Brakýři

Parádní dobrodružný příběh s westernovými prvky, ve kterém Vladimír Kratina bojuje s organizovaným zločinem (kluci maj hábity jak z ku-klux-klanu, jen ti černoši tam nějak chybí). Osobně to mám zafixováno jako Kratinovu životní roli. Za zmínku stojí taktéž Petr Haničinec jako šéf záporáků (i když taková záporácká liga jako v případě jeho Boška z Jakuba skláře to pochopitelně není). A z pódia v báru na vše dohlíží Michal Tučný, odpovědný vedoucí. (18.08.2018)

Bratr sám je bratru světlem. Dvoudílná televizní adaptace jednoho z nejlepších románů A. C. Doyla se pod režijním vedením Jiřího Adamce stává opravdovou filmařskou lahůdkou pro fajnšmekry. Jen stěží existuje v českém prostředí zdařilejší silueta Divokého západu. Nechybí tomu nic – banda bezskrupulózních vrahů a vyděračů, sympatický gangster s temnou minulostí, plavovlasý anděl, pro kterého stojí za to žít, i strach zalezlý až do morku kostí. Mnozí z herců nebyli snad nikdy lepší – to platí nejen o Vladimíru Kratinovi, který je ideálním představitelem tvrdých a nesmlouvavých mužů pevných zásad, ale také o Petru Haničincovi, Jiřím Bartoškovi, Lukáši Vaculíkovi i Janě Švandové. Špičkové dílo. Škoda, že tak opomíjené. (16.11.2017)

Dvoudílná inscenace podle povídky A.C.Doylea, po níž jsem se léta pídila (a nakonec ji vykutal kolega pávek - děkuji), protože mi tu zásadně chyběla. Dodnes si pamatuji: 1) okouzlujícího hipíka Kratinu, který vyšetřoval inkognito masakr jisté farmářské rodiny kdysi kdesi v Americe (ku-klux-klanem to zavání, bílé kutny uvidíme), 2) průpovídku, dle níž se poznávaly spřízeněné brakýřské duše - "noc je temná - temnější pro cizince na cestách - bratr bratru podá světlo - bratr je sám bratrovi světlem" - a za 3) neskutečně přitažlivou a podmanivou atmosféru, která by mě přirazila k televizi i dnes, ať už by to mělo dopadnout jakkoli :). (14.03.2010)

Tématicky silná televizní hra o počátcích organizovaného zločinu ve Spojených státech amerických. Podobným způsobem vznikl např. Ku-klux-klan a řada dalších organizací. Slušně obsazené, takový Jiří Bartoška v roli majitele pohřebního ústavu, který přibližně polovinu svých klientů posílá na onen svět sám, představuje skutečně mrazivou postavu, kdežto Petr Haničinec náleží k zakladatelské elitě organizace, která si neuvědomuje, že společnost se vyvíjí a organizovaný zločin se těm změnám musí přizpůsobovat. Celkový dojem: 75 %. Mrazivý závěr napovídá, že boj s chobotnicí nikdy neskončí. (29.03.2010)

Spolu s Panenkou (1980) podle Eda McBaina byli Brakýři kultovní televizní inscenací mého dětství. Zatímco prvně jmenovaný počin v mých očích nezestárl a pokaždé pobaví hláškami, Brakýři se s odstupem mnoha let poněkud táhnou a Kratina se spíš drsně tváří a zaujímá pózy, než že by doopravdy hrál. Rytířova muzika je chvílemi vlezlá, ale to nic nemění na tom, že jako desetiletý jsem byl z bratrů v bílých kápích pěkně vyjukaný a hláškou: "Mraky jsou těžké, ale rozplynou se navždy," jsme se s (rodným) bratrem pravidelně častovali. (01.09.2022)