Zabil som svoju matku

Šokantní a nesmírně laciný název, který měl zřejmě přitáhnout diváky, je v rozporu s poměrně krotkým vyprávěním o problémech pubertálního chlapce s jeho matkou. Jako prvotina 20letého(!) mladíka to není špatné, i když o nějakém zázraku tu nemůže být řeč. Doufám, že se Dolan ve svém dalším počinu vyvaruje samoúčelných záběrů, jejichž zdejší zařazení postrádá jakýkoliv smysl (efektní obrázky dokáže natočit každý, tím podstatným by měl být přínos pro samotný film). 6/10 (05.03.2011)

Konečne hmatateľný filmový tvar...o dospievaní, vzťahu matka-syn a homosexualite. Kompozične vymakaný, rozprávaním neokázalý a intenzívne emócie dolujúci. Rozhovory/hádky nezaobalené do škrobenosti, maximálna citlivosť pri konfrontácií rozličných vyjadrovacích prostriedkov a spaľujúce verše z druhého plánu. A koniec? Nemohol byť krajší. (19.03.2013)

Tento film byl stylisticky i obsahově v mnohém podobný o rok mladším Imaginárním láskám, ve kterých se Xavier Dolan věnoval rovněž vzájemné lidské lásce, snažil se ji definovat a nějak ohraničit. Slovní hádky mezi synem a matkou byly někdy možná až moc spontánní a neodůvodněné, ale za to na druhé straně velmi realisticky podané. Svoji matku můžeme nenávidět až do nebeských výšin, ale rozhodně ji nikdy nepřestaneme milovat, což platí i v opačném směru. Nejkrásnější a obrazově nejelegantnější sekvencí byla scéna, ve které honil Hubert svou matku na louce a v lese. A závěr byl moc dobře udělaný. Zkrátka opět velmi krásný a hluboký zážitek, přičemž je pro mě stále neuvěřitelnou skutečností nízký věk režiséra/scenáristy. (29.05.2012)

Ještě se z toho vzpamatovávám. Na dnešních Mezipatrech jsem viděl absolutní skvost - tenhle film. Natočil ho teprve tehdy 19letý režisér Xavier Dolan jako svůj debut, ale úplně mě až šokovalo, jak je ten snímek naprosto vyzrálý. Neuvěřitelně silnej scénář a perfektní dialogy způsobily, že všechno ostatní, co jsem na Mezipatrech viděl, je zadupáno do země. Ten vztah mezi synem (hrál ho právě Dolan) a jeho filmvou matkou je něco geniálního. Tohle prostě musel napsat sám život. tohle si jen tak někdo vymyslet nemohl. Jestli budou takové i jeho Imaginární lásky, tak tenhle člověk poputuje do mé topky. Zabil jem svou matku - to musí vidět každý z vás. (16.11.2010)

Po výtečných Imaginárních láskách jsem čekal trochu lepší kus. Dolanovi se ovšem nedá upřít, že hned od prvního snímku si vytvořil naprosto originální a jedinečný styl - což je v dnešní době, kdy už bylo natočeno všechno a všemi způsoby, docela neuvěřitelné. A není to jenom o těch zpomalených záběrech, už jenom to jak snímá hovořící postavy - dvě v jednom záběru, otočené ke kameře. Zabil jsem svou matku však není zdaleka tak vizuálně a hudebně opojné, jako následující snímek. Dolan tady zkouší, občas mu to vyjde, občas ne, občas něco působí poněkud nedomyšleně. Několik scén dokonce už zavánělo těžkým nevkusem, například ta s barvami a dvěma "dychtivými" homosexuály. Nejvíce mi však vadila ona zbytečná uřvanost a vztahovačnost hlavního hrdiny, díky čemuž jsem s ním nemohl sympatizovat. (07.09.2011)