Tora! Tora! Tora!

Výborná věc, tenhle film. Díky tomu, že se na produkci podílely obě strany konfliktu, vznikl strhující hraný "skoro-dokument" s velmi pěkným technickým provedením. Bitevní pasáže jsou výborné, přehledné, přesvědčivé, dozdobené odvážnou prací kamery, která předběhla dobu (ty roztřesené ruční "in-action" záběry mě opravdu zaskočily). Dialogy jsou věcné, chybí v nich patos a film nekončí uraženeckými fanfárami amerických patriotů, ale lakonicky projevem v USA vystudovaného admirála Jamamota. Dokumentární hodnotu posiluje i nezakrývané poukazování na neschopnost amerických vojenských složek reagovat pružně na výstrahy tajných služeb a čistokrevný chaos v řadách obránců (srdnatý černoch za protiletadlovým kulometem Arizony působí v tomto kontextu vskutku jako střípkovitý dokument doby vzniku). Coby bývalý vášnivý konzument Hubáčkovy literatury faktu musím "Tora! Tora! Tora!" ocenit jako přesnou rekonstrukci, která absencí patosu a nacionalistické emblematiky daleko předešla svou dobu. Současná hollywoodská kinematografie jakoby se zase vracela k pitomému válečnému patosu 50. let... (11.12.2006)

Literatura faktu striktně převedena na plátno. Sledování tohoto filmu se rovná četbě Miloše Hubáčka. A to doslova. Není tu hlavní hrdina, jen sled historických události, prokládaný drobnými příhodami, tak jak je zaznamenali historici (telegram, letecká výuka v dvojplošníku, potvrzení útoku na ponorku...). Bohužel, mimo útok samotný je vše natočeno staticky a bez nápadu. Tři hvězdy, protože Nolan se ve svém Dunkirku taky držel historických faktů, ale dokázal celé té události dát neskutečný emoční náboj. A ten Tora!Tora!Tora! zoufale chybí. (10.12.2018)

Je zajímavé, že dvě země, které v době konfliktu stály proti sobě, tedy USA a japonské císařství byly s to sednout za stůl, či se postavit za kameru a natočit film o téhle neblahé kapitole svých dějin.Ani jedna země nemá být nač hrdá.Je to celé ostudné, a sice jak ze strany agresora, tak ze strany toho, kdo byl napaden.Je jistě komplikované udržet v plné pohotovosti celou flotilu lodí a hlavně ohromné množství lidí, ale jestliže mám zprávy od rozvědky, tak je jistě nutné dělat něco jiného, než američtí velitelé různých stupňů v Pearl Harbor dělali.Ale to už je pasé.Film je jistě dobrou výpovědí o události, která zásadně změnila běh 2.svétové války.Technicky jsou bojové scény udělány podle mého názoru dobře.Ty počítačové hrátky u remaku na mne příliš nepůsobily. Srdcervoucí cajdákovité scény nejdříve na obloze s ženskou ve stíhačce, poté ve skladu padáků jsou ohavné.Tenhle film z r.70 vysoko převyšuje svůj remake. Tak si říkám, že bychom mohli spolu s Němci, Francouzi, Italy a Angličany natočit cosi o tom, co předcházelo dohodě v Mnichově. (15.10.2008)

Dokumentárne pojatý film o útoku na Pearl Harbor. Namiesto osobných línií nejakých náhodných postáv, ktoré by nám malo byť neskôr ľúto alebo otravného milostného trojuhoľníku sa film venuje čisto taktickému vývoju udalostí. Prekvapivo minimálne v rovnakej miere jak japonskej strane, tak americkej. Pekne tu sú znázornené všetky strategické zlyhania a ignorovanie náznakov z americkej strany. Japoncom na druhej strane prialo šťastie, ale našťastie sú zobrazení bez snahy ich démonizovať. Proste jedna strana dospela k názoru, že zaútočí na druhú a sledujeme jak si to naplánuje a nakoniec prevedie. Kto má rád dokumenty z druhej svetovej, tak sa nebude nudiť ani v tej taktickej časti filmu. No a druhá polovica ponúkne grandióznu deštrukciu a kopu parádnych skutočných výbuchov aké sa dnes už vo filmoch nevidia. V niektorých scénach kaskadérom fakt išlo o život. Nádherná špičková filmárčina zo starej školy. Ja som spokojný a tento film je v každom ohľade lepší ako Bayov alebo Emmerichov biják. 8/10. (29.01.2023)

Klasické dílo válečného hraného filmu zaujme svou nepředpojatou snahou o syntetickou nesentimentální kombinaci pohledu z obou stran, v té době spíše vzácnou než typickou (když na konci šedesátých let přijel na návštěvu Holandska císař Hirohito, vítalo ho skandování "Hirohitler"). Koprodukce zakládající týmovou režii i scénáristiku dopadla nadobyčej dobře. Výsledkem je vyvážený, ve válečných scénách i dialozích vyvážený film, který v poloze válečného dramatu plní současně stejně nesnadnou úlohu uměleckého dokumentu (u nás zůstává v této poloze stále nepřekonán souhrnem svého košatého díla Otakar Vávra). Exotické pacifické bojiště dává rovnoměrně nahlédnout do útrob obou válčících stran. Zůstává otázkou, zda bylo možné na poměrně omezené - byť beztak rozsáhlé - časové ploše obsáhnout více (zejména hlubší prokreslení psychologie alespoň protagonistů filmu), i kdyby to mělo být na úkor válečných scén. Jisté je jedno: dokumentaristika a heuristika TORY se pohybovala na horní hranici tehdy dostupných informací a obraz, který je tu načrtnut, vyžaduje po téměř čtyřiceti letech, která uplynula od jeho premiéry, jen minimální korektury. Zůstává přesvědčivou rekonstrukcí jedné hazardérské iluze (na japonské straně) a rozpadu stejně krátkozrakého izolacionismu, který mohl ohrozit nejen vlastní USA, ale životně i celý svět. (20.10.2007)