Big Eyes

Tim Burton předvádí skvělou filmařskou techniku, ale jinak nemám o jeho filmu nic moc pěkného říct. Příběh především není na celovečerní film příliš výživný. Hlavní postava Margaret má aspoň několik poloh, což se už nedá říct o jejím manželovi. Walter Keane je dost jednorozměrná postava a Christoph Waltz byl nešťastná volba. Pokud byl tenhle film zamýšlený jako výpověď o vztahu umění a umělce, tak problém je v tom, že o žádné umění nevypráví. (08.04.2015)

Ten film není ani tak o obrazech a umělcích, když se u něj člověk zamýšlí nad přesahem, jako spíš slušná výpověď toho, jak si schopný lhář bez talentu dokáže ukrást život někoho talentovanějšího (ale introvertnějšího) a celého ho ve svůj prospěch vysát... náhodou dobrej, umírněnej Burton. U soudního procesu jsem se i slušně zasmála. 70% (21.04.2015)

Když jsem zjistil, že se Tim Burton hodlá spojit síly s Christophem Waltzem a navíc mají v soundtracku k filmu zaznít dvě písně od mé oblíbenkyně Lany Del Rey, tak jsem se nemohl dočkat. Avšak ve výsledku jsem s Big Eyes nebyl spokojený. Příběh nebyl špatný, ostatně ani herecké výkony, nicméně mi to přišlo takové mdlé a rozhodně se z toho dalo vytěžit více, mohlo to být tak nějak více úderné. Možná jsem čekal příliš, a tak mi nestačil výsledný produkt, jenž na mě zapůsobil zcela průměrně. Jeden z mnoha biografických snímků, který bohužel nijak nevyčnívá z řady jemu podobných filmů, což je škoda, když vezmu v potaz jméno režiséra, herecké obsazení a samotný námět. (15.05.2015)

Námět nabízí strašně moc zajímavých tématických háčků, na které by se mohl zavěsit. Pro mě je to zejména ten potenciál studie submisivních tendencí a existenciálních krizí předměstských žen v domácnosti, mezi které protagonistka patří i s tím vším day time drinking, zmateným dobrosrdenstvím a sklony k esoterice. Sympatetizující biografie, která ale nedokáže plně zakrýt skutečnost, že její aktérka není nijak zvlášť inteligentní, aktivní ani vlastně zajímavá, je pro mě skvělá filmařská výzva a dokážu si představit režiséry, který by z ní mohli udělat stěžejní dílo, jmenovitě mě napadá Andrew Niccol nebo P.T.Anderson. Burton samozřejmě toho není ani náhodou schopen, protože neumí pracovat s postavami jinak než jako s karikaturami. Amy Adams to naštěstí uhrává po svém a tu křehkou uzavřenou jalovost tiché dobré ženy v pozadí vystihuje prvotřídně. Naprosto to ale nedává miscastlý Waltz, podávající jeden z nejhorších hereckých výkonů dekády, skrze nějž zjevně prosakuje šílený odpor tvůrců k jeho předobrazu. Scéna házení sirek je jednou z nejdebilnějších, co jsem za dlouhou dobu viděl. (01.04.2024)

Výborný film, který pro mě v první řadě znamenal objev fenoménu Margaret Keane, o níž jsem až dosud neslyšel - jaký fantastický příběh, jaký skvostný námět pro film! Když se v závěru člověk dozví, že ta stará paní je stále naživu (aktuálně jí táhne na devět křížků) a v titulcích se objeví na fotce spolu s její hereckou představitelkou Amy Adams, nelze se ubránit jistému dojetí. Ačkoli si současně na její uměleckou produkci nějak nedokážu vytvořit názor - tak, jak je ve filmu představena, mi to přijde jako umělecky nicotná kýčařina, která však není prostá jistých estetických kvalit (srovnatelných snad s tvorbou Fernanda Botera či Fridy Kahlo). Už trailer mě nadchnul a naplnil nadějí, že se mi tento film bude líbit, a tak to prostě nakonec i je, a nejnovější film Tima Burtona mi připravil jako vždy velice příjemnou hodinku a půl v kině, ten film mě strašně bavil. Osobně řadím Burtona k mým nejmilejším filmařům a chodit do kina na jeho nové filmy je pro mě vždy sázka na jistotu, která nikdy nezklame. Bezprostředně po dokoukání se pořád nemůžu zbavit přemítání nad tím, jako to celé mohlo být jinak - pořád se tam vkrádá podezření, že si to ten pitomec Walter celé pokazil sám. Kdyby od začátku nechal Margaret jen malovat, a sám dělal to, co mu šlo, tzn. marketing a prodej, mohli ti dva mít hezké manželství a spoustu peněz i bez všech těch lží. No je ale otázka, zda tomu tak skutečně v tehdejším dobovém kontextu, kdy jediné správné postavení ženy bylo v posteli a u sporáku, mohlo takto být, nebo zda vše zkazila pouze Walterova nenaplněná umělecká ctižádostivost. Filmový scénář si v tomto celý skutečný příběh asi dosti přizpůsobil ke svým uměleckým záměrům a kdo dnes ví, jak to tehdy všechno bylo doopravdy, ale sledovat ten kouzelný příběh o osobní i umělecké emancipaci jedné výjimečné ženy pro mě rozhodně v sobě mělo nemalé kouzlo - kromě několika velmi silných scén, v nichž Margaret zdeptaná vším tím lhaním podléhá halucinacím, v nichž mají lidé v reálu stejně velké oči, jaké malovala postavám na svých obrazech, byl pro mě naprostým vrcholem filmu nenápadný fórek v samotném závěru, kdy vše vyjde najevo a konkurenční galerista nad novinami pronese: "Kdo by se přiznával k takovým obrazům?" - to jsem smíchy málem spadnul ze sedačky. Zkrátka, velmi pěkný film, který mě potěšil nejen svým báječným příběhem, ale i dvěma písničkami Lany del Rey na soundtracku ("I Can Fly" a hlavně výborná titulní "Big Eyes") - neposlouchám dnes nic jiného. (24.02.2015)