Elitní jednotka 2: Vnitřní nepřítel

Více politiky než akce a než života ve slamech Rio de Janeira. Hodně to zavání levicovými názory (volby nejsou potřeba, dosadíme si, koho chceme, a ten bude vládnout železnou rukou a nezkorumpovaně), které bych tvůrci přál, aby si na vlastní kůži nejprve prověřil v socialistickém Československu 50. let. Na jednu stranu chápu jeho kritiku zkorumpované společnosti, na druhou fakt nechápu jeho bezbřehé nadšení pro revoluci, jakou my jsme prožili v únoru 1948. Zkrátka - což panu Padilhovi nedochází - je to o lidech, ne o režimu a už vůbec ne způsobech volby představitelů. Protože kdo se dostane na místo představitele, zblbne a jde mu jen o prachy a o moc, ať je původně jakéhokoliv sociálního ražení. A historie se bude opakovat. (28.11.2019)

Elite Squad 2 sa už neodohráva medzi spodinou ale naopak vo vysokej politike. Menej akcie, viac politiky a žiadna skvelá malá scéna (napríklad ako tá s granátom na školení z jednotky), no stále je tam cítiť tú neoddiskutovateľnú kvalitu scenára, režiséra, hercov, perfektnej akcii keď už k nej dôjde, taktiky, priateľstva, nevraživosti i špiny a celkovej pôsobivosti snímky. (26.03.2011)

Už to není taková testosteronová jízda, jako první díl. Film opouští přední linie pouličních bitev a zabředává do pozadí policejní práce, korupce a hlavně politikaření. Přímočaré přestřelky se tak mění na řešení složitějších rovnic a mnoha neznámých, elitní jednotku brazilských řezníků skoro nevidíme a na souvislejší střelbu jsem si počkal déle, než bych si přál. Cesta, kterou se film vydal, není uplně tragická. Tvrdá kritika a bezprostřední brazilské zpracování rozhodně nenudí, ale není to jedno z pokračování, které by zcela dokázalo držet krok. O životě ve slumu mluví i snímek Město bohů. Alternativa: Cidade de Deus. (04.03.2011)

Filmová výzva 2018 - Brazílie. Další brazilský film, jenž mě jednoznačně utvrdil v přesvědčení, že Brazílii dobrovolně nikdy nenavštívím. Stačí se podívat jen na politickou situaci v Brazílii v posledních deseti, patnácti letech. Prohnilý systém, který přežije všechno a všechny a nelze jej zničit, ta pověstná italská chobotnice má v Brazílii s ohledem na velikost a počet obyvatel rozměry godzilly. (16.04.2018)

Při vší úctě ke Gomoře (knižní) či The Wire, tak právě toto vůbec nejlépe vyobrazuje fungování a struktury všeobjímající korupce, která již přestává být korupcí a stává se tiše akceptovanou společenskou normou... U jedničky si mnozí neznámo proč zaměnili film o fašistické jednotce s fašistickým filmem. U dvojky, která toho má paradoxně více společného s Padilhovým dokumentem Ônibus 174 než s jedničkou to již nehrozí. I když možná si ti dotyční film o korupci zamění se zkorumpovaným filmem? (06.02.2014)