Med

Zlatým medvědem ověnčený výstup do drsných hor, v nichž prožívá své dětství uzavřený chlapec Yusuf, hypnotizuje svou pomalostí, básnickými kompozicemi i nádherně sytou ztišenými emocemi postav. Semih Kaplanoglu pomalu odříkává svou lyrickou báseň o mlčenlivé lásce a bolestné nesmělosti, kamera Barise Ozbicera kouzlí nádherné obrazy a „Med“ odtikává svůj čas ve zcela jiném tempu, než je v dnešní kinematografii zvykem. Hořkosladké strnutí v překrásné filmové poezii a další z vrcholů letošních Varů. [MFF KV 2010] (12.07.2010)

Možná si říkáte, že z Turecka můžou vzejít jen slaměné chýše naplněné k prasknutí fakíry co každou chvíli, jen tak, aby řeč nestála, foukají z košů krajty a šplhají na lana, která očividně nemají nikde uvázání. Ale chyba lávky. Filmem Med se Turci až nehezky odkopali. I u nich může vzniknout nebezpečně krásné umění naplněné poetikou a smutkem veškeré existence. Jaká to radost truchlit nad sebou samými už jen proto, že jsme živi. Film je pomalý. Jako slimákova existence. Krásný. Jako motýlí řiť. Cizokrajný. Jako sousedův žlučník. Intelektuálně na výši. Jako snacha tetičky prezidentovy ženy. Svůj. Jako láska při předstíraném orgasmu. Film Med, je film, který vás bude bavit, i když ho za to budete proklínat. Probuďte se jen proto, abyste mohli zase elegantně zachrápat. Šup ho, Turek zase útočí. Zase nás bere ztečí. (14.09.2012)

Co na to říct. Pro mě nejhorší film festivalu, který jsem vybral na základě ocenění a hodnocení na IMDB. Začátek byl sice slibný a nebyla to úplná nic neříkající blbost, ale za medvěda to fakt nestálo. Jako většina tureckých filmů, mě však i tento spíše zklamal a začínám mít pocit, že když tureckou kinematografii do budoucna budu prostě ignorovat, o nic zásadního ani nepřijdu. (3/10) [MFFKV 2010] (12.07.2010)

Kluci na celém světě touží po "spravedlivém světě", přičemž si velmi citlivě uvědomují příkoří, kterých se jim dostává od jiných, a daleko méně již příkoří, které jiným způsobují. Na vysočině (nedivil bych se, kdyby se tam objevil zákmit Pernštejna) žije Yusuf. V prostředí sice omezeném (rodina, škola), ale propleteném složitými vztahy (otec, matka, učitel, spolužák). Yusuf se dosud nenaučil jasně a srozumitelně vyjadřovat (je ještě dítě!), a právě to dává filmu nezvyklou dramatičnost. Film má ovšem nejen místní, ale i časovou dimenzi. Tak jako nelze zkrátit nebo urychlit čtení Ezopovy bajky nebo jezení jablka, nelze ani uspěchat jeho postupné "získávání zkušenosti". Film není zatížen zbytečnými symboly, a pokud ano, tak jedním, českým, "MohaMED". (27.10.2016)

Hezky natocene, krasna priroda, vesnicka architektura... Ale strasti a trampoty jednoho ne uplne inteligentniho tureckeho chlapce me asi v polovine zacaly nudit. To je opravdovy festivalovy snimek, po jeho zhlednuti se tvurci poplacaji po zadech, mozna se vytahne i nejaka soska a pak se na film zapomene. Prvne v Turecku... (11.01.2020)