Zneuctená

"Tomu říkáte válka? Já tomu říkám jatka." Pravděpodobně nejmladší hoch z celé (filmové) rakouské armády a pronesl taková pravdivá slova. Marlene Dietrich jako obvykle dělá z filmu něco víc a upřímně, kdyby nehrála X 27 ona, nevím nevím, jak by to dopadlo. Ale abyste si zase nemysleli, že dávám vysoké hodnocení pouze kvůli ní, to zas ne. Kostra filmu jako takového vůbec není špatná, jen kdyby se McLaglen ustavičně neculil (to dokáže jednoho nasírat), nebylo tam pár takových podivných chyb (například jak by se mohlo podařit uniknout ze základny plné Rakušanů?) a Marleine mluvila trochu plynuleji anglicky. Ovšem jako příběh o jedné rakouské agentce, která si nic nedělala z nadřízených, nepřátel, lásky, strachu, života a smrti to funguje. A to je asi to hlavní, co k tomu napíšu. Mimochodem, proč na té oslavě hráli Německou hymnu, když šlo o Rakousko? (31.12.2010)

Začiatky zvukového filmu si vyberali svoju daň a prvé zvukové filmy sa vyznačovali nie príliš podarenými dialógmi a hercami, ktorí viac hrali mimikou tváre, než hlasom, čo je aj prípad tohto filmu a Marlene Dietrich, ktorá tu gúľa očami ostošesť, no hlas ma v každej situácii rovnaký, uspávací. Keďže ani dej nie je nejako extra zaujímavý, čistý priemer. (03.12.2018)

Jestli se dá Dishonored i dalším spolupracím Dietrich a Sternberga něco vyčítat, tak to, že božská Marlene neslouží filmu, ale naopak film slouží jí. Vše je podřízeno tomu, abyste na ni ani po skončení závěrečného titulku nemohli zapomenout - a alespoň z mého pohledu se to daří skvěle. A závěrečná scéna je naprosto úžasná. Je jasné, o kom se mi dnes bude zdát. (27.05.2007)

Nemám nic proti. Marlene Dietrich, hrála jak hrála, tvářila se jak se tvářila, byla čím byla. Nadšený jsem z toho nebyl. Mohla být i něčím zcela jiným. Ale mory mě braly z neustálého úsměvu Victora McLaglena. Nejednou jsem si říkal - Bože, on má snad tetanus v akutní fázi, kdy už prostě nejde z tváře vyhnat tu křeč. Závěr filmu byl roztomile patetický. (06.09.2011)

podla tej ukecanej buzny Wernera Fassbindera ide o jeden z najvyznamnejsich filmov vobec. No, silne pochybujem, respektive rovno znevazujem jeho slova - medzi najvyznamnejsie a najslavnejsie filmy urcite davam Yasujiro OZu- a a jeho film Tokyo Monogatari + Wellesov Obcan Kane. Takze to, co tvrdila tato ukecana bukvica mam uprimne vprdeli, teda zase pardon, to mi uslo a chcel som napisat, ze zasadne nesuhlasim, lebo mam 2. kandidatov na najvyznamnejsie filmy. 50 % (29.03.2020)