Big Eyes

Výborný film, který pro mě v první řadě znamenal objev fenoménu Margaret Keane, o níž jsem až dosud neslyšel - jaký fantastický příběh, jaký skvostný námět pro film! Když se v závěru člověk dozví, že ta stará paní je stále naživu (aktuálně jí táhne na devět křížků) a v titulcích se objeví na fotce spolu s její hereckou představitelkou Amy Adams, nelze se ubránit jistému dojetí. Ačkoli si současně na její uměleckou produkci nějak nedokážu vytvořit názor - tak, jak je ve filmu představena, mi to přijde jako umělecky nicotná kýčařina, která však není prostá jistých estetických kvalit (srovnatelných snad s tvorbou Fernanda Botera či Fridy Kahlo). Už trailer mě nadchnul a naplnil nadějí, že se mi tento film bude líbit, a tak to prostě nakonec i je, a nejnovější film Tima Burtona mi připravil jako vždy velice příjemnou hodinku a půl v kině, ten film mě strašně bavil. Osobně řadím Burtona k mým nejmilejším filmařům a chodit do kina na jeho nové filmy je pro mě vždy sázka na jistotu, která nikdy nezklame. Bezprostředně po dokoukání se pořád nemůžu zbavit přemítání nad tím, jako to celé mohlo být jinak - pořád se tam vkrádá podezření, že si to ten pitomec Walter celé pokazil sám. Kdyby od začátku nechal Margaret jen malovat, a sám dělal to, co mu šlo, tzn. marketing a prodej, mohli ti dva mít hezké manželství a spoustu peněz i bez všech těch lží. No je ale otázka, zda tomu tak skutečně v tehdejším dobovém kontextu, kdy jediné správné postavení ženy bylo v posteli a u sporáku, mohlo takto být, nebo zda vše zkazila pouze Walterova nenaplněná umělecká ctižádostivost. Filmový scénář si v tomto celý skutečný příběh asi dosti přizpůsobil ke svým uměleckým záměrům a kdo dnes ví, jak to tehdy všechno bylo doopravdy, ale sledovat ten kouzelný příběh o osobní i umělecké emancipaci jedné výjimečné ženy pro mě rozhodně v sobě mělo nemalé kouzlo - kromě několika velmi silných scén, v nichž Margaret zdeptaná vším tím lhaním podléhá halucinacím, v nichž mají lidé v reálu stejně velké oči, jaké malovala postavám na svých obrazech, byl pro mě naprostým vrcholem filmu nenápadný fórek v samotném závěru, kdy vše vyjde najevo a konkurenční galerista nad novinami pronese: "Kdo by se přiznával k takovým obrazům?" - to jsem smíchy málem spadnul ze sedačky. Zkrátka, velmi pěkný film, který mě potěšil nejen svým báječným příběhem, ale i dvěma písničkami Lany del Rey na soundtracku ("I Can Fly" a hlavně výborná titulní "Big Eyes") - neposlouchám dnes nic jiného. (24.02.2015)

Další podivín v krabici perfektně pasující do Burtonova portfolia, ale podobná aférka jako ta s růžovým plstěným svetrem, ani kouzelná cesta po fantaskních příbězích nadrobených rodinnými příslušníky se tentokrát nekoná. Nekonfliktní, krásně natočený životopisný snímek bez silných momentů a výraznějších emocí. (25.01.2015)

Tim Burton předvádí skvělou filmařskou techniku, ale jinak nemám o jeho filmu nic moc pěkného říct. Příběh především není na celovečerní film příliš výživný. Hlavní postava Margaret má aspoň několik poloh, což se už nedá říct o jejím manželovi. Walter Keane je dost jednorozměrná postava a Christoph Waltz byl nešťastná volba. Pokud byl tenhle film zamýšlený jako výpověď o vztahu umění a umělce, tak problém je v tom, že o žádné umění nevypráví. (08.04.2015)

Film o podnikavém hajzlovi a ušlápnuté malířce mě i napodruhé bavil. Já tedy netuším, nakolik děj snímku odpovídal skutečným událostem a je mi to vcelku jedno, protože výsledek znám a cesta k němu, kterou mi tvůrci předložili, mě nikterak nezklamala. Faktem je, že na tom měl lví podíl Christoph Waltz, jenž herecky válcoval Amy Adams stejně jako Walter Margaret, a film si z velké části ukradl pro sebe. Taky se mi líbilo, že jsem na první pohled věděl, co je na tom kterém obraze. Nejsem zrovna umělecky založený člověk, takže se mi hororové postavičky, které Margaret tvořila, líbily; já totiž patřím k buranům, kteří neocení kubismus, odmítám dlouze postávat před moderním uměním a tvářit se, že hledám hlubší smysl v něčem, co vypadá jako "umělecký" produkt, který po sobě zanechal na chodníku člověk, jenž odešel z hospody až nad ránem a jehož žaludek už tu směsici alkoholů neudržel (omlouvám se obdivovatelům Jacksona Pollocka, neberte si to osobně). Pokud jde o výtvarné umění, jsem krajně jednoduchým člověkem, proto jsem si snímek užil, a pokud nešlo jen o fikci, pak jsem poprvé v životě viděl, že by jehovisté způsobili něco dobrého. Kolik to asi Margaret stálo? / Poučení: Nejen strach má velké oči. (15.06.2022)

I keď sa to možno nezdá, vážne ladené Big Eyes si v rámci previazanej dvojtematickej koncepcie - pozícia ženy v spoločnosti a umeleckej sfére, a hranica medzi tým "vysokým" a pokleslým "gýčom" (ktorý reprezentuje pop-art) - pokladá závažné otázky pre film i moderného človeka. Burton, pre ktorého sa jedná mimo Alice v krajine zázrakov o prvý film, v ktorom hrá hlavnú rolu žena, sa tak pripája k silnejúcej pozícii týchto tém v Hollywoode i svetovom filme, ktorý na jednu stranu dbá na genderovú problematiku, a na stranu druhú buď na rozdiely medzi vysokým a nízkym umením poukazuje, alebo ich rafinovane zmazáva. Zároveň ide v kontexte tvorby Tima Burtona o úprimne kritický sebareflexívny pohľad na jeho opulentnú efektnú tvorbu posledných rokov a po dlhej dobe napriek určitým nedostatkom (týkajúcim sa predovšetkým nerozvinutia dôležitých vedľajších postáv a všednejších kulís) skutočne "poctivý" malý film, svojou náladou pripomínajúci americké melodrámy z prelomu 50. a 60. rokov, ktorý nemá prehnané ambície a stojí prevažne na dialógoch a intenzívnych vzťahoch medzi postavami. Viac v recenzii. (25.02.2015)