Réžia:
Miraz BezarScenár:
Miraz BezarKamera:
Isabelle CasezHudba:
Mustafa BiberHrajú:
Senay Orak, Hakan Karsak, Suzan Ilir, M. Tayfur Aydin, Muhammed Al, Berîvan Eminoglu, Alisan Önlü, Fahriye Çelik, Aram Kılavuz, M. Emin Yalçınkaya (viac)Obsahy(1)
Turecký Kurdistán devadesátých let. Během jedné květnové noci, na prázdné silnici u
Diyarbakiru, se náhle změní život desetileté Gülistan a jejího bratra Firata. Jejich otec, politický
novinář, i matka jsou zavražděni složkami státní bezpečnosti přímo před jejich očima. Nemají
nikoho a tak musejí přežít na vlastní pěst.
Desetiletá Gülistan a její bratr Firat žili se svými rodiči šťastně a spokojeně v Diyarbakiru, srdci
tureckého Kurdistánu. Najednou však přijde do jejich života tragédie - jejich rodiče zastřelí
polovojenští ozbrojenci, přímo před jejich očima. Šokovaní a vyděšení sirotci jsou posláni ke své
tetě, mladé a politicky aktivní Yekbun, která ale najednou zmizí beze stopy. Dny se mění v týdny a
peníze, které jim teta nechala, docházejí. Děti se musejí postarat sami o sebe. A co víc, Gülistan
jednoho dne potká tváří v tvář vraha svých rodičů…
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (10)
Ihned v úvodu se musím zpovídat z toho, že mi děti z Diyarbakiru připomínají až moc Milionáře z chatrče. Jistě příběh se drží u dětství zatímco u druhého jmenovaného sledujeme vývoj a dospívání. Pohádkový příběh o zkrocení zla na dvou úrovních nakonec hlavně hraje na city, proto chápu, že se festivalové porotě na Febiofestu líbil nejvíc. Já s jejich výběrem úplně nesouhlasím, hlavním mým typem byl Popel a krev. ()
Naléhavá obžaloba režimu, který nejen, že je násilnický, nedemokratický, polovojenský (byl jsem tam a taky i na policii) ale také asociální. Je to podáno tou nedrsnější formou, skrze děti. Senay Orak předvádí velmi přesvědčivý herecký výkon, někdy jej omezuje na své doširoka otevřené oči, které říkají vše. A tihle Turci podporující takovéhle vrahy by chtěli do EU. Nejvíc jsem byl vyděšen z absence jakékoliv sociální organizace, která by se o děti postarala a zabránila smrti nemluvněte. No islámský svět se mi hnusí odjakživa a toto dílo mě v tom jenom upevnilo. ()
Bezesporu bylo hlavním účelem, aby jsme zapojili své emoce, potažmo empatii k takovým človíčkům jako jsou Děti z Diyarbakıru. Jestli jsem to uhodla alespoň z části, tak se to Merazovi Bezarovi u mě podařilo. Je jisté, že na to měla vliv i ta nádherná Gülistan, která měla oči, že by se v nich člověk utopil. Hrála navíc tak přirozeně, že jsem jí všechno věřila. Dokonalá volba pro tuhle roli, věřte, že z ní oči nespustíte po celou dobu. Ten smutek, beznaděj, poznání zla, láska k bratrovi, bezelstnost a důvěra jí jsou vlastní zřejmě i v osobním životě. Je to smutné o to víc, že v podobných obměnách to tam asi takhle chodí. Z některých se pak stanou malí zlodějíčkové, podvodníčci, ale co jim jiného zbývá, aby v tom marasmu přežily. Závěrečné finále jak jedou v autě a dívají se do ulic Diyarbakıru se mně zdál už moc na hraně, ale co já o takových místech a životě vůbec vím? ()
Nemají to ty děti mimo území "civilizace" lehké. U nás by je šoupli do děcáku a bylo by. Tady se musejí protloukat samy a je to chvílemi mrazívá podívaná. Díky tomu se na to člověk vydrží dívat až do konce, i když chvílemi se mi to zdálo rozvleklé, některé pohnutky režiséra jsem nepobral (celá dějová linka se začínající prostitutkou) a na posledních 20 minut mi vypadly titulky...:-) ()
Velmi prekvapivy vitez Febiofestu 2010, ovsem tento vyber poroty slozene vyhradne z divaku me nijak neurazi, spise naopak mu fandim. Jednalo se o prijemnou filmovou fabulaci, kdy naprosto stavim stranou pocit, ze v realu si do vsech dusledku nedokazu takovy pribeh predstavit, a to ani v krajich, ve kterych se odehrava. Co me vsak tesi, od existence souteze na Febiofestu divaci vzdy vybrali film ze zeme, ktera neni na zapad od nasich hranic - Estonsko, Srbsko a nyni Turecko. Jde o nezpochybnitelne voditko, co by si divaci v nasich kinech prali a podporuje to tezi, ze by se nase zkostnatela distribuce mela zacit orientovat na zeme, jejichz kinematografie jsou jiz nekolik let objektivne kvalitnejsi nez ve Francii, Italii ci angloamerickych zemich. ()
Galéria (16)
Fotka © Mîtosfilm
Zaujímavosti (2)
- Syn vraha Nuriho Kaya (Hakan Karsak) má v dětském pokoji vlajku a několik plakátů slavného tureckého fotbalového klubu Fenerbahce Istanbul. (lskala)
- Diyarbakır je město v Turecku, ležící na březích řeky Tigris v severní Mezopotámii. Včetně všech předměstí, kde žije asi půl milionu lidí, má Diyarbakır 1 244 273 obyvatel (2005) – převážně Kurdů. Město bývá někdy zváno Paříží Východu, je hlavním městem stejnojmenné provincie. (lskala)
Reklama