Gravitácia

Člověk ze zoufalství snadno pomate se. Znáte to. Vstoupíte do sálu, nasajete ten vydýchaný odér, jakýsi zápach celuloidu ztracen mezi proseděnými sedačkami, nasoukáte svou obstarožní zadnici mezi dvě lakovaná opěradla, která pamatují ještě Husáka na náměstí. V mžiku se vám vybaví matné vzpomínky na dobu, kdy jste z toho stejného sedadla čekali, až se na plátně rozsvítí nápis Constantin film bringt a zpoza rohu vyběhne Vinnetů s Oldou. Sedíte tedy a tak nějak tušíte, že letos to bude fakt pecka, že jdete na něco výjimečného. Něco jste se už doslechli, víte, že to je tak trochu jiný film. Prásk. Odezní čtyři kreténské trailery na filmy pro úplně jinou diváckou skupinu a najednou tma; začal film Gravitace. Pak trvá asi devadesát minut, než se nadechnete. Cestou domů, navzdory dírám v chodníku, poskakujete nadšením, koluje ve vás dlouho zapomenutý pocit, který není ničím jiným, než radostí, že láska k filmu ve vás ještě neumřela, že ještě tam pod tou ztvrdlou krustou naváleného marastu negace, nudy a neuspokojenosti, to tepe. Že ještě se dá najít film, u kterého se cukáte, nedýcháte, nepolykáte, nevnímáte. Jste v transu, jste ve vesmíru a jste tam sami. Pak jdete po tom chodníku a zažíváte pocit, jako kdyby jste se z toho kosmu vrátili. Jdete z kina. (03.10.2013)

Audiovizuální bomba plná nádherných předlouhých záběrů bez jediného střihu ve mě bohužel nezanechala to, co ve většině ostatních diváků. Prázdnota a nesmyslnost příběhu - na to si vzhledem k pojetí a žánru nemůžu stěžovat, herecké výkony byly také skvělé, ale víc než krásné pohledy do vesmíru a na matičku zemi jsem ve filmu bohužel nedokázala pro sebe najít, žádný emocionální přesah, žádný "wow" moment, žádné fantastické vyvrcholení... (30.12.2015)

Sandra Bulldog a božský George plachtěj vesmírem, neznámo kam, ale tutově přímo do černé díry což mi připomíná jeden tělesnej otvor, kam bych strčila tenhle sqost...Ve vesmíru je prej pěkná kosa, takže to vysvětluje, že napětí je na bodu mrazu, ale jestli někomu k plné palbě stačí koukat na hvězdičky a planetky (jééé sluníčko je tam taky i měsíček no jůůů) , tak je to bomba a chápu, že těmto lidem se film líbil. Já však do této skupiny nepatřím a tak jsem doufala, že to bude alespoň napínák a to, jak jsem už zmínila, fakt nebyl. 91 minut čisté nudy a ta jedna hvězda je za ten vizuálek, abych teda nebyla úplně zlá, jinak se tam kecá o ničem a příběh neexituje. Kdyby alespoň potkala ufouny a po deseti minutách sci-fi porna byla GRAVIDNÍ, mělo by to možná větší úspěch... (30.10.2014)

Strhující film, kde se roviny technologické revolučnosti, spektakulárního blockbusteru, fyzicky intenzivního napětí i osobního dramatu dokonale vyvažují a symbioticky utvářejí dokonalou podívanou. "Gravitace" uhrane právě tím, jak dokáže zprostředkovat úžas a uctivou hrůzu z vesmíru, ale současně také do tohoto prostředí zasazuje ryze lidský příběh o vnitřním znovuzrození, které se odehrává přes postavení se vlastním bolestem a přetavení popírané a sžíravé ztráty v posilující melancholické truchlení. V reflexích snímku se mimo jiné opakuje otázka, zda je adekvátní ho označovat jako sci-fi. Na jednu stranu je pravda, že na rozdíl od děl tradičně asociovaných s tímto žánrem se "Gravitace" neodehrává v budoucnosti, na jiných planetách, ani nebosahuje žádné fantaskní prvky. Ovšem co do obsažených motivů ho prostě nelze klasifikovat jinak. Sice má pramálo společného s futuristickými ekvivalenty pohádek, westernů či romantických dobrodružek jako "Star Wars" i "Star Trek", jenže takovéto příběhy jsou pouze jednou podskupinou sci-fi. Naopak druhá obsahuje díla, která kladou důraz na vztažení člověka vůči vesmíru, který relativizuje tradiční hodnoty a koncepty lidské existence. Právě vyzdvihnutí těchto motivů i výrazné tematizování spektakularity vesmíru, ale také scenáristická licence stran vědeckých či reálných aspektů odlišuje "Gravitaci" od fikcí vztahujících se k reálnému cestování do vesmíru ala "Apollo 13", kde vesmír je v zásadě pouhou kulisou. V "Gravitaci" je naopak prostor i akce do něj zasazená jednou vekou metaforou pro vnitřní drama zdejší hrdinky, které zase recipročně udává dramatický rámec pro zobrazovaný spekákl. (31.03.2014)

Intenzivní zážitek, pro který se staví velká kina. Jde to krásně a lehce sejmout za povrchnost a schematičnost, ale přijde mi to jako hledání chyb za každou cenu. V okamžiku, kdy jsem plul vesmírem a zavíral poklopy spolu se Sandrou, mi bylo všechno ostatní úplně jedno, a to si na dobře odvyprávěné (neklasické) příběhy potrpím v první řadě. Takhle si představuju milník, který nezkouší opatrně nové technologie a postupy, ale prostě je sebejistě čapne a vyždíme z nich veškerý potenciál, aniž by dělal nějaké úlevy a zkratky. Navíc to stálo jen 80 mega, c'mon. Sebevědomý technologický vzor pro další dekádu a asi nejlepší one-(wo)man survival, který jsem na plátně viděl. (08.10.2013)