuhle nádheru v plné 3D kráse, využijte ji. 9,2 velryb z 10, jakožto letitý fanoušek Šmoulů a Davida Attenborougha nemohu hodnotit jinak. Fascinující veledílo. #sklapniavemsimojepeníze! (24.12.2022)

Několik záběrů připomnělo drahou videohru a nemohu se rozhodnout, jak se mi vlastně líbilo 3D - na jednu stranu je pohlcující, ale současně příliš vede naši pozornost přeostřováním a brání si vychutnávat velké celky s mnoha plány akce. Jinak bez výtek. Jednička měla větší akci, dvojka má lépe zauzlované vztahy mezi postavami a ještě prohlubuje transcendentní napojení na fikční svět, který před očima rozkvétá v nádheře přesahující ta nejvyšší očekávání. Takhle se vypráví a oslňuje obrazem. Baví mě Pandora a její poznávání navázané na nevinnou dětskou zvídavost, baví mě pozměněné eko-poselství i technologické megalomanství, které nám zajištuje opravdu bezprecedentní pohlcení filmem. Tady se tvoří budoucnost kinematografie a nezapomíná se přitom na příběh, který mi osobně přišel o dost jiný a intimnější než minule. A už se nemohu dočkat, kam se Quaritchův (opět nejlepší postava) syndrom slepého dobývání a osobní msty překlene příště. (15.12.2022)

James Cameron nepřeskočil svou vlastní laťku, i když by rád věřil, že ano. Jednička Avatara byla vizuální orgasmus, tohle je už prostě "jenom" hodně dobré. Cameron vzal svou vlastní jedničku, přilil trochu svého vlastního Titanicu, vypůjčil si špetku (dost velkou) Pána velryb, dochutil to PC hrou Subnautica, další ingredience už byly doplněny jen ve stopovém množství, celé to rozmixoval, protřepal, nechal usadit a scedil do silně poživatelné substance. Ta asi bude bourat žebříčky návštěvnosti a peněženky producentů nechá nabobtnat více, než je záhodno, ale do historie filmu se zapíše hlavně jako "jeden z mnoha" efektních blockbusterů. Za vidění to ale stojí, to bez řečí. P.S.: Rodiče se mají poslouchat, darebové. :-P (09.01.2023)

Druhý Avatar je víceméně stejným kouskem jako jeho starší brácha, akorát osobnější a díky tomu pro mě i poutavější. Technicky vypiplané řemeslo a efekty, s vizuální podívanou jakou umí nabídnout jen Cameron. Do velké míry je to návrat blockbusteru z let 2000. Avšak člověk z toho cití opět tu potřebu se zavděčit všem a vydělat pořádný prachy. Na čemž není nic špatného, jen vím, že to má na víc. Černobílá zápletka, plná karikaturních záporáků a komplexnost tedy žádná, avšak vystavěný a odvyprávěný je to řemeslně precizně. Zábavná atrakcem která je trochu bržděna přípravou půdy pro celou sérii. Snad díky tomu ta trojka oslní víc. (15.12.2022)

Posouvání hranic filmové magie je úžasná věc. I když pomocí 3D tentokrát Cameron daleko více buduje a daleko méně vypráví. V mém případě má ale smůlu, že jsem hrál úchvatnou podmořskou Subnauticu. Do černého se navíc nestrefuje ani s jádrem vyprávění rodina vs. kmen a relativizací významu smrti. Symbolický přesah je ten tam a po hudební stránce je to doslova zombie, co ohlodává Hornerovy kosti. Hodnocení nechávám otevřené pro další části jeho Modrých válek. (08.01.2023)