Děti z Diyarbakıru

Nemají to ty děti mimo území "civilizace" lehké. U nás by je šoupli do děcáku a bylo by. Tady se musejí protloukat samy a je to chvílemi mrazívá podívaná. Díky tomu se na to člověk vydrží dívat až do konce, i když chvílemi se mi to zdálo rozvleklé, některé pohnutky režiséra jsem nepobral (celá dějová linka se začínající prostitutkou) a na posledních 20 minut mi vypadly titulky...:-) (25.08.2012)

Bezesporu bylo hlavním účelem, aby jsme zapojili své emoce, potažmo empatii k takovým človíčkům jako jsou Děti z Diyarbakıru. Jestli jsem to uhodla alespoň z části, tak se to Merazovi Bezarovi u mě podařilo. Je jisté, že na to měla vliv i ta nádherná Gülistan, která měla oči, že by se v nich člověk utopil. Hrála navíc tak přirozeně, že jsem jí všechno věřila. Dokonalá volba pro tuhle roli, věřte, že z ní oči nespustíte po celou dobu. Ten smutek, beznaděj, poznání zla, láska k bratrovi, bezelstnost a důvěra jí jsou vlastní zřejmě i v osobním životě. Je to smutné o to víc, že v podobných obměnách to tam asi takhle chodí. Z některých se pak stanou malí zlodějíčkové, podvodníčci, ale co jim jiného zbývá, aby v tom marasmu přežily. Závěrečné finále jak jedou v autě a dívají se do ulic Diyarbakıru se mně zdál už moc na hraně, ale co já o takových místech a životě vůbec vím? (31.08.2017)

Naléhavá obžaloba režimu, který nejen, že je násilnický, nedemokratický, polovojenský (byl jsem tam a taky i na policii) ale také asociální. Je to podáno tou nedrsnější formou, skrze děti. Senay Orak předvádí velmi přesvědčivý herecký výkon, někdy jej omezuje na své doširoka otevřené oči, které říkají vše. A tihle Turci podporující takovéhle vrahy by chtěli do EU. Nejvíc jsem byl vyděšen z absence jakékoliv sociální organizace, která by se o děti postarala a zabránila smrti nemluvněte. No islámský svět se mi hnusí odjakživa a toto dílo mě v tom jenom upevnilo. (28.06.2012)

,,MÁ ZAHRADA RŮŽÍ UVADLA. ZŮSTALY MI ŠRÁMY NA SRDCI. PROSÍM O POMOCNOU RUKU, PLÁČU O POMOC. KDE JE KURDISTÁN, MÁ RODNÁ ZEMĚ? ............PROSÍM O POMOCNOU RUKU, PLÁČU O POMOC. KDE JE KURDISTÁN, MÁ RODNÁ ZEMĚ?“..... /// Je to rebel! – řekli si Turci a taťka dostal kulku do palice. Aby se to nepletlo, dali jednu i mamině. A siroty po nich zůstaly. Nikam po ránu nechodily (hej more a už vůbec ne na socialku!) a jen (chvilku) čekaly, jestli jim ty prachy – který došly, bude někdo doplňovat. Je vás moc (řekl si asi Bůh, a nechal nemluvně umřít.....) a ve dvou se líp táhne (tož kurva, to víme...). A co jako na to mám říct já? To jako takhle doopravdy se s tím ti Turci v Turecku neserou? (Co by na to řekl král Šahriár?) Škola života. Žádnej čas na noční můry.... (leda že by se čirou náhodou)....vobjevil ten vrah – kterej je mimochodem taky taťka. Další z těch filmů, ve kterých jde o víc než o filmařinu. Vzpomeňme na Požáry nebo Rozchod Nadera a Simin. Teď by jeden pro změnu začal podporovat PKK, i když nemá smysl se zabejvat jejich politickejma myšlenkama. Jde jen o děti (oběti a nástroje politickýho boje) a pátrat po pravdě bych nechal jinejm. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, proč bych si měl pamatovat ksichty dětí, kterým sejmu rodiče. 2.) Hledám nějakou definici pro ,,sociální stát“. 3.) Thx za titule ,,fureg“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (13.03.2012)

Od čias, kedy sa Kurdistanom preháňal Kara Ben Nemsi sa tam toho veľa k lepšiemu nezmenilo. Neviem, čo robia tamojšie sociálne úrady, ale nikoho zjavne nezaujíma, že žijú tri malé deti samé, nechodia do školy a nemajú čo jesť. Ak ochorie bábätko, nejdete s ním k lekárovi a keď nemáte dosť peňazí na lieky, tak má proste smolu, vkľude si ho zakopete do zeme a nikoho to nezaujíma. Nič príjemné na pozeranie, no takéto silné príbehy mám rád. (07.05.2019)