Som číslo štyri

Při zpětném pohledu jsou jasné dvě věci: 1) že Caruso dostal obtížný úkol, když měl natočit první část očividně několikadílného akčního sci-fi příběhu; 2) že jestli někdy na tu filmovou dvojku (nebo klidně i trojku!) dojde, bude to nehorázná akce srovnatelná s těmi největšími blockustery několika posledních let. I Am Number Four totiž není ničím jiným, než jen nezajímavým rozjezdem pro jedno gigantické kulervoucí dobrodružství: -náct mi dávno není a líbilo se mi to. (17.04.2011)

Jeden z teenage filmov, ktoré v posledných rokoch vyrástli ako huby po daždi pohnojené s NPK. Takže už je toho človek trochu prejedený. Na druhú stranu ale treba priznať, že námet nebol zlý, aj keď to pretavenie do dejovej linky za moc nestálo. Aspoň sa tu človek nenudil, pretože sa tu stále niečo deje, hrdinovia buď utekajú, alebo bojujú, takže nie je čas na nudu. Priemer. 60/100 (20.06.2022)

Zajímavý nápad, který je v konečném důsledku scénáristicky strašlivě nedotažený. Pokud č. 1, č. 2 a č. 3 byli zlikvidováni potichu a beze svědků, proč pro zabití č. 4 padne prakticky celé město? Má nějaký smysl, aby se č. 4 bránil svým pronásledovatelům, když proti němu stojí celá mimozemská civilizace? Jaktože se všichni mimozemšťani bez ohledu na rasu tolik podobají lidem? Není zvláštní, že si hlavní hrdina za nejlepšího kamaráda vybere náhodou zrovna člověka, který má v celém příběhu svou roli? Měl ten ťuťuňuňu pejsek nějaké hlubší poslání, než aby skupina pubertálních slečen v řadě za mnou při jeho poslední scéně sborově pronesla empatické: "Och!"? Normálně nejsem nějaký šílený rýpal, kterému vadí, že je děj historicky nepřesný nebo obsahuje chyby v kontinuitě (aneb v posledním záběru bylo pět jablek a v dalším je jich šest), ale autor I Am Number Four zjevně neovládá ani tu nejzákladnější logiku. Škoda, protože díry ve scénáři a digitálně velkolepý konec zabíjejí jinak poměrně originální námět o tom, jaké to je, když jste číslem v řadě těch, kteří mají zemřít. Nedůležitá poznámka: Vzhledem k lehce otevřenému závěru očekávám, že už teď se připravuje pokračování ve stylu I Am Number Five. (05.03.2011)

Když jsem tohle viděl poprvé, tak jsem měl párkrát slzy v očích. Samozřejmě, že film se neobejde bez pár maličkostí, které mne zrovna nenadchly, ale jinak celkem příjemně strávený čas. Dávám tomuto filmu krásných 90%, protože si je podle mne zaslouží, i když každý se mnou nemusí souhlasit. Tak přesně po roce jsem se na to podíval znova a musím uznat, že i po třetím shlédnutí to je skvělý film. Film, který odstartoval mé zaznamenávání :-) (26.06.2011)

Jumperové uměli skákat, takže po nich šli, hlavně teda po tom co vypadal jak mladej Skywalker a za ním si to baletil Billy Elliot. Tihle pubertální x-meni si uměj po návratu z hospody posvítit na klíčovou dirku vlastníma rukama a sem tam maj i jiné lehce nadlidské schopnosti, takže po nich jdou, hlavně teda po tom co vypadá jak Stormbreaker a ještě ho hlídá samotný Hitman. Celý je to ale tak nudně slátaný, jako by Jumper navštívil střední školu Twilightskou a nebýt toho celkem solidního boje o přežití na konci filmu, unudím se k smrti. Za ten konec bych málem dala i tři hvězdy, to by ale nesmělo být toho, že hlavního hrdinu celou dobu pronásledujou tři šmejdi z vesmíru a když ho najdou, je jich najednou celej štrůdl a koukat na to jak proti sobě v láskyplném shledání rozjížděj laserový paintball alá klaďasové modrá, záporáci červená, je taky docela pruda. (30.08.2011)