Elitní jednotka 2: Vnitřní nepřítel

Po výborném prvním dílu si tvůrci nasadili laťku poměrně vysoko. Ale obstáli. Dvojka začíná v podstatě tam, kde skončila jednička a stojí na podobných základech. A je dobré znát první díl nejen kvůli ději a vývoji postav, ale i skrz ten posun výš, od chudých kriminálních živlů k politikům a kmotrům (proti jejichž moci působí drogoví dealeři tak trochu jako parta zlobivých delikventů). Tam „nahoře“ samozřejmě ruka ruku myje, krásně bují korupce a v podstatně vyšší míře. A znovu nechybí ztráty a obětní beránci. Systém je zkrátka prohnilý odshora dolů a hlavního hrdinu (jehož soukromí tentokrát dostává podstatně větší prostor) nečeká nic snadného (ten trochu zlomyslný podvod na diváka jsem ocenil). Ačkoliv tentokrát převládají zákulisní boje o moc, na nějakou tu akční scénu také dojde, i když je jich méně, a osobně mi trochu chyběla chytlavá pasáž srovnatelná s výcvikem v jedničce. Na druhou stranu, sílící politicko-společenský rozměr dává filmu hodně zneklidňující přesah. První díl se mi líbil o něco málo víc, ovšem znovu to budou jasné 4*. (24.03.2019)

Má pláž Copacabanu, má školy samby, má proslulou sochu Krista Spasitele, spoustu vrtících se zadečků i vyhřátý oceán. Ovšem také obří chudobu, značně prohnilý systém, velkou míru kriminality a děsivý obchod s drogami a zbraněmi. Do řady míst není radno nejen po setmění chodit. Speciální jednotka BOPE, která pomáhá zabraňovat šíření chaosu a vlnám násilí, stále funguje a aktuálně dost nevybíravě potlačila vězeňskou vzpouru. A hlavně před zraky humanitárního aktivisty, který si to rozhodně nenechá pro sebe a hned spěchá před zvídavé kamery novinářů. Politikaření, korupce, úkladné vraždy, rádoby demokracie. Je jedno, kdo zrovna, prostě všichni si chtějí kus urvat a k vyčištění slumů od drog pořád čeká kus špinavé práce. Akce je znovu brutální a realistická, ani tohle pokračování stejně jako jednička není prvoplánový akční film. A navíc mnohem víc se do něj promítá politická linie. Poznáme víc vrstev společnosti, vnímáme víc postav, víc situací. Nutno ale připomenout, že ani jednička mě nedostávala do kolen, měla své mouchy. Stejně jako dvojka je má. (06.07.2020)

Brutálně silný zásek do hloubky totalitarismu maskovaného za populistickou demokracii prolezlou korupcí. Padilho opouští ve své podstatě jednoduché schema prvního dílu (tedy drogové kartely vs. pár nezkorumpovatelných) a vydává se na chaotický led politického thrilleru ve kterém se nedá věřit nikomu a ničemu, a systematické a přímočaré potírání zločinu už není řešením problému, protože problémem se stal samotný systém. Tam kde v prvním dílu se dochází k závěru že tvrdá ruka "fašistického" přístupu je v určitých podmínkách nezbytná, tam přichází jeho pokračování s poznatkem že nasazení tvrdé ruky se míjí zamýšleným účinkem, když ji ovládá nemocná hlava - a pak musí ke slovu přijít záchvěv všebortící anarchie který ji setne. Nevzpomínám si na film který by ve svém společensko-kritickém přesvědčení byl tak nesmlouvavý, brutálně přímý, a při tom i striktně racionální a nesporný. A nevzpomínám si ani na film který by inteligentní, komplexní a dokumentárně angažovaný příběh dokázal spojit s tak natřískanou akcí, že i hollywoodské akční blockbustery blednou závistí. 9/10 (09.10.2011)

Při vší úctě ke Gomoře (knižní) či The Wire, tak právě toto vůbec nejlépe vyobrazuje fungování a struktury všeobjímající korupce, která již přestává být korupcí a stává se tiše akceptovanou společenskou normou... U jedničky si mnozí neznámo proč zaměnili film o fašistické jednotce s fašistickým filmem. U dvojky, která toho má paradoxně více společného s Padilhovým dokumentem Ônibus 174 než s jedničkou to již nehrozí. I když možná si ti dotyční film o korupci zamění se zkorumpovaným filmem? (06.02.2014)

Příliš málo akce, příliš mnoho politiky. Sice stále realistický, řemeslně dobře zvládnutý a skvěle zahraný film, ale už to prostě není ono. Není to tak zábavné, přímočaré, agresivní a chytlavé, jako byla jednička. A je to škoda, protože Tropa de Elite JE skvělá a obrovsky překvapila. Tento sequel je ale spíš zklamáním. (15.03.2011)