Big Eyes

106 minut naprosto nudného a toporného filmu. Po jeho skončení, při pohledu do zrcadla jsem s hrůzou zjistil, že moje oči jsou skoro tak stejně vykulené jako ty z těch mnoha obrazů. A že teda za můj dlouhý život už něco sakra viděly! Ale tohle bylo i na ně moc. Plytký, lehce předvídatelný film, kde mně zklamali hlavně oba hlavní dva herečtí představitelé. Neustále přehrávající Christoper a věčně vykulená Amy. Never more! (28.02.2015)

Výborný film, který pro mě v první řadě znamenal objev fenoménu Margaret Keane, o níž jsem až dosud neslyšel - jaký fantastický příběh, jaký skvostný námět pro film! Když se v závěru člověk dozví, že ta stará paní je stále naživu (aktuálně jí táhne na devět křížků) a v titulcích se objeví na fotce spolu s její hereckou představitelkou Amy Adams, nelze se ubránit jistému dojetí. Ačkoli si současně na její uměleckou produkci nějak nedokážu vytvořit názor - tak, jak je ve filmu představena, mi to přijde jako umělecky nicotná kýčařina, která však není prostá jistých estetických kvalit (srovnatelných snad s tvorbou Fernanda Botera či Fridy Kahlo). Už trailer mě nadchnul a naplnil nadějí, že se mi tento film bude líbit, a tak to prostě nakonec i je, a nejnovější film Tima Burtona mi připravil jako vždy velice příjemnou hodinku a půl v kině, ten film mě strašně bavil. Osobně řadím Burtona k mým nejmilejším filmařům a chodit do kina na jeho nové filmy je pro mě vždy sázka na jistotu, která nikdy nezklame. Bezprostředně po dokoukání se pořád nemůžu zbavit přemítání nad tím, jako to celé mohlo být jinak - pořád se tam vkrádá podezření, že si to ten pitomec Walter celé pokazil sám. Kdyby od začátku nechal Margaret jen malovat, a sám dělal to, co mu šlo, tzn. marketing a prodej, mohli ti dva mít hezké manželství a spoustu peněz i bez všech těch lží. No je ale otázka, zda tomu tak skutečně v tehdejším dobovém kontextu, kdy jediné správné postavení ženy bylo v posteli a u sporáku, mohlo takto být, nebo zda vše zkazila pouze Walterova nenaplněná umělecká ctižádostivost. Filmový scénář si v tomto celý skutečný příběh asi dosti přizpůsobil ke svým uměleckým záměrům a kdo dnes ví, jak to tehdy všechno bylo doopravdy, ale sledovat ten kouzelný příběh o osobní i umělecké emancipaci jedné výjimečné ženy pro mě rozhodně v sobě mělo nemalé kouzlo - kromě několika velmi silných scén, v nichž Margaret zdeptaná vším tím lhaním podléhá halucinacím, v nichž mají lidé v reálu stejně velké oči, jaké malovala postavám na svých obrazech, byl pro mě naprostým vrcholem filmu nenápadný fórek v samotném závěru, kdy vše vyjde najevo a konkurenční galerista nad novinami pronese: "Kdo by se přiznával k takovým obrazům?" - to jsem smíchy málem spadnul ze sedačky. Zkrátka, velmi pěkný film, který mě potěšil nejen svým báječným příběhem, ale i dvěma písničkami Lany del Rey na soundtracku ("I Can Fly" a hlavně výborná titulní "Big Eyes") - neposlouchám dnes nic jiného. (24.02.2015)

Tim Burton si rád romantizuje hrdiny pokleslého umění, díky jeho Ed Woodovi svět nezapomněl na béčkového (spíše céčkového) poloamatérského filmového neuměla, z něhož Burtonova imaginace vytvořila zbožňování hodnou postavu a z jeho režijních hokuspokusů kultovní dílka v hledáčku filmových nadšenců z celého světa, stejně jako teď idealizuje osudy Margaret Keane, jejíž dílo si přivlastnil její bonvivánský manžel. Problémem je, že za pár let někdo bude muset natočit další životopisný film a vysvětlit v něm, jak je možné, že výše zmíněné filmy natočil tentýž umělec, respektive kdo se v případě Velkých očí za Tima Burtona vydával! Kam zmizela ta typická burtonovská manýra, kde jsou všechny ty originální nápady a ten typický režijní a výtvarný rukopis? Neboť Velké oči jsou v podstatě standardní hollywoodský snímek, který v sobě nemá nic z předešlých Timových filmů. Asi budeme brzo svědky dalšího skandálního uměleckého odhalení! :-) (06.02.2015)

Z tohohle asi žádný velký hit nebude (i když koukám, že to nějaké ocenění získalo), ale i tak se mi to docela líbilo. Je to další film podle skutečné události (že nám jich ale přibývá) a je to zajímavé téma, které však bylo zpracováno tak nějak obyčejně. Tedy ono to bylo zajímavé, první hodinka se mi líbila, po té už to začalo být trošku nudnější, ale naštěstí se hned změnilo téma, kdy Margaret odešla a už mě to zase bavilo. Avšak chybělo mi tam něco, čím by ten film byl vyjímečný. Příběh byl dobrý avšak po celou dobu mě štval, respektive mě štvalo, jako Walter využívá Margaret. Naštěstí se tedy ukázala pravda. Závěrem bych dodal, že účes Amy Adams byl otřesný. :D Dávám 3,5*. (11.01.2017)

Film o podnikavém hajzlovi a ušlápnuté malířce mě i napodruhé bavil. Já tedy netuším, nakolik děj snímku odpovídal skutečným událostem a je mi to vcelku jedno, protože výsledek znám a cesta k němu, kterou mi tvůrci předložili, mě nikterak nezklamala. Faktem je, že na tom měl lví podíl Christoph Waltz, jenž herecky válcoval Amy Adams stejně jako Walter Margaret, a film si z velké části ukradl pro sebe. Taky se mi líbilo, že jsem na první pohled věděl, co je na tom kterém obraze. Nejsem zrovna umělecky založený člověk, takže se mi hororové postavičky, které Margaret tvořila, líbily; já totiž patřím k buranům, kteří neocení kubismus, odmítám dlouze postávat před moderním uměním a tvářit se, že hledám hlubší smysl v něčem, co vypadá jako "umělecký" produkt, který po sobě zanechal na chodníku člověk, jenž odešel z hospody až nad ránem a jehož žaludek už tu směsici alkoholů neudržel (omlouvám se obdivovatelům Jacksona Pollocka, neberte si to osobně). Pokud jde o výtvarné umění, jsem krajně jednoduchým člověkem, proto jsem si snímek užil, a pokud nešlo jen o fikci, pak jsem poprvé v životě viděl, že by jehovisté způsobili něco dobrého. Kolik to asi Margaret stálo? / Poučení: Nejen strach má velké oči. (15.06.2022)