Big Eyes

I keď sa to možno nezdá, vážne ladené Big Eyes si v rámci previazanej dvojtematickej koncepcie - pozícia ženy v spoločnosti a umeleckej sfére, a hranica medzi tým "vysokým" a pokleslým "gýčom" (ktorý reprezentuje pop-art) - pokladá závažné otázky pre film i moderného človeka. Burton, pre ktorého sa jedná mimo Alice v krajine zázrakov o prvý film, v ktorom hrá hlavnú rolu žena, sa tak pripája k silnejúcej pozícii týchto tém v Hollywoode i svetovom filme, ktorý na jednu stranu dbá na genderovú problematiku, a na stranu druhú buď na rozdiely medzi vysokým a nízkym umením poukazuje, alebo ich rafinovane zmazáva. Zároveň ide v kontexte tvorby Tima Burtona o úprimne kritický sebareflexívny pohľad na jeho opulentnú efektnú tvorbu posledných rokov a po dlhej dobe napriek určitým nedostatkom (týkajúcim sa predovšetkým nerozvinutia dôležitých vedľajších postáv a všednejších kulís) skutočne "poctivý" malý film, svojou náladou pripomínajúci americké melodrámy z prelomu 50. a 60. rokov, ktorý nemá prehnané ambície a stojí prevažne na dialógoch a intenzívnych vzťahoch medzi postavami. Viac v recenzii. (25.02.2015)

Výborný film, který pro mě v první řadě znamenal objev fenoménu Margaret Keane, o níž jsem až dosud neslyšel - jaký fantastický příběh, jaký skvostný námět pro film! Když se v závěru člověk dozví, že ta stará paní je stále naživu (aktuálně jí táhne na devět křížků) a v titulcích se objeví na fotce spolu s její hereckou představitelkou Amy Adams, nelze se ubránit jistému dojetí. Ačkoli si současně na její uměleckou produkci nějak nedokážu vytvořit názor - tak, jak je ve filmu představena, mi to přijde jako umělecky nicotná kýčařina, která však není prostá jistých estetických kvalit (srovnatelných snad s tvorbou Fernanda Botera či Fridy Kahlo). Už trailer mě nadchnul a naplnil nadějí, že se mi tento film bude líbit, a tak to prostě nakonec i je, a nejnovější film Tima Burtona mi připravil jako vždy velice příjemnou hodinku a půl v kině, ten film mě strašně bavil. Osobně řadím Burtona k mým nejmilejším filmařům a chodit do kina na jeho nové filmy je pro mě vždy sázka na jistotu, která nikdy nezklame. Bezprostředně po dokoukání se pořád nemůžu zbavit přemítání nad tím, jako to celé mohlo být jinak - pořád se tam vkrádá podezření, že si to ten pitomec Walter celé pokazil sám. Kdyby od začátku nechal Margaret jen malovat, a sám dělal to, co mu šlo, tzn. marketing a prodej, mohli ti dva mít hezké manželství a spoustu peněz i bez všech těch lží. No je ale otázka, zda tomu tak skutečně v tehdejším dobovém kontextu, kdy jediné správné postavení ženy bylo v posteli a u sporáku, mohlo takto být, nebo zda vše zkazila pouze Walterova nenaplněná umělecká ctižádostivost. Filmový scénář si v tomto celý skutečný příběh asi dosti přizpůsobil ke svým uměleckým záměrům a kdo dnes ví, jak to tehdy všechno bylo doopravdy, ale sledovat ten kouzelný příběh o osobní i umělecké emancipaci jedné výjimečné ženy pro mě rozhodně v sobě mělo nemalé kouzlo - kromě několika velmi silných scén, v nichž Margaret zdeptaná vším tím lhaním podléhá halucinacím, v nichž mají lidé v reálu stejně velké oči, jaké malovala postavám na svých obrazech, byl pro mě naprostým vrcholem filmu nenápadný fórek v samotném závěru, kdy vše vyjde najevo a konkurenční galerista nad novinami pronese: "Kdo by se přiznával k takovým obrazům?" - to jsem smíchy málem spadnul ze sedačky. Zkrátka, velmi pěkný film, který mě potěšil nejen svým báječným příběhem, ale i dvěma písničkami Lany del Rey na soundtracku ("I Can Fly" a hlavně výborná titulní "Big Eyes") - neposlouchám dnes nic jiného. (24.02.2015)

Po zhlédnutí tohoto kouzelného snímku jsem si musel položit pro mně zásadní otázku„Kdo rozhoduje, co je umění a co není?"a taky„Co mi má kdo říkat, co se mi má líbit a co néé? Odpověď je jako vždy velice jednoduchá. Vždycky je to parta blbečků, většinou z Ameriky a nebo jiné imperialistické velmoci, kteří si myslí, že snědli všechnu moudrost světa a proto mají právo kecat do vkusu obyčejných lidí. Po pravdě řečeno, když jsem se díval na jedno z nejdražších amerických uměleckých děl, které je kritiky pozitivně uznáváno a je od Jacksona Pollocka a je nazvané Číslo 5, tak jsem nepochopil, co je na něm tak umělecky hodnotného i když jsem na něj čuměl asi deset minut jako bulhar do míchačky. V té době, když tento příběh začíná, končila éra senátora McCarthyho, který svou paranoidní rudou panikou naháněl se svými dráby většinou nevinné lidi a kvůli kterému utekl Charlie Chaplin do exilu a který byl dalším z řady blbečků, kteří chtěli lidem přikazovat, co si mají myslet. Na konci padesátých let si jedna žena začala malovat obrázky lidí s nepřirozeně velkýma očima. Pro někoho kýč, pro druhé líbivé a originální umění. Pro mně, kterej se lekne vlastního stínu a kterej má fobii z mrkacích panenek s velkýma očima je hrůzostrašnou představou, že by mi něco takového viselo na stěně. Ale v tomto snímku nešlo o to, jestli je to kýč anebo není, ale o to, že ta paní s malým děckem byla málo komunikativní a kdyby nenarazila na místního obšourníka a hochštaplera, který by vám byl schopnej prodat snad i vaše vlastní boty, které máte na nohou a kterého skvěle zahrál Christoph Waltz. Tento šejdíř se setkával s významnými osobnostmi té doby a doslova se vetřel všude kam to šlo a samozřejmě si přivlastnil dílo už v té době jeho šťastné manželky. Chudák žena byla zavřená ve svém ateliéru ve kterém celé dny malovala jako o život a ve kterém dýchala půvabný odér hypnotizujícího terpentýnu. Jak to dopadlo psát nebudu, ale myslím si že je to každému asi jasné, když se o tom natočil tento film. Po zhlédnutí tohoto snímku jsem se podíval na všemocnou Wikipedii a našel jsem v ní, že tato paní vlastním jménem Margaret Keane ještě v roce 2022 stále žije a je jí úctyhodných 94 let. Celkový dojem z tohoto filmu byl pozitivní a musím podotknout, že můj oblíbený režisér Tim Burton dokáže natočit i jiné filmy než s pohádkově hororovou atmosférou a to dokonce i bez svého dvorního herce Johnnyho Deppa. Za poučný náhled do světa uměleckých děl dávám zasloužených 70%. (17.04.2022)

Nadpriemerný film, ktorému chýba nejaý silný moment. Napriek tomu som rád, že Burton konečne natočil niečo pozeratelné. Waltz aj Adams na výbornú, prostredie ameriky 50tich rokov skvelo dopravádza film plný farieb a velkých očí, čo určite upúta diváka. Čo je škoda, nevidel som tam Burtonov podpis. Zatial 70%, uvidím ako sa mi film uloží v hlave. (17.01.2015)

Neskutečně skutečný příběh. Dramatická životní událost v krásném provedení Tima Burtona. Jsem rád, že jsem si tímhle snímkem rozšířil obzory a že jsem na Tima nyní dal....jinak ho moc v poslední době v lásce nemám :-) Waltz opět naprosto bombovej a Kidman....no tu já prostě miluju :-) Mimochodem, proč jí nevidím mezi herci??????!!!!!!!!!! (02.08.2015)