Med
Bal
Bal - Honig
Miel
Honey
Réžia:
Semih KaplanoğluKamera:
Baris ÖzbiçerHrajú:
Erdal Beşikçioğlu, Bora Altaş, Alev Uçarer, Tülin Özen, Daniela Valentine, Kamil Yılmaz, Erhan Keskin, Hasan Özgen, Özkan AkcayObsahy(1)
Šestiletý chlapec Yusuf je jedináček. Se svými rodiči žije uprostřed lesů v hornaté krajině severovýchodního Turecka. Chlapec téměř nemluví a je citově vázán ke svému otci, kterého provází při jeho cestách po lesích. Otec je včelař a své úly dává vysoko do korun stromů. Yusuf s otcem sdílí jeho intimní vztah k přírodě, učí se od něj rozeznávat květiny a pomáhá mu při práci se včelami. Ve škole je Yusuf outsiderem, a i když stále touží po pochvale od svého učitele, nedaří se mu ji získat. Třetí díl slavné trilogie o životě básníka Yusufa nás zavádí do jeho dětství. Režisér věnuje pozornost těsnému sepětí člověka s přírodou i vnitřnímu vývoji malého hrdiny. Díky vynikající kameře a výjimečnému výkonu sedmiletého Bory Altaşe dosahuje snímek natočený v pomalém rytmu až meditativní atmosféry. Síla filmu je podpořena i absencí hudby, jež dává prostor zvukům panenské přírody. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (34)
Kluci na celém světě touží po "spravedlivém světě", přičemž si velmi citlivě uvědomují příkoří, kterých se jim dostává od jiných, a daleko méně již příkoří, které jiným způsobují. Na vysočině (nedivil bych se, kdyby se tam objevil zákmit Pernštejna) žije Yusuf. V prostředí sice omezeném (rodina, škola), ale propleteném složitými vztahy (otec, matka, učitel, spolužák). Yusuf se dosud nenaučil jasně a srozumitelně vyjadřovat (je ještě dítě!), a právě to dává filmu nezvyklou dramatičnost. Film má ovšem nejen místní, ale i časovou dimenzi. Tak jako nelze zkrátit nebo urychlit čtení Ezopovy bajky nebo jezení jablka, nelze ani uspěchat jeho postupné "získávání zkušenosti". Film není zatížen zbytečnými symboly, a pokud ano, tak jedním, českým, "MohaMED". ()
Film, ktorý (paradoxne) najviac vyniká v scénach, ktoré sú absolútne tiché. V obrazoch, v náznakoch, v pohľadoch, v jednoduchosti elementárneho nádychu a výdychu. Spojenie autor-divák geniálne zafungovalo pri záverečnej scéne - zatvoril som oči a povedal si (ticho, najtichšie): "TERAZ" - a bol koniec. Prenádherný spirituálny zážitok. ()
Zlatým medvědem ověnčený výstup do drsných hor, v nichž prožívá své dětství uzavřený chlapec Yusuf, hypnotizuje svou pomalostí, básnickými kompozicemi i nádherně sytou ztišenými emocemi postav. Semih Kaplanoglu pomalu odříkává svou lyrickou báseň o mlčenlivé lásce a bolestné nesmělosti, kamera Barise Ozbicera kouzlí nádherné obrazy a „Med“ odtikává svůj čas ve zcela jiném tempu, než je v dnešní kinematografii zvykem. Hořkosladké strnutí v překrásné filmové poezii a další z vrcholů letošních Varů. [MFF KV 2010] ()
Možná si říkáte, že z Turecka můžou vzejít jen slaměné chýše naplněné k prasknutí fakíry co každou chvíli, jen tak, aby řeč nestála, foukají z košů krajty a šplhají na lana, která očividně nemají nikde uvázání. Ale chyba lávky. Filmem Med se Turci až nehezky odkopali. I u nich může vzniknout nebezpečně krásné umění naplněné poetikou a smutkem veškeré existence. Jaká to radost truchlit nad sebou samými už jen proto, že jsme živi. Film je pomalý. Jako slimákova existence. Krásný. Jako motýlí řiť. Cizokrajný. Jako sousedův žlučník. Intelektuálně na výši. Jako snacha tetičky prezidentovy ženy. Svůj. Jako láska při předstíraném orgasmu. Film Med, je film, který vás bude bavit, i když ho za to budete proklínat. Probuďte se jen proto, abyste mohli zase elegantně zachrápat. Šup ho, Turek zase útočí. Zase nás bere ztečí. ()
Krásný, téměř meditativní snímek, ve kterém mají hlavní role ticho, smutek a žal a celé je to orámováno krásnými záběry pro nás exotického světa. Bolest a pocity hlavního hrdiny se na diváka přenesou skrze umně zkonstruovaný scénář, který je prost jakéhokoliv emočního nátlaku (a to je vzhledem k tématu velmi neobvyklé), výbornou prací s mizanscénou a především neuvěřitelně upřímným hereckým výkonem malého "velkého" hrdiny. Jeho smutné oči mě doprovázely ještě hodně dlouho po shlédnutí filmu. ()
Galéria (34)
Zaujímavosti (5)
- Scéna s Měsícem ve kbelíku vody je jedním z autobiografických prvků. Odkazuje na přistání Apolla 11 na Měsíci. Tuto událost zažil Semih Kaplanoğlu jako malý chlapec a byl jí fascinován. Zároveň je odraz Měsíce ve kbelíku zdánlivý a samotný měsíc je pro malého chlapce nedosažitelný. (M.Niccals)
- Všechny filmy trilogie jsou natočeny na 35 mm film. Režisér pracoval s klasickým filmovým materiálem i na svých pozdějších filmech, nicméně postupně zanikající laboratoře schopné filmy vyvolat ho donutily přejít na práci s digitální technologií. Dle svých slov by na ni ale nikdy nepřešel, kdyby nemusel. (M.Niccals)
- V celé trilogii se pracuje převážně s přirozeným světlem. Na filmech pracoval pouze malý tým osvětlovačů. Režisérův záměr byl, aby ve filmu byla tma, když je skutečně tma. Proto v různých scénách opravdu skoro nic nevidíme. Jedná se například o scénu setkání se psem, nebo výpadku pojistek ve filmu Vejce (2007) či závěrečné lesní scény ve filmu Med. (M.Niccals)
Reklama