Slávnosť v botanickej záhrade

Vlak bratří Lumiérů nás hned na začátku Slávnosti v botanickej záhradě přiveze do vinařské vesničky Babindol, do světa, kde se ještě dějí zázraky, kde se blázní, tancuje a miluje, kde ještě potkáte potulné muzikanty a potomky Daidalovy, kde slunce může vyjít i v noci, pokud tomu dostatečně věříte, do světa svobody a radosti, do světa Ela Havetty, v němž na hodinu a půl zapomenete na všechna vaše trápení. (07.01.2008)

Při sledování tohoto nesmyslného díla, které nic nevyjadřuje, jsem byla nucená hodně přemýšlet - v první řadě nad tím, jak asi vznikal scénář, nedovedu si totiž představit, jak v něm racionálně uvažující člověk mohl popsat ty šílené scény, které se později realizovaly na plátně. Vždyť ať je žánr jakýkoliv, divák by měl dostat alespoň nepatrnou šanci ztotožnit se s postavami a reáliemi tohoto světa. Zde to naprosto neplatí, herci pronášejí nesmysly, dělají věci které nic neznamenají a vše prokládají bezzubým řehotem. Je téměř nemožné, aby se někdo choval tímto způsobem, ze všeho nejvíc mně tyto výjevy připomínaly středověkou "loď bláznů" , jejíž nešťastná posádka nezahynula na moři, ale vítr ji přivál k neobydlené pevnině, kde se úspěšně rozmnožila. (01.03.2009)

"Musíme veriť, rešpektovať zákony fyzikálne a nebáť sa!" __ Až kým som nevidel ĽALIE POĽNÉ, považoval som SLÁVNOSŤ za najlepší slovenský film v jeho dejinách. __ Úžasná juhoslovenská bakchanália, na míle vzdialená všetkým tým vážnym, ťažkopádnym a melodramatickým domácim filmom pred ním aj potom. Film, z ktorého mi je dobre, pri ktorom mám radosť, ktorý mi dáva pocit, že život je fajn. Koľko je takých v histórií slovenskej kinematografie ? (Päť a pol. Doslova!) __ "Ale ja som nebol. ani ma nevolali, a ani som neprišiel. Ja som triezvy! - A to ja už zasa nie!" __ Parádna oslava prostej ľudskej existencie z časov, kedy dedina ešte skutočne žila. Niekto by mohol povedať, že také časy nikdy neboli, že sú len filmovým zázrakom, ale ja som na juhoslovenskej dedine vyrástol a viem svoje... __ Babindolský Rubín, slovenské palmy, 8 šantivých dcér a Hostinec u Dvoch krčiem... to je kult. __  K tomu Vincent Šikula v jedinej svojej filmovej roli muzikanta a mladý chudý Julo Satinský. __ "A je písané, aby  syn človeka (Elo Havetta) v roku tridsiatom veku svojho prvým zázrakom sa zjavil a slúžil radosti." (01.12.2021)

Ejhle poeta! Elo Havetta... Nostalgický, hravý, stylizovaný, expresivní - až lehce surreálný, místy zbytečně trošku hysterický... Každopádně pak svébytně poetický, až vizuálně okouzlující... (D.m.s.n. český film měl Chytilovou, slovenský pak Havettu... ;-) . . . Nečekejte nějaký konkrétní příběh, spíše jen takové ty >kapitoly< - prostě takové epizodické podobenství (jakoby) >o ničem< - ale nakonec proč ne... I film jako řemeslo potřebuje své básníky... A Havetta jím bezesporu byl! . . . Musím ale přiznat, že pět hvězdiček tomuhle filmu nechci dát, třeba právě pro přece jen trošku ledabylé postprodukční zpracování (prostě postsynchrony a vůbec zvuk mi příliš neseděl a nemyslím, že by to bylo dáno zrovna stářím snímku)... Za zmínku ovšem stojí sama o sobě kongeniální jarmarečně poetická hudba Zdeňka Lišky, která z filmu přímo jak ta květina vyrůstá... Každopádně pak jde (právě) i z dnešního pohledu o jedinečné dílko, i dnes dobré s jistou mírou nadhledu a tolerance ku zhlédnutí, třeba i jen pro poučení o kultuře a době - v tom krátkém období neobyčejné svobody umělecké tvorby, tak vzácné v poválečných dějinách našich zemí... A nakonec ho lze i zhlédnout s radostí, už jen pro ten půvab mladé Niny Divíškové... ;-) . . . Tak goodbye >všeci< v Babindole, a víno ať teče proudem! Zázrak!... Elo Eloi! Chachachacha... Aleluja!!!... - - - - - (Poprvé viděno kdysi tak před čtvrtstoletím v dobách >oněch< ve FK v Brně, znovu pak 11.6.2008 na ČT2, komentář zde jako osmý - 11.6.2008) (11.06.2008)

Film ktorý je tak strašne mozaikový a tak strašne bohatý na súvislosti, farby, príbehy a bláznovstvo že na prvý krát ho žiaden divák poriadne nepochopí a ani sa mu nedostane pod kožu. jeden z tých filmov ktorých opätovné zhliadnutie vo vás vzbudí nové pocity a vy objavíte nové myšlienky. Havetta doslova oslavuje šialenstvo, bláznovsto a farebnosť ľudí, načrtnutých buď postavami alebo kamerovými filtrami. humor vychádza zo všedných situácií s ktorých sa stávajú nevšedné. je to o úniku a túžbe po slobode. o ľudoch a ich snoch, no a predovšetkých o umení a láske. pocta antike a bakchusovi, pocta ženskosti predstavujúcu tu dcéry Domčeka a Feri, vplyvy vonkajšieho sveta, ktoré tu predstavuje julo satinský a mnohé ďalšie. najsilnejší moment keď sa noc zmení na deň. podmanivá hudba, umocnená príchodom kapely. dialógy ktoré nedávajú zmysel a najviac pripomínajú Kristové roky od Jakubiska, lenže tam kde oni vo výpovedi stroskotávajú, havetta hravo nachádza jasný smer a rozpráva príbeh tomu kto je ochotný uveriť a počúvať. kamera neskutočne pôsobivá, hravá a hlavne po čertoch zaujímavá. fantastický Sýkora ktorý si u mňa napravil reputáciu, jeho zamilovaný a trocha bláznivý botanik Gašpar mi bol veľmi blízky. rozdelenie na kapitoly umocnuje videné a očakávané, ale aj tak ani najmenej nie sme pripravený na to čo nás čaká, pre mňa veľmi zaujímavý film. (29.12.2008)