Avatar: Cesta vody

Cameron nás zase nutí nenávidět lidstvo a slintat nad limitama vizuálu, který (opět) posunul někam mimo naši planetu. Nebudu lhát - vzhledem k dějové lince, kterou jsme znali už z traileru, jsem nečekal, že mě Avatar dokáže teleportovat na 3 hodiny někam na Pandoru - on to ale udělal a druhá projekce v IMAXu je nutností - 90%. Bravo! (13.12.2022)

Avatar: The Way of Water je jedná velká emocionální jízda nejen díky nostalgii a radosti z návratu na Pandoru. James Cameron opět představuje Pandoru v naprosto perfektním světle, kdy nutné není radovat se pouze z audiovizuální opulence a skutečného posunutí možností ještě o kus dál, ale i ze šikovného vyprávění, které vyvolává snadný pocit, že mají Cameronovi plány pro (minimálně) pětidílnou ságu smysl. Už v rámci druhého pokračování totiž Cameron servíruje splněný sen. Poctivou práci, která ukazuje jak dělat správný velkolepý blockbuster (především vymykáním se moderním standardům) a přitom servírovat nějaký přesah. Obavy, že Cameron po 13 letech naservíruje jen slabší odvar jedničky byli naprosto zbytečné.... (Viděno v kině: 3x) (13.12.2022)

Technické zpracování je samozřejmě stoprocentní, ne-li více, ale první film měl myslím lepší příběh, protože ekologické poselství se mi k Avatarovi hodilo o něco víc než rodinné hodnoty. Je možné, že si to napodruhé sedne, protože minule jsem to měl podobně, ale teď mi opravdu chvíli trvalo, než jsem se po úvodním uspěchaném "Stalo se" zorientoval v nových postavách a než jsem například přistoupil na tak trochu béčkový způsob, jakým se vrací záporák Quaritch a spol. Finále bylo perfektní, nicménš po něm to místo nějakého vyznění nebo myšlenky spíš tak zašumělo. Škoda. I tak je ovšem Avatar: The Way of Water určitě poctivý velký biják, který si zaslouží vidět v kině a který si zaslouží, aby se na něj chodilo. "Jen" prostě není perfektní. (16.12.2022)

Posouvání hranic filmové magie je úžasná věc. I když pomocí 3D tentokrát Cameron daleko více buduje a daleko méně vypráví. V mém případě má ale smůlu, že jsem hrál úchvatnou podmořskou Subnauticu. Do černého se navíc nestrefuje ani s jádrem vyprávění rodina vs. kmen a relativizací významu smrti. Symbolický přesah je ten tam a po hudební stránce je to doslova zombie, co ohlodává Hornerovy kosti. Hodnocení nechávám otevřené pro další části jeho Modrých válek. (08.01.2023)

Vydýchaný, těžký a horký vzduch v sále na nějakou dobu způsobil mou mírnou paniku, zda tu stopáž zvládnu a neuteču přes všechny hlavy ven.  Už jenom pro tu naprosto oslňující vizuální stránku podmořského světa bych na Avatara šla znovu. Viděla jsem se v té vodě s nimi, jak všechno objevuju a zkoumám. Obešla bych se kamarádšoftem s místními tulkuny, ti mě krapet děsili, ale jinak nádhera ... fakt se jim to povedlo.  Jediné, co mi na filmu vadilo, byla typická zápletka. Vím, že se odehrála po x letech od prvního vpádu nebešťanů, že měli místní domorodci dost času na oddych a plození dětí, ale i tak jsem spíše čekala něco originálnějšího. Upřímně si nedokážu představit zápletku trojky. Jestli zase zrecyklují starého záporáka s ještě větším vrtulníkem než minule, tak mě teda pěkně našlehají a to fakt nechtějí! I přes mou mírnou nespokojenost musím dát plný počet. Ten vizuál byl prostě vrcholně magický a jsem neskutečně ráda, že ho tam bylo opravdu hodně. Hodně toho dobrého a příjemného. (22.01.2023)